Váš Zeman je loutka a Rusko je pro Západ opice s bombou, říká vůdce krymských Tatarů

Mustafa Džemilev se během svého života stavěl za svobodu Československa v roce 1968 i práva krymských Tatarů. O tom, proč to udělal a jak se jako jeden z vůdců krymských Tatarů dívá na návštěvy českých politiků a rétoriku prezidenta Zemana, mluvil v rozhovoru pro iROZHLAS.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mustafa Džemilev, bývalý sovětský disident a jeden z vůdců Krymských Tatarů | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Jaký je to pocit být padesát let po okupaci v Praze?
Nechce se mi věřit, že od toho už uběhlo půlstoletí, protože vše mi to zůstalo v paměti. Byly to bouřlivé dny. Od ledna 1968 roku, kdy byl ohlášen kurz k demokratizaci, jsme měli obrovskou naději, protože jsme mysleli, že pokud se demokracie uchytí v jedné ze zemí sovětského tábora, bude to mít ohromný vliv na celý Sovětský svaz.

Krym nebyl anektován a protiruské sankce je třeba obcházet, vyzývá komunista Kohlíček

Číst článek

Viděli jsme v tom řešení pro své problémy - problém návratu krymských Tatarů, návratu naší vlasti a práv. Proto celé naše národní hnutí s velkou vášní sledovalo, co se děje. 21. srpna tam vtrhly ruské tanky a to byla rána také pro nás. Naše naděje byly také rozdupány. Nemohli jsme toho ale mnoho udělat, i když v našem národním hnutí byly názory, že bychom neměli mluvit o Československu, protože to stíží řešení našich požadavků. Většina ale chápala, že v totalitním režimu, jaký tehdy existoval, řešení těch problémů neexistovalo.

Kdy jste prvně slyšeli o okupaci Československa?
Byl jsem tehdy v Uzbekistánu (Džemileva ještě jako nemluvně spolu s dalšími krymskými Tatary Sověti z poloostrova odsunuli, vyrůstal v Uzbekistánu pozn. red.). Dozvěděli jsme se o tom přes rádio. Poslouchali jsme Rádio Svoboda, Deutsche Welle, BBC, Hlas Ameriky… Přestože je rušili, když to neslyšel jeden z nás, slyšel to druhý a hned nám to všem sdělil. V těch dnech jsme se velice často scházeli a debatovali jsme o tom, co se v Praze stalo.

Vzpomínám si na to, jak v lednu 1968 začal kurz demokratizace a potom na demonstraci našich. Jak řekl Václav Havel: Na Rudém náměstí na obranu Československa vystoupilo pouze osm lidí, to bylo ale dostatek na to, abychom už více nemohli hledět s nenávisti na Rusy. Pravda, většina z nich nebyli etničtí Rusové, ale Židé, to ale na věci nic nemění. Oni přinejmenším zachránili čest země, která si říkala Sovětský svaz.

Mustafa Džemilev, bývalý sovětský disident a jeden z vůdců Krymských Tatarů | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Rozhodli jste se protestovat…
Demonstrovali pouze v Moskvě. Mne tou dobrou akorát propustili z lágru, ale podepisovali jsme dokumenty. Já jsem například byl obviněn z toho, že jsem analyzoval publikace falešných žádostí posílaných do Moskvy o ochranu a záchranu socialismu v Československu. Zhruba to samé dělali i ve vztahu ke krymskotatarskému národnímu hnutí.  

Zeman: K výročí okupace mají mluvit ti, kdo jí byli postiženi. Řvoucí stádo před rozhlasem bylo ubohé

Číst článek

Prožil jste i další okupaci přímo u sebe v domovině. Má podle vás něco společné obsazení Krymu v roce 2014 s okupací Československa v roce 1968?
Podobných věcí je velmi mnoho - stejná demagogie, stejná běsná propaganda v zájmu obrany svých zločinů. Je to to samé, jen možná nyní se proti okupaci díky internetu a technice zvedá více hlasů. Bohužel je ale také mnoho lidí - jako například váš (Miloš) Zeman - kteří říkají, že je potřeba dostat nějaké peníze za Krym od Ruska. Zajímalo by mě, zda chce dostat peníze také za lidi (na Krymu)?

Ale zástupce europarlamentu Jaromír Štětina byl velice milý, když loni v europarlamentu vstal a veřejně řekl, že se chce omluvit Ukrajině a Krymským Tatarům za ta hloupá slova, které řekl prezident. Lidí, jako je on, je v Česku spousta, a proto považujeme vaši zemi za velice blízkého přítele.

Když říkáte, že demagogie z let 1968 a 2014 si je podobná, co máte na mysli?
Největší demagogie je v tvrzení, že okupaci chtěli sami obyvatelé Krymu. Co se tam ale nejprve stalo? Jeden národ deportovali kvůli Rusům. A nyní říkají: my jsme vyvolali referendum. No jak může být referendum v podmínkách okupace referendem?

Ta čísla, která zveřejnili, jsou absolutní lží. My přesně víme, že u referenda nebyla účast 83 procent, ale pouze 34 procent. A ještě není jisté, že by všichni hlasovali pro připojení (k Rusku). Hlasovali tam i ruští vojáci a každý, kdo chtěl. Oni tedy napsali čísla, jaká chtěli, udělali spektákl, jako ho udělal Hitler při anšlusu Rakouska. On taky říkal, že 98 procent hlasovalo pro připojení k Německu.

Českým politikům se na Krymu líbilo, považují ho za ruský, píše moskevský vládní list

Číst článek

Dostalo se to do situace, že naivní lidé, dokonce Trump během své předvolební kampaně prohlásil: „Slyšel jsem, že lidé chtěli sami být okupování.“ Pokud si prezident obrovské demokratické země dovolí takhle mluvit, co můžou říct miliony lidí, kteří nemají přístup k informacím? A prezident nedostává informace pouze z internetu, má služby, které mu je dávají.

Bohužel, situace je taková. Je velice těžké to vysvětlovat, naše možnosti jsou daleko za možnostmi Ruska. Rusko je země, která i když bude umírat hladem, bude pořád dostatek prostředků na tanky a propagandu. A oni na toto prostředky hojně „vylévají“.

Jsou slova prezidenta Zemana škodlivá pro Krym?
Ne škodlivá, myslím dokonce, že je jednoduše loutka. Normální člověk při smyslech nemůže takové věci říkat. Jak můžeš mluvit o mé zemi „pojďme se dohodnout na vyplacení“. Ty chceš obchodovat s mou zemí? Když tvou zemi okupovali, protestoval jsem a odseděl jsem si za to tři roky. Kdyby sis alespoň na své svědomí vzpomněl, že když byla tvá země okupovaná, jiní se za tebe postavili! A ty místo toho, aby si něco řekl, když okupují druhé, domluvíš se s okupanty. Byl jsem v šoku, když ho podruhé zvolili za prezidenta. Co se děje v této zemi? Jsou zde normální lidé, ale zřejmě existuje nějaký mechanismus na zvolení takových lidí.

Skupina českých politiků nedávno opět navštívila Krym a pochvalovali si, jak se jim na poloostrově líbí. Jak vůbec vnímáte tyto návštěvy?
Takoví lidé, kteří kvůli svým osobním cílům udělají vše, byli, jsou a zcela určitě i budou. Důležité je, aby jich bylo málo. Lidé, kteří porušují naše zákony, podporují okupaci, opovrhují názorem toho nejpůvodnějšího obyvatelstva Krymu a jdou tam, jsou naši osobní nepřátelé. A na to se nikdy nezapomíná. Ukrajinské dveře budou pro tyhle lidi navždy zavřené.   

Mustafa Džemilev, bývalý sovětský disident a jeden z vůdců Krymských Tatarů | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Česko spolu s Evropskou unií anexi Krymu Ruskem neuznává a považuje to za porušení mezinárodního práva. Myslíte si, že se Krym vymaní z ruské kontroly? A kdy by se to mohlo stát?
Je obtížné předvídat, protože totalitní režimy se hroutí velice těžce. Jak říkal jeden náš politik: možná dnes večer se v Kremlu něco stane a zítra začne deokupace. A možná také ví jen Bůh, kolik ještě projde času. Sovětský svaz se do posledních dnů choval tak, jako by měl existovat ještě tisíc let. A najednou jeden den řekli, že Sovětský svaz už neexistuje. Myslím, že to samé se stane i s Putinovým režimem.

Západní země, které posilují sankce proti Putinovu režimu, v první řadě pomáhají ruskému národu, protože ruský národ a Rusko při tomhle režimu nemá perspektivu. Čím drsnější sankce budou, tím dřív budou Rusové svobodní. Zároveň západní země pomáhají samy sobě. My - Ukrajina - jsme nyní v první linii, jestli nás sejmou, budou následovat další země - Polsko, země Pobaltí, a do Paříže to taky není daleko. Proto, když nyní pomáhají Ukrajině, pomáhají sami sobě.   

Fungují dle vás sankce?
Fungují. Na první pohled se zdá, že nefungují, ale ve skutečnosti mají drtivý dopad na ruskou ekonomiku. Pamatuji si, že jsem roce 2014 přijel na jednání NATO do Bruselu, kam mě pozvali hned po vyjednávání s Putinem, a tam také mluvili o jednotlivých etapách sankcí. A když řekli, že se prostřednictvím takových sankcí budou snažit o deokupaci (Krymu), stejně tak jako po okupaci Afghánistánu, kdy sankce vedly k rozpadu Sovětského svazu, zeptal jsem se jich - snad nebudeme muset čekat 11 let? A oni mě ujistili, že teď je čas velmi dynamický a vše proběhne velmi rychle. Ale už je to pátý rok a pravda je, že jsme čekali, že to bude rychlejší. Ale bohužel (okupace) pokračuje.

Kyjev protestuje proti návštěvě českých senátorů na Krymu. ‚Napíšu zprávu pro prosté Čechy,‘ říká Kohlíček

Číst článek

Anexe Krymu má přímý dopad i na váš osobní život. Na poloostrov už čtyři roky nemůžete. Kdy jste naposled viděl svou manželku, která tam zůstala?
19. dubna 2014, když jsem odjel z Krymu do Kyjeva na zasedání parlamentu a na kordoně (na nově vytvořené hranici mezi Ukrajinou a Krymem, pozn. red.) mi přečetli dopis, který říkal, že mi je zakázán vjezd na území Ruské federace. Byl jsem v šoku, řekl jsem: ve vaší Ruské federaci jsem byl naposledy v roce 1986 a nechystal jsem se tam vůbec jet, proč jste se rozhodli mi vjezd zakázat?. A oni řekli - Krym je také Rusko. A od roku 2014 tam nemůžu.

Víte, jak se tam nyní žije?
Určitě, prakticky ve všech sídlech Krymu žijí krymští Tataři a ti jsou informování nejlíp ze všech. Víme dokonce věci, které neví ani americká rozvědka a NATO. Například o jaderných zbraních v Kiziltaši u Feodosije na staré atomové základně Sovětského svazu, kterou restaurovali. Věděli jsme o tom už loni v srpnu. A NATO i naše (ukrajinská) kontrarozvědka říká, že je to možné, ale přesně nevíme.    

Vy jste si jistý, že na Krymu jsou nyní jaderné zbraně?
Víme to od loňského srpna, šest jaderných hlavic. Proto nyní okupace představuje obrovské nebezpečí pro Ukrajinu a celé černomořské pobřeží. Oni tam dali své nejsilnější zbraně - rakety S-300 a S-400. Demonstrují tak svou připravenost, ale když dojde ke kritické situaci, jestli budou schopni něco udělat, to je jiná otázka. Problém je v tom, že i když jediná atomová bomba vybuchne na našem území, je to problém pro celé lidstvo. Proto na Západě nechtějí vyhrocovat vztahy s touto zemí. Na Rusko se dívají jako na opici s bombou v ruce, která ji může v jakoukoliv chvilku hodit, a snaží se jí v tom zabránit.

Když jste podepsal protest proti okupaci Československa a měl z toho následně problémy, nelitoval jste toho?
Víte, splácíme svůj dluh, morální dluh. A není důležité, jestli to bude mít nějaké praktické důsledky nebo ne. Jestli nesplatíme svůj dluh, nemůžeme se považovat za plnohodnotné lidi. Tím, že jsem se ozval proti okupaci, udržel jsem sám sebe jako normálního člověka. Jinak bych se tak necítil.

Mustafa Džemilev

Narodil se v roce 1943, už jako půlroční dítě ho ale spolu s ostatními Krymskými Tatary deportovali z poloostrova pryč, vyrůstal proto v Uzbekistánu. Jako bojovník za lidská práva a práva Tatarů byl šestkrát zatčen a 15 let života strávil ve vazbě, kde držel také 300 dnů dlouhou hladovku, přežil ji díky nucenému krmení. Mezi lety 1991 a 2013 byl předsedou Medžlisu - nejvyššího orgánu reprezentujícího Krymské Tatary. Od roku 1998 je poslancem ukrajinského parlamentu. Na území Krymu má od anexi v roce 2014 zakázaný vstup, žije v Kyjevě. Prahu při příležitosti 50. výročí sovětské okupace navštívil na pozvání Knihovny Václava Havla.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme