Vítězslav Veselý si své stříbro z evropského šampionátu musel pořádně vydřít. Jako jediný dokázal rozbít finský trojblok na čelních pozicích. Chvíli mu také patřila nepopulární čtvrtá příčka, kterou si pamatuje z mistrovství světa v Tegu i z olympiády v Londýně. Ve Švýcarsku takovou sbírku ale vážně nechtěl zkompletovat.

9:37 18. srpna 2014 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Brambory nesbírám (smích). Byla by to sice kompletace, ale taková nešťastná,“ usmíval se.

V Curychu se pokorný oštěpař dokázal vklínit 84,79 metru dlouhým pokusem v předposlední sérii na druhé místo a „radoval“ se ze stříbrné medaile.

„Je to první těžká medaile. Předchozí dvě byly moc děravé, tahle mě na krku tíží. Je pěkná,“ popisoval Vítězslav Veselý kousek stříbra s tvarem stadionu Letzigrun, který se mu pohupoval na krku.

Jednatřicetiletý Čech podlehl nakonec z finské přesily jen prvnímu Ruuskanenovi, na třetím místě se pak umístil Pitkämäki a čtvrtý skončil Etelätalo. Veselý si ale troufal i na vítěze.

„Na Ruuskanena jsem si věřil, když ale hodil 88 metrů, tak jsem věděl, že musím jít do rizika. A to je hodně o náhodě. Zlato se z toho nestalo, ale jsem rád, že jsem to dopíchl na to druhé místo.“

Za stříbro byl tedy rodák z Hodonína také rád a hned po závodě ho věnoval svému zesnulému středoškolskému trenérovi.

„Rád bych tuto medaili věnoval svému prvnímu oštěpařskému trenérovi Jardovi Halvovi, který letos na jaře po dlouhé nemoci zemřel. On mi dal základy, ze kterých čerpám dodnes. A myslím si, že byly dobré, když můžu takhle bojovat o medaile. Jsem šťastný za všechno, závod to nebyl jednoduchý. Díky, Jardo,“ pronesl Vítězslav Veselý.

Tomáš Kohout, Marek Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít