Olympiáda je něco speciálního. Celosvětová záležitost, které se nic nevyrovná, říká koulař Staněk
Dvakrát byl na olympijských hrách, ale ani na jednu účast nevzpomíná v dobrém. Český rekordman ve vrhu koulí Tomáš Staněk by si chtěl spravit chuť za rok v Paříži. A právě muž, který vozí pravidelně medaile z halových šampionátů, bude jednou z tváří projektu Olympijský rok.
„Naděje umírá poslední. Já se budu modlit celou dobu, nicméně sám se sebou spokojený nejsem,“ povídal Tomáš Staněk před dvěma lety na olympiádě v Japonsku ještě s rouškou kvůli pandemii koronaviru po kvalifikaci koulařů, po které tušil, že mu výkon 20 metrů a 47 centimetrů na postup do finále stačit nebude.
Ani na svých druhých hrách se tak mezi nejlepší nedostal a ke svým olympijským startům v Riu a Tokiu se nevrací moc rád. „Na to radši zapomínám. Samozřejmě se mi vybaví, že to bylo v dalekých podmínkách, v něčem novém, co jsem do té doby nezažil. A to, že jsem se většinou nějak zranil. Jak jsem starší, tak přece jenom budu muset lépe ovládat své tělo v tréninkovém procesu, což se letos zatím relativně daří,“ říká Staněk.
A je možné přibrzdit v tréninku bez toho, aby člověk přišel o metry nebo decimetry? „To tak úplně nejde. V kouli je obrovská konkurence a je to vidět i na startu Diamantové ligy, kde máte deset lidí a nejhorší z nich má osobní rekord 21,7 nebo 21,9 metru. Kdybych se brzdil, tak asi nebudu házet takhle daleko,“ konstatuje Staněk.
Ten je zatím tak trochu specialistou na halové šampionáty. Když letos vybojoval v Istanbulu stříbro, byla to pro něj už čtvrtá medaile z halové Evropy v řadě. K olympijským hrám se zatím nijak neupíná, protože má teď před sebou hlavně srpnové mistrovství světa v Budapešti.
O kvalitu nebude nouze, tuší koulař Staněk před Diamantovou ligou. V Polsku se sejde světová špička
Číst článek
Ale zároveň potvrzuje, že je pro něj soutěž v Paříži výjimečnou motivací. „Určitě. Kdo ji zažil, tak vidí, že je to něco speciálního. Tím, jak je to napříč všemi sporty a také ten dosah a olympijská myšlenka, duch olympiády, je něco, co se nedá srovnat s tím separátním mistrovstvím světa v atletice nebo v jiném sportu. Je to velká, celosvětová záležitost a myslím si, že se tomu nic nevyrovná.“
Společně s oštěpařem Jakubem Vadlejchem by měl Staněk být za rok největší českou atletickou nadějí a tak cítí i tlak a očekávání fanoušků.
„V atletice se nějakou chvíli pohybuju a vidím, že poslední dobou na těch akcích, ať už jde o mistrovství Evropy, nebo světa, je na nás upínaná pozornost. Jsme asi jedni z mála, kdo tu výkonnost, která se dá porovnávat se světem, máme. A předvádíme ji stabilně, takže v tomhle ohledu je to pro nás dobré. Na druhou stranu je to trochu zavazující, protože na vás každý spoléhá, takže tam ta tíha je. Ale zase už nejsme úplně mladí, abychom si s tím nedokázali poradit,“ konstatuje Staněk.
