Největší posun paradoxně přineslo Rusko, policie vyčerpala všechny možnosti, říká ke smrti Masaryka žalobce
„Je konec,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz pražský státní zástupce Michal Muravský, který dozoroval obnovené šetření smrti Jana Masaryka. Jen pár dní před 73. výročím tragické události policie případ odložila, aniž by došla k jasnému závěru, co se stalo. Vyšetřovatelé podle Muravského vyčerpali všechny dostupné možnosti a nemají už co zkoumat. Největším překvapením byla podle něj změna postoje Ruska, které žádali o archivní dokumenty.
Případ smrti Jana Masaryka policisté z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu po více než ročním obnoveném šetření minulý týden odložili. Můžete shrnout, k jakým závěrům došli?
Závěr je takový, že ani doplňujícím šetřením se nepodařilo zjistit takové skutečnosti, které by ve spojení s výsledky několika předchozích prověřování umožňovaly stanovit jednoznačný závěr o okolnostech smrti Jana Masaryka, která byla důsledkem jeho pádu z parapetu okna koupelny jeho služebního bytu v Černínském paláci dne 10. března 1948.
Vyšetřování smrti Jana Masaryka je u konce. Vraždu se policii jednoznačně prokázat nepodařilo
Číst článek
Kriminalisté pracovali s třemi verzemi: vražda, sebevražda, náhoda. Ani jednu z nich se ale nepodařilo potvrdit, či vyvrátit. Znamená to tedy, že všechny tři varianty nadále připadají v úvahu?
Ano, chápete to správně. Všechny tyto varianty přicházejí nadále v úvahu.
Z čeho vyšetřovatelé vycházeli? Respektive s pomocí jakých postupů jednotlivé varianty pádu ověřovali?
Je možné vycházet pouze z úkonů, které byly provedeny v souladu s trestním řádem. Tedy v každém obdobném případě se vychází zejména z dokumentace pořízené na místě činu, výpovědí svědků či výsledků expertiz.
Co se týče mechanismu pádu, tedy rozdílu mezi sebevražedným, náhodným a vražedným pádem, to je odborná otázka, kterou se zabýval znalec z oboru forenzní biomechaniky.
K jakým závěrům znalec došel? O jaké skutečnosti se opíral?
Byl zpracován nový znalecký posudek specialisty na forenzní biomechaniku. Pokud je mi známo, jde už o třetí posudek v této věci z tohoto oboru. Podkladem pro jeho zpracování byl veškerý dosud shromážděný spisový materiál, tedy včetně předchozích posudků. Závěr znalce je takový, že fyzikálně jsou přípustné varianty jak aktivního odrazu, tak nechtěného pádu v důsledku ztráty stability i aktivní účast další osoby či osob, a to strčením do trupu Jana Masaryka stojícího čelem ke zdi Černínského paláce.
Znalec se vyjádřil také k variantě, která byla v minulosti diskutována, a sice k vyhození již bezvládného těla Jana Masaryka z okna služebního bytu. Označil ji za téměř nereálnou, což odpovídá i mechanismu vzniku smrtelných poranění tak, jak je konstatoval patolog.
Poloha těla
Takže se dá říct, že alespoň tuto variantu se během šetření podařilo jednoznačně vyloučit?
Je to vlastně taková podvarianta vraždy spáchané již v předchozí době, kdy se poté jen vyhodilo bezvládné tělo. Tato varianta vraždy se skutečně jeví jako naprosto nepravděpodobná vzhledem ke zraněním způsobeným pádem. Z nich lze dovodit, že pád probíhal kolmo na nohy. A tomu odpovídají i zranění vnitřních orgánů a roztříštěné paty. Žádné další zranění, třeba na hlavě, Jan Masaryk neměl. Vyhazovat bezvládné tělo při podmínkách, které jsou v tom bytě, je naprosto nereálné.
Co tím myslíte?
Okno je v bytě poměrně vysoko, má široký vnitřní i vnější parapet. Jan Masaryk také nebyl úplně malé postavy, dva lidé by na manipulaci s jeho tělem byli z mého pohledu málo. Takže v této poloze házet dolů bezvládného člověka je nepředstavitelné.
Můžete ještě říct, jakým způsobem tedy znalec vyhodnotil, že jsou přípustné všechny tři varianty? Řešila se vzdálenost těla od Černínského paláce?
Určitě. To, do jaké vzdálenosti mohl dopadnout, byl jeden z klíčových parametrů. A v tom byl právě rozpor s předchozími posudky. Jeden z nich tvrdil, že se na místo dopadu nešlo dostat bez použití vnější síly. Znalec ale musí vycházet pouze z materiálů, které jsou k dispozici, jako je fotodokumentace nebo náčrtek s polohou těla a jeho vzdáleností od budovy. Pokud tedy nemá žádnou jinou alternativu, musí pracovat s údaji, které má.
V minulosti se totiž objevily spekulace, že původní poloha těla mohla být zcela opačná. Tedy že Jan Masaryk ležel nikoli hlavou do nádvoří, ale směrem ke zdi Černínského paláce. Nenašlo se ale nic, co by tomu nasvědčovalo. Respektive nenašlo se nic, co by vylučovalo zadokumentovanou polohu těla, tedy polohu s hlavou do nádvoří. A z toho my musíme vycházet, ať už je to špatně, nebo dobře.
To znamená, že Masaryk dle závěru policistů v osudný okamžik stál v okně zády do nádvoří?
Ano. K pádu došlo z parapetu, na kterém Jan Masaryk stál čelem ke zdi. Nebyl úplně u okna, ale kousek od něj. Takto to bylo vypočteno. K podobnému závěru došli také pánové Čermák a Špička (dvojice badatelů, která se zabývala mechanismem Masarykova pádu, mimo jiné na základě jejich podnětu případ policie znovu otevřela – pozn. red.). Podle nich ale na Jana Masaryka nemohl z okna jeho bytu nikdo dosáhnout. To nový znalecký posudek ale nevyloučil.
Provedli policisté také rekonstrukci pádu? Odehrála se případně na výročí jeho smrti, aby se ověřilo rozložení stínů?
Rekonstrukce jako taková provedena nebyla. Ověřením onoho diskutovaného rozložení stínů, a to ve vztahu k denní době, kdy byla pořízena původní fotodokumentace, se zabývali experti kriminalistického ústavu za použití nejmodernějších fotografických a analytických softwarů. A pro objektivitu podkladů je pořizovali přesně v den výročí smrti Jana Masaryka, tedy 10. března 2020.
Na co přišli?
Těžko ze stínů cokoli dovozovat, protože nádvoří je natolik uzavřené, že tam slunce přímo nedopadá. A v ranní hodinu už vůbec ne. Takže z toho se závěry pro dobu pořízení fotodokumentace vyvodit nepodařilo.
Předchozí vyšetřování v letech 2001 až 2003 vedlo k závěru, že byl Masaryk zavražděn. Vycházelo i z podrobného posudku znalce z odvětví forenzní biomechaniky Jiří Strause, který si byl jistý, že pád byl iniciován vnější silou. Z výsledků aktuálního šetření ale vyplývá, že se vražda jednoznačně prokázat policistům nepodařila. Je to tak?
Ano, je to tak. Novým posudkem byl relativizován ten kategorický závěr zmíněného dřívějšího posudku ohledně nezbytného působení vnější síly.
Dobová nahrávka
Policejní šetření případu se obnovilo mimo jiné na základě nahrávky policisty Vilibalda Hofmana, který byl na místě činu jako jeden z prvních a který konstatuje, že se s tělem hýbalo. Do jaké míry tato dobová výpověď hrála v novém šetření roli, když i někteří historici připouští, že s tělem hýbal lékař, když ho ohledával?
Nahrávka byla prověřována z hlediska autenticity, o které aktuálně není pochyb. Patří tak veliký dík panu Grulichovi (Jindřich Grulich, jehož manželka Milena byla Hofmannovou sestřenicí – pozn. red.), který ji poskytl, i badatelce paní Jandečkové, že se ten záznam znovu objevil a stal se součástí spisového materiálu.
Není to původní snímek, nebožtíka upravili, zní na unikátní nahrávce po nevyjasněné smrti Masaryka. Natáčela Eva Kézrová
Pokud jde o obsah nahrávky, šlo především o případné nové zjištění ohledně polohy těla Jana Masaryka po pády a doby, kdy k němu došlo. Z tohoto hlediska ovšem nahrávka nové poznatky nepřinesla.
Můžete to přiblížit?
Nahrávka byla původně interpretována tak, že zcela mění poznatky ohledně původní polohy těla. Ale vycházelo to pouze z věty pana Hofmana, který řekl, když mu v roce 1968 na generální prokuratuře ukázali fotografie, že tělo bylo již upraveno k fotografování, že s ním bylo hýbáno. Rozhodně ale na nahrávce nemluví o tom, že by to tělo bylo otočeno opačně.
Připouští se, že s tělem hýbal lékař při ohledání před tím, než došlo k fotodokumentaci. Že tedy došlo k drobné manipulaci, že byl malinko na boku, ale zadokumentován byl na zádech. Ale zase zranění na patách byla symetrická, nepadal na jednu stranu, padal kolmo dolů. Tam už pak není rozhodující, zda ležel trochu na boku nebo na zádech.
Dalším podnětem pro policii byla studie dvojice badatelů Martina Čermáka a Jana Špičky, kteří se zabývali mechanismem pádu Masarykova těla. A ti právě přišli s tím, že dle jejich výpočtů nebylo potřeba vnější síly, aby Masaryk skončil tam, kde skončil. Pracovalo se během šetření s jejich závěry?
S oním podnětem pánů Čermáka a Špičky, mimochodem z mého pohledu velmi sofistikovaným, pracoval zejména zmíněný znalec z oboru biomechaniky. Závěry, ke kterým došel, vesměs vzájemně korespondují.
Ruské archivy
Dozvěděli se policisté oproti předchozím šetřením něco skutečně nového? Žádali opět o zpřístupnění historických dokumentů v sovětských archivech?
Oproti předchozím šetřením paradoxně došlo k největšímu posunu právě ohledně postoje ruské strany, avšak nikoli pro nás pozitivním směrem. Zatímco v minulosti ruské justiční orgány na naši žádost reagovaly v podstatě tak, že archivní materiály týkající se tohoto případu nelze poskytnout, nyní – obrátili jsme se na ně cestou mezinárodní policejní spolupráce – byla odpověď taková, že žádné materiály, které by mohly objasnit okolnosti úmrtí Jana Masaryka, se v archivech Ruské federace nenachází.
Jak si změnu postoje Ruska vysvětlujete? Nechtěly vás jen tamní úřady jednou pro vždy odbýt?
O tom nechci spekulovat. Odpověděli v tom smyslu, že provedli prověrku všech archivů, které byly dožádány, a nic, co by nám pomohlo, nenašli.
A co britské archivy? I o nich se mluvilo v tom smyslu, že by měly obsahovat další lékařskou dokumentaci.
Na britskou stranu žádost podána nebyla, protože by to nepřineslo žádný nový relevantní poznatek. Nebylo zjištěno, že by měla alternativní pitevní protokol nebo další zdravotní dokumentaci.
Charlotta Kotíková, praneteř Jana Masaryka, dříve uvedla, že je ochotná dát souhlas se srovnáním vzorků jeho DNA, pokud o to policie požádá. Využili jste této nabídky? Bylo by vám to vůbec k něčemu?
Pro takovou expertizu nebyl shledán žádný důvod. S čím by vzorky měly být srovnávány, co by tím mělo být prokázáno, není jasné. DNA se zkoumá tehdy, kdy je potřeba prokázat přítomnost nějaké konkrétní osoby na místě činu nebo zanechání stop na vražedném nástroji. V případě Masaryka ale víme, že byl na místě činu, akorát nevíme, co se stalo.
Ještě se objevil názor, že by se mohla izolovat DNA u nedopalků cigaret v popelníku, který byl poměrně plný. Ale zase: co by nám to přineslo za situace, kdy tam za ním chodily návštěvy a kouřilo se tam. Zjistil by se asi okruh lidí, který ho navštěvoval. Vůči tomu, že by nás to posunulo v objasnění toho, co se dané noci stalo, jsem ale skeptický. I kdyby některá z cigaret patřila případnému vrahovi, museli bychom stejně srovnávat jeho DNA. A je to už 73 let, všichni jsou pravděpodobně už po smrti včetně případného vraha.
A platí i za vás to, na čem se shodla předchozí vyšetřování, že to první šetření bylo nedbalé a účelově vedené k závěru, že smrt Jana Masaryka byla sebevražda? A shromážděné důkazy prostě nyní ani s odstupem let neumožňují relevantně vyhodnotit to, co se před lety skutečně stalo?
Přinejmenším lze konstatovat, že průběh a způsob vyšetřování odpovídal době, tedy včetně politické situace, která ho provázela. Z mého pohledu je zjevné, že nebylo vedeno – ať už záměrně, či nedbale – k objasnění všech podstatných informací v případu.
Dozvíme se vůbec někdy, co se stalo?
To už je na historické vědě. Já mám za to, že pokud jde o trestněprávní rovinu, bylo provedeno skutečně vše.
To znamená, že byly shromážděny veškeré důkazy, zajištěny veškeré výpovědi. Není tedy už co zkoumat?
Ano. Z mého pohledu jsme vyčerpali všechny dostupné možnosti.
Policejní šetření ohledně Masarykovy smrti je tedy tímto definitivně u konce?
Pokud se neobjeví další nahrávka nebo archivní dokument – nedovedu si to sice představit, ale vyloučit se to nedá – tak je to z mého pohledu už konec.
Vražda, náhoda, sebevražda?
- Co přesně se během noci z 9. na 10. března 1948 odehrálo ve služebním bytě ministra zahraničí Jana Masaryka, zůstává stále záhadou. Podle dobové oficiální verze spáchal diplomat sebevraždu. Vyšetřování jeho smrti se ale několikrát znovu otvíralo. A pokaždé přicházely v úvahu tři možné verze: sebevražda, nešťastná náhoda nebo úmyslné zabití.
- V roce 1969 hovořila tehdejší zpráva komise prokuratury o nešťastné náhodě. Další vyšetřování v roce 1995 přineslo hypotézu vynucené sebevraždy, již prý zapříčinila nezákonná domovní prohlídka, která Jana Masaryka vyděsila.
- Podle druhého porevolučního vyšetřování, které probíhalo mezi lety 2001 a 2003, šlo o vraždu. Pachatel ale zůstal neznámý. Na sklonku roku 2016 se otevřelo další vyšetřování, zaměřené přímo na to, kdo mohl být diplomatovým vrahem. Obnovené vyšetřování ale žádný posun nepřineslo. Policisté se tak poté nadále přikláněli k verzi, že Jan Masaryk byl zavražděn.
- Všechna předchozí vyšetřování se shodla pouze na tom, že první šetření bylo nedbalé a účelově vedené k závěru, že smrt Jana Masaryka byla sebevražda.
