Vyhrožování i masové popravy. Německá reakce na atentát na Heydricha byla rychlá a razantní
Před 80 lety se protektorát probudil do prvního dne stanného práva. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha začali nacisté s domovními raziemi a hromadnými popravami.
Masové popravy, domovní razie, vyhrožování. Tak vypadal teror, který nacisté rozpoutali v protektorátu v rámci stanného práva po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Už 28. května 1942 – den po útoku – zároveň Němci slibovali 10 milionů korun tomu, kdo by měl informace vedoucí k dopadení pachatelů. Až do 16. června všichni mlčeli.
„Musíme si být vědomi toho, že takový atentát by byl školou, pokud bychom nezakročili nejbrutálnějšími prostředky. Ale takové nebezpečí nehrozí. My už opanujeme takový pokus o uvedení protektorátu a vůbec obsazených oblastí do chaosu ovládneme,“ zapsal si do svého deníku už 27. května 1942 říšský ministr propagandy Josef Goebbels.
Reakce Berlína byla velice rychlá, upozorňuje historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu. „Heydrich byl de facto číslo tři v tom systému. Himmler jako šéf SS a gestapa hned prohlásil, že Heydrich je nenahraditelný. Hitlera zase popadl amok, zlobil se na Heydricha, že byl nezodpovědný až hloupý, že se takhle projížděl po Praze. A taky Hitler chtěl hned 10 tisíc Čechů, aby bylo popraveno,“ vysvětluje.
VIDEO: 80 let od atentátu na Heydricha. Podívejte si na historickou rekonstrukci Radiožurnálu
Číst článek
Už pár hodin po atentátu vyhlásili nacisté v protektorátu stanné právo. V noci z 27. na 28. května 1942 zahájilo gestapo Praze razii, při které prohlédlo na 36 tisíc bytů a zatklo zhruba 300 lidí. „Jediný významný příslušník odboje byl komunistický předák Jan Zika, který se však při pokusu o útěk těžce zranil a po čase zemřel, takže ani to nemohli nacisté považovat za nějaký velký úspěch,“ pokračuje Marek.
Nacisté rozpoutali v protektorátu teror a masové popravy. Helena Pražáková vzpomínala pro projekt Paměť národa, že mezi popravenými byl také otec její spolužačky. „Pořád si to pamatuji. Lída ležela na lavici na rukou a plakala. Nikdo z kantorů si jí nevšiml, nikdo si to nedovolil, jen pan učitel Svoboda si k ní sedl, hladil ji a říkal: ‚Já vím, Lidunko, já vím, Lidunko,‘“ popisuje pamětnice
Gabčík je na Slovensku velmi vážený, říká Čaputová a připomíná, že mír a svoboda není samozřejmost
Číst článek
Po raziích v Praze přišli na řadu i další města, pokračuje historik Jindřich Marek. „V Plzni dělá gestapo razii na nádraží. Nic nenajdou. Když odchází, tak jeden z českých železničářů jen tak si pronese: No, nic nenašli. Zaslechl to gestapák, který uměl česky a ten železničář byl popraven za schvalování atentátu,“ říká.
„Mnoho posluchačů zná už klasický český film Vyšší princip, kde jsou popraveni tři studenti za to, že jeden z nich počmáral Heydrichovu fotografii v novinách a další dva kamarádi u toho asistovali a neudali ho,“ pokračuje Marek.
Zastrašování obyvatelstva, popravy ani vyhlazení Lidic ale k dopadení pachatelů nevedly. Nacisty na stopu parašutistů nakonec přivedl až jeden z nich – Karel Čurda – jehož jméno se stalo synonymem zrady.
