Eduard Marek zůstal věrný skautským zásadám. Věznili ho nacisté i komunisté

Patří mezi nejstarší a nejrespektovanější pamětníky skautského hnutí. Věznili ho nacisté i komunisté. Za odboj si odseděl sedm let. Je nositelem mnoha medailí a ocenění. Eduard Marek za několik týdnů oslaví 101 let.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Eduard Marek na vojně | Zdroj: Post Bellum

Před několika lety ovšem historikové objevili dokumenty prokazující, že byl za války členem kolaborantské fašistické Vlajky. Většina odborníků uvěřila jeho vysvětlení: „Ano. Jsem na seznamu Vlajkařů, platil jsem členské příspěvky, měl jsem legitimaci, ale působil jsem tam jako agent pro židovskou obec. Všichni, kdo by mi to mohli dosvědčit, zahynuli v koncentračních táborech,“ říká pro Paměť národa stoletý skaut Eduard Marek. 

Skaut Hroznýš

Eda Marek, známý mezi skauty pod přezdívkou Hroznýš, se narodil v březnu 1917 na pražském Žižkově v rodině obchodníka s realitami. Eda po měšťance nastoupil do učení do realitního jednatelství. Pracoval v podniku svého otce, který vedl realitní kancelář a vedle toho aktivně skautoval v žižkovském oddíle Legio Angelica, který založili katoličtí ministranti. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Příběhy 20. století. Skaut Eduard Marek pomáhal Židům, skončil na gestapu. Pomáhal lidem za komunismu, dostal sedm let vězení.

V roce 1936 sloužil u prvního leteckého pluku ve Kbelích, kde prožil i mobilizaci v září 1938.

„Bylo nám dvacet a chtěli jsme bojovat. Dobývali jsme se do skladu zbraní, ale zastavil nás velitel. Měl k nám projev, ve kterém nás oslovoval: ´Vojáci! Kamarádi! Musíte věřit svým velitelům. My víme, co je správné.‘ Tak situaci uklidnil. Jinak to bylo dost divoký. Dneska ale samozřejmě vím, že by to byla zkáza národa. Třeba naše stíhačky byly pomalejší než německé bombardéry. Němci by nás prostě vyvraždili. Bylo jim to jedno. Správné bylo počkat,“ myslí si Eda Marek. 

Za pomoc žižkovským Židům tři měsíce vězení

Za protektorátu pracoval jako účetní ve firmě Bananas až do února 1942, kdy mu přišlo předvolání na gestapo. Stanul před soudem, který ho shledal vinným ze zakázaného styku s Židy a odsoudil ho ke třem měsícům vězení: „Povinnost skauta je pomáhat. A nejvíc potřebovali pomoct lidé, kteří byli pronásledovaní. A to byli Židé. Přes svého tátu, který znal všechny žižkovské Židy, protože před válkou s nimi obchodoval, jsem měl mezi nimi kamarády,“ popisuje Marek. 

Nejvíc se potkával s jistým starším židovským obchodníkem Reimannem, členem židovské obce. Plánovali spolu po válce založit obchodní firmu s realitami. „Reimann mě pověřil, abych se šel podívat na zasedání Vlajky. Chtěl, abych zjistil, co se tam projednává. Informace měly sloužit židovské obci. Nechtěl jsem. Ale nakonec jsem tam šel. Hned u vstupu si mě zapsali do seznamu,“ vysvětluje Eda Marek. 

Propustka Eduarda Marka z německého vězení 1942 | Zdroj: Post Bellum

Podle archivních dokumentů vstoupil do Vlajky 17. října 1941, stal se držitelem členské karty číslo 2158, do roku 1942 platil členské příspěvky. Bylo to přesně v době, kdy i přes přísná nacistická nařízení zakazující téměř jakýkoliv kontakt s Židy, je navštěvoval. Židovským rodinám nosil jídlo a hlavně peníze. Říká, že na to šly všechny jeho úspory. 

Kdosi nejspíš gestapu udal jednu starou Židovku, které Marek pomáhal: „Donutili ji a všechno jim řekla. Že jsem jí ty peníze dával já. Advokát mi řekl, že jsou za to dva roky koncentráku. Hájil jsem se, že jsem s nimi obchodoval. Vyvázl jsem z toho se třemi měsíci. Bylo to ještě před transportem Židů, také Němci zatím všude na frontách vyhrávali, takže ještě nebyli tak divocí,“ vysvětluje Marek nízký trest.  

Na začátku května 1942 putoval na Pankrác a později do Jihlavy: „Pracovali jsme jako vězni na statku. Dobývali jsme pařezy a pracovali na poli. Hlídal nás německý bachař, ale choval se k nám slušně,“ vypráví Marek. 

Skauting pod nacistickým Kuratoriem 

Po návratu z vězení se vrátil zpátky k firmě Bananas a přijal nabídku přítele, aby s ním vedl oddíl pod Dělnickou tělovýchovnou jednotou DTJ. Nacisté zakázali skauting, nařídili, aby se všechny mládežnické, tělovýchovné a turistické oddíly registrovaly pod tzv. Kuratoriem pro výchovu mládeže. 

Příběh Edy Marka zdokumentovali lidé v rámci projektu Paměť národa neziskové organizace Post Bellum. Unikátní sbírka čítá tisíce vzpomínek pamětníků a je financována především z drobných darů jednotlivců. Paměť národa byla spuštěna v roce 2008 a od té doby získala mnoho ocenění.

Mnozí skauti nařízení odmítali a raději se formálně rozpustili, úřady jim zabavily vybavení a klubovny. Jiné oddíly se „schovaly“ pod Klubem českých turistů tzv. Káčata, jiní pod Dělnickou tělovýchovnou jednotu DTJ. Nad nimi měli dozor pověřenci Kuratoria. Markův oddíl kontroloval Josef Langhammer, bývalý skaut, který junácké party pod Kuratoriem kryl.  

Tento pověřenec Kuratoria si po válce změnil německé jméno na české Josef Lánský a po komunistickém puči založil s Markem a jeho ženou odbojovou skupinu DEB, pojmenovanou podle dr. Edvarda Beneše. Chystali přechody hranic, pomoc stíhaným lidem, vydávání letáků. Než se k něčemu většímu dostali, pozavírala je StB. 

Agent Lederer

V červnu 1949 se u manželů Markových konala schůze. Sešel se u nich Josef Lánský a další tři muži. Lánský všem rozdal kulaté plíšky, na kterých byla vyražena tři písmena DEB. Josef prohlásil, že toto je jejich poznávací znak a kdokoliv se plíškem prokáže, mají mu pomoci.  

Někdy na začátku srpna 1949 zazvonil zvonek u karlínského bytu mladých manželů Markových. U dveří stál student konzervatoře Lederer. Eduard Marek a jeho žena Helena ho znali jen letmo, asi před měsícem je seznámil Lánský. Lederer jim prozradil, že je tajným agentem ze západu a potřebuje pomoc. Markovi ho považovali za člena DEB.  

Josef Lederer už na konci listopadu 1948 přešel hranice do Německa. V uprchlickém táboře si ho vytipoval Vladimír Pekelský a zverboval ho. Na okraj k tomuto pozoruhodnému a dosti kontroverznímu příběhu Pekelského: jednalo se o bývalého člena Vlajky a Kuratoria, nedostudovaného medika, který v roce 1946 utekl z Československa před soudem, kde měl čelit obvinění z kolaborace s nacisty.  

V exilu se Pekelský přidal ke skupinám českých exulantů, kteří plánovali zahraniční odboj jako za 2. světové války. Napojili se na západní zpravodajské služby a organizovali svoji vlastní síť agentů. Pekelský se v roce 1951 oženil. Vzal si - aniž by to tušil - komunistickou agentku, která ho vylákala v roce 1953 do Vídně. Odtud byl unesen do Československa a donucen ke spolupráci se Státní bezpečností. Zemřel v roce 1975. 

Hadicemi přes chodidla

Tu noc k Markovým přišla police. Lederera spícího v jednom z pokojů nenašli, nedělali domovní prohlídku, odvedli ale Eduarda, bez soudu ho jako nezaměstnaného umístili do tábora nucených prací na Kladně. Až později estébákům došlo, že agent Lederer se ukrýval právě u Markových.  

Ani ne po měsíci zatkli Lederera i Lánského, který nevydržel mučení – tloukli ho hadicemi přes chodidla – a Edu Marka udal: „Omlouval se mi, že to nemohl vydržet. Nedivím se mu. Mě nemučili. Byl jsem v táboře na Kladně. Když mě vyzvedli, měli už všechno pohromadě, celý proces,“ vypráví Marek. Za pomoc agentu Ledererovi šli manželé Markovi do vězení, Eda dostal 10 let, jeho žena Helena 11 let. 

Skauting - celoživotní práce a Boží požehnání 

Manželství nevydrželo. Eda vyšel z vězení po sedmi letech v roce 1956 na podmínku. Nastoupil k zedníkům u Pražského stavebního podniku, později pracoval jako správce vysokoškolské koleje a nakonec se opět vrátil do stavebnictví. Dál se vídal se skauty. Podílel se na obnově junáka v roce 1968.  

Eduard Marek v Praze 1. května 2007 na Letné | Zdroj: Post Bellum

Po sovětské okupaci komunisté junáky donutili splynout s pionýrem, Eda Marek se pohyboval mezi oddíly skautující pod Svazarmem nebo TOMem. Blízko mu byli ilegálně se organizující skauti ze střediska Maják, vedeného „Kimem“ Petrem Majšajdrem. Skaut obnovoval i po roce 1990: „Pro mě je celoživotní práce skauting. A mám radost, že nás přibývá. Je nás přes 50 tisíc. Je to Boží požehnání – bez něho dál nepokročíme. Musíme se naučit děkovat, ne jenom prosit,“ říká Marek alias Hroznýš, který skautuje dodnes. 

Uznaným odbojářem až v poslední instanci

Je členem čestného Svojsíkova oddílu a Skautského oddílu Velena Fanderlíka, kde se potkávají skauti s podobným vězeňským osudem. Pyšní se mnoha vyznamenáními a medailemi např. Junáckým křížem „Za vlast 1939–45“, Za službu vlasti, Medailí povstání 1945, Medailí „Zasloužilý bojovník“ (II. stupeň), Řádem junácké lilie, a mnoha dalšími.  

Když Eduard Marek požádal podle zákona ministerstvo obrany o udělení statusu účastníka 3. odboje, historikové, kteří žádost posuzovali, váhali. Neshodli se na tom, zda jeho členství ve Vlajce je či není zákonnou překážkou. Nakonec mu status účastníka 3. odboje udělila až poslední instance tohoto úředního procesu tzv. etická komise ministerstva obrany. 

Mikuláš Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme