Plzákovi dostali za výrobky z opravdového masa ocenění Regionální potravina Plzeňského kraje
Klobásy z opravdového masa bez umělých pojiv a éček, zavařené libové maso, které se jen rozpadá, a ukrojíte ho lžící, nebo poctivá paštika jen z jater, masa, sádla a koření. To není sen labužníka, ale realita, kterou je možné okusit v Plzni. Takové dobroty v malém krámku v Dřevěné ulici udí, zavařují a prodávají manželé Plzákovi, kteří už si také vysloužili ocenění Regionální potravina Plzeňského kraje - za uzené libové maso.
Zvenku nenápadný krámek, uvnitř ráj. Za dřevem obloženým pultem je roztopená udírna, která vydává takovou vůni, že se okamžitě začnou sbíhat sliny. A k tomu sympatičtí manželé David a Jana Plzákovi, ze kterých doslova čiší jejich nadšení a láska k uzenářskému řemeslu.
Začátky ale nebyly jednoduché. Nejdřív objížděli s plechovou udírnou různé akce na hradech a prodávali klobásy od jiných výrobců. Ale nebylo to ono a navíc stánků s klobásami stále přibývalo. A tak rozjeli vlastní výrobu doma a začali jezdit na farmářské trhy do Prahy.
„Je to skoro tři roky, co jezdíme do Prahy. Rok jsme tam jezdili a prodávali přebytky, nebylo to na veterinární číslo. Dneska už jezdíme s veterinárním číslem, ale opravdu jsme začínali tady nahoře, ve druhém patře, v kuchyni a při televizi. Krev se rozstříkávala na stěny, byl to mazec. Ale povedlo se nám to. Tak dlouho jsme to dělali, až jsme to potom přesunuli sem dolů. Ale dlouho jsem nosil desítky kil masa nahoru a dolů,“ vypráví David Plzák.
Jeho žena Jana přitakává a vzpomíná, jak se potýkali i s nejrůznějšími předpisy a zákony:
„Opravdu krok po kroku jsme se dozvídali, jaký je zákon. Moc nám pomohla veterinářka paní Holická, která nám zákon jakoby vždycky přeložila, co vlastně můžeme a co to znamená. Připadali jsme si jako dobrodruhové.“
Jen sůl, pepř, česnek a vývar
Podle Jany Plzákové je v jednoduchosti síla. A platí to i o receptech a ingrediencích. Žádné tajné přísady v jejich výrobcích nenajdete.
„Dáváme obyčejnou modrou kuchyňskou sůl, kterou používáte doma. Občas tam dáváme italskou mořskou sůl, aby tam opravdu bylo 80 prvků, co v normální soli je. Dále pepř, český kmín a český česnek. Nic dalšího. To opravdu stačí. To, o co to dává level výš, je vývar, protože ten je z kostí. Dělám ho celou noc, aby byl úplně do rosolu. A nepotřebuji žádné pomocníčky, žádná éčka a další jiné nesmysly,“ říká Jana.
Manželé staví celé svoje podnikání na kontaktu s lidmi. Se zákazníky si povídají a vlastně s nimi i spolupracují. Lidé jim nosí například sklenice na zavařování masa a za to si nějaký hotový výrobek odnesou. Úplně stejné je to se sháněním dřeva - hlavně třešňového. Bez lásky a nadšení to zkrátka podle Jany Plzákové nejde:
„V celém tom našem zboží je cítit poctivé maso, dřevo a naše práce – láska, že to opravdu děláme poctivě. Na tom jsme postavili jednoduchý základ – maso, dobrá sůl, dobré dřevo a poctivá práce.“
Plzákovi zpracují zhruba 160 kilogramů masa týdně. Dvě třetiny prodají na farmářských trzích, třetinu v krámku. Už se těší, až jednou budou vyrábět jen pro Plzeňany.
