Domov je tam, kde jste mezi svými. Australští krajané si kus své vlasti uchovávají díky Sokolu
Víte, kde najdete zřejmě nejvzdálenější Sokol? Je to v australském Sydney. V 50. letech ho tam založili českoslovenští imigranti a díky nadšení mladých krajanů funguje dodnes. Kromě tělocvičny slouží také jako komunitní centrum. Děti se tam učí česky a dospělým zprostředkovává kontakt s domovem.
Sportovní vyžití, ale zejména prostor pro setkávání, to je sokolská jednota v Sydney. Funguje od 50. let a díky nadšení mladých Čechů se tady krajané schází dodnes. Oproti předkům, kteří do Austrálie utekli před komunistickým režimem, mají dnes domov blíž. Pořád je pro ně ale daleko, a tak ho alespoň částečně zastává právě Sokol.
„Je to komunitní centrum, všichni se tu sejdou o víkendu s dětmi, lidi to mají rádi. Na Mikuláše se tu sejde třeba 300 až 400 lidí,“ přibližuje starosta tamního Sokola Petr Balcárek.
V Sydney žije podle něj zhruba osm tisíc Čechů. Jedním z důvodů, proč je zdejší Sokol pořád tak populární, jsou zejména mladí krajané. „Je tu strašná spousta mladých rodin s dětmi. Ti starší spíš už jenom přihlíží,“ říká Balcárek.
Neporazitelný český volejbal
Jednou z těch, kdo do Austrálie přijeli už ve 20. století, je paní Eva. Do Sydney utekla z Bratislavy po invazi sovětských vojsk v roce 1968. „Přišla jsem tři týdny po invazi, protože jsem nechtěla, aby moje děti vyrůstaly v tom režimu. Tak jsem radši utekla do Vídně a poté jsem požádala o Austrálii.“
Vstupenkou do země se pro paní Evu, učitelku tělocviku, stal sport. Získala práci v místní škole, a když se doslechla o Sokole, neváhala.
„Hrála jsem volejbal, pět roků jsme byly neporazitelné v celé Austrálii. Jezdily jsme na zápasy a kromě Novozélanďanek nás nikdo neporazil,“ vzpomíná.
Svíčková a klokaní guláš
I když sportování od té doby trochu ustoupilo do pozadí, volejbal i další sporty se tu hrají dodnes. Podle paní Evy je Sokol v Sydney pro udržení české komunity klíčový. A to i kvůli tomu, že se tady podává jídlo a pití, které jinde v Austrálii nemají.
„Toto je národní dům, kde se můžou krajané setkat, dát si dobré české pivo, popovídat si. Děláme různé akce jako Velikou noc nebo hledání vajíček,“ vyjmenovává.
Kromě českého piva se tu servíruje i české jídlo. Některé je ale adaptované na místní poměry. „Knedlík se svíčkovou a hovězím, zde máme klokaní guláš, kuřecí řízky, vepřové řízky…“ představuje menu kuchař Ladislav.
Češi na druhém konci světa
Krajany v Sydney ale nespojuje jenom sport nebo společná kultura. Podle paní Evy je to i stejná mentalita, a to jak u zakladatelů exilového Sokola, tak jeho nejmladších členů, kteří do Austrálie přišli až po roce 1989 a už tu zůstali.
„Mají úžasné kontakty, přivedli sem spoustu mládeže, maminek, smíšená manželství… Fandíme jim, jsme na ně pyšní,“ usmívá se paní Eva.
Čechů je v Austrálii podle odhadů ministerstva zahraničí asi 30 tisíc, to je pátá největší česká krajanská komunita na světě. Sdružují se různě – kromě Sokola tu fungují také české školy a pořádá se tu i festival českého filmu.
