Nikdo nemůže vědět, jak se teď cítím, řekla šťastná Sáblíková po stříbrném závodě na 5000 metrů
Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková přiveze medaili i z Pchjongčchangu. Na své nejoblíbenější pětikilometrové trati vybojovala druhou příčku za dvaadvacetiletou Visseerovou z Nizozemska. Přestože Sáblíková nakonec nedosáhla na třetí zlatou olympijskou medaili na pětikilometrové trati za sebou, má pro ni stříbro po sezóně plné zdravotních komplikací obrovskou hodnotu.
Je to opravdu taková satisfakce?
Opravdu je. Po čtvrtém místě na třech kilometrech a po celé letošní sezoně jsem opravdu hrozně ráda, že se nám to povedlo. Nám, protože dneska to byla jízda celého českého týmu, protože ovace, které jsem měla a které mě hnaly do cíle, byly obrovské. A i když to hrozně moc bolelo, tak jsem to nechtěla vzdát. I když jsem věděla v průběhu jízdy, že zlato nedopadne, tak jsem chtěla válčit aspoň o druhé místo, což se povedlo.
Když jsem projela cílem a viděla jsem, že jsem druhá, tak jsem byla tak strašně ráda, to si ani neumí nikdo představit, jaká je to pro mě dneska satisfakce, když si vezmu, že ještě v listopadu jsem prakticky nemohla ujet víc než tři kola na tréninku. Nevěděla jsem, jestli sem vůbec pojedu a jestli tady budu moct startovat, a teď mám prostě stříbro a jsem opravdu hrozně moc ráda.
Takže vás nemrzí, že z toho není zlatý hattrick? Nizozemka Visserová, která vás jako jediná překonala, jela fantasticky…
Jela výborný závod, my jsme ji sledovali už v tréninku a věděli jsme, že jestli někdo bude útočit na zlato, že to bude ona. To se potvrdilo, v tréninku jezdila opravdu výborně. Samozřejmě, když jsem viděla čas 6:50, tak jsme si s trenérem Petrem Novákem řekli, že není nemožné to jet, protože 6:50 jsem už na nízko položené dráze samozřejmě jela. Ale dneska jsem na ni prostě neměla.
Ale jak říkám, opravdu mě to nemrzí a jsem hrozně ráda, že to není čtvrté nebo páté místo, ale že za ten boj, za tu podporu a za ty statisíce zpráv, které mi letos před olympiádou nebo po čtvrtém místě z tří kilometrů přišly… Prostě asi nikdo nemůže vědět, jak se teď cítím, protože to nejde popsat. Jsem opravdu strašně šťastná.
Vnímala jste třeba i vzhledem k tomu množství zpráv a podpoře nějaký tlak na sebe? Že kdyby medaile nebyla, že byste nebyla zklamaná vy, ale lidé kolem?
Toho jsem se právě na startu bála nejvíc. Protože těch lidí, co tady dneska bylo, ta atmosféra, kterou mi před startem udělali, to tady snad nemělo ani Nizozemsko. To bylo opravdu neuvěřitelné. Dneska jsem opravdu myslela na to, aby to fungovalo tak, jak má, a aby se povedla ta placka. Ještě když jsem šla na start a slyšela jsem, co říkají k mému jménu, tak jsem si říkala, že je hrozně nechci zklamat. A samozřejmě ani trenéra Petra Nováka, protože ten tuhle sezonu se mnou trpěl asi nejvíc.
