Čechoameričan, co nedá dopustit na polku. ‚Muzika, pivo a jídlo lidi vždycky spojí‘
Pokud znáte polku leda z tanečních hodin v mládí, berete ji jako staromódní zábavu našich babiček a nijak vám v životě nechybí, možná vás překvapí náš výlet do Spojených států. Tenhle rychlý tanec tam zakořenil skoro před dvěma sty lety. Hodně se o to zasloužila i česká komunita a své fanoušky má tenhle taneční a hudební styl i mezi mladou generací.
Když v Chicagu zaslechnete, jak se z tanečního sálu line česká polka, máte docela slušnou šanci, že uvnitř objevíte Teda Polashka.
Čechoameričan, co nedá dopustit na polku. V Chicagu natáčel zpravodaj Radiožurnálu Jan Kaliba.
V Americe narozený syn českých rodičů je ve středním věku a asi byste ho tipovali spíš na rockera než na vyznavače téhle skočné hudby. O to víc jeho neskrývaná vášeň pro polku překvapí.
„Polku tancuju, mám doma pět krojů. Moji rodiče mě naučili, jak se polka tančí, a pro mě to znamená historii, ale i zábavu. Dá se u ní odpočinout, zazpívat si společně s ostatními, dát si pivo, případně něco jiného,“ říká Radiožurnálu.
„A hlavně je to tradice a já ji nechci ztratit, a tak jak to jde, propaguju českou kulturu a české dědictví,“ dodává.
Když se dávám do řeči s jedním z členů kapely, která na téhle chicagské zábavě hraje k tanci a poslechu, Václav Drnek mi vypráví, že se v dětství naučil číst české znaky, a tak dovede zpívat v češtině, i když jinak jazyk svých rodičů už neovládá.
A i když připouští, že mezi mladšími americkými Čechy je polka dost možná populárnější než mezi těmi v Evropě, také to prý není žádná sláva, její nejlepší roky jsou pryč a budoucnost moc růžově nevidí.
Školáci nadšení z vozembouchu i fanfrnochu. V americkém Memphisu zahráli čeští dudáci
Číst článek
Jenže pak se otočím zpátky k Tedu Polashkovi a mám dojem, že polka své zlaté časy prožívá právě teď a tady v Chicagu. Majitel pěti krojů ji totiž netančí jen z úcty k tradici, pro polku je podle svědectví jednoho z přátel tak zapálený, že si ji pouští třeba i jako hlasitou hudbu při jízdě autem.
„Já polku poslouchám ze dvou důvodů - jednak je to tradice, ale zároveň tu hudbu miluju. Muzika, pivo a jídlo lidi vždycky spojí,“ vysvětluje Polashek, který ve svém rozrušení přechází z angličtiny do češtiny a zase zpátky.
Polku prý často pouští i kolegům na hasičské stanici. Dělají si z něj prý legraci a ptají se, jestli je mu devadesát let. Radost mu to ale nekazí, a když se hraje polka při akcích místního Sokola, nikdo prý nesedí stranou, ať je její či jeho taneční umění jakékoli.
