Jednání mezi Ruskem a Západem skončila patem. Co rozhovory ukázaly? A jak dopadnou na Ukrajinu?
Po týdnech napětí, vyvolaném hromaděním ruských sil u hranic s Ukrajinou, mělo být jednání Západu s Ruskem okamžikem, který přinese určité zklidnění. Proběhlé rozhovory mezi USA a Severoatlantickou aliancí na jedné straně a Ruskem na straně druhé ale žádné rozuzlení nepřinesly. Dialog se ocitl ve slepé uličce a napětí u ukrajinských hranic neutichá. Co se odehrálo a jak bude krize pokračovat, naznačuje přehled klíčových otázek a odpovědí.
Co jednání předcházelo?
Krize vyvolaná hromaděním ruských vojenských sil u ukrajinských hranic odstartovala už na podzim loňského roku, kdy se už tak napjaté vztahy mezi Ruskem a Západem dostaly na bod mrazu.
Rusko hromadí síly u hranic Ukrajiny. Krizi vyvolává na více frontách, Západ může čekat těžká volba
Číst článek
Americké diplomatické zdroje tehdy upozornily, že Rusko přesunulo k ukrajinským hranicím na 100 tisíc příslušníků své armády rozestavěných do pozic, které jim potenciálně umožňují zahájit rychlý útok na Ukrajinu hned z několika směrů – nejen z ruského území, ale také z anektovaného Krymu a Běloruska.
Před novou ruskou agresí vůči Ukrajině varovaly i další země západního světa.
Takové záměry Moskva odmítá, sestavila nicméně seznam bezpečnostních požadavků. Je mezi nimi například závazek, že se Severoatlantická aliance nerozšíří o Ukrajinu a upustí od vojenských aktivit nejen na Ukrajině, ale například také v zemích východní Evropy, Kavkazu a ve Střední Asii. Právě tyto dva body ovšem západní politici i bezpečnostní analytici označují za naprosto nereálné.
Určité rozuzlení napjatých vztahů měla přinést série rozhovorů, která začátkem týdne odstartovala v Ženevě. K jednacímu stolu tam usedl náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov a zástupkyně šéfa americké diplomacie Wendy Shermanová. Rozhovory pak pokračovaly ve středu, kdy se poprvé od roku 2019 sešla Rada NATO-Rusko, a následně i čtvrtečním jednáním Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), kde je kromě evropských zemí, Ruska a USA zastoupena také Kanada nebo středoasijské republiky.
Rozhovory mezi Moskvou a Západem ale žádný zásadní posun nepřinesly.
Jaký je závěr rozhovorů?
Třicítka členských zemí Severoatlantické aliance ve středu jednomyslně odmítla ruské požadavky na záruku, že se Ukrajina nikdy nestane členem NATO, stejně tak smetla ze stolu požadavek na stažení aliančních jednotek a zbraní ze zemí východního křídla bloku.
Vztahy jsou na kriticky nízké úrovni, nechali se slyšet Rusové po jednání se Severoatlantickou aliancí
Číst článek
Podle šéfa NATO Jense Stoltenberga je však Aliance připravená s Moskvou dál jednat. To Rusové zcela neodmítli, vzali si ale čas na rozmyšlenou, než se vyjádří k časovému plánu těchto jednání.
Dialog tak stále zůstává ve slepé uličce a ani jednu ze stran nemůžeme označit za vítěze, či poraženého, komentuje výsledky jednání analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.
„Některé komentáře uvádějí, že za vítězství lze označit už jen to, že Rusko neodešlo od vyjednávacího stolu, čímž ruští diplomaté strašili v pondělí. To, že je Rusko ochotné dál jednat, podle mě skutečně můžeme brát za úspěch. Ze západního pohledu totiž jde o to získat čas, udržet si diplomatický kontakt a postupně přimět Rusko k deeskalaci. A tato taktika se jeví celkem úspěšně,“ říká pro iROZHLAS.cz.
„Na druhou stranu je třeba říct, že Rusové z regionu stále žádné jednotky nestáhli. Naopak se v posledních dnech ukázalo, že k ukrajinským hranicím přiváží další jednotky. A v tomto ohledu se musíme mít na pozoru. Západ sice volí diplomatickou cestu, Rusko ale nikdy nepřistoupilo na to, že by se vzdalo vojenských prostředků, kterými se snaží tlačit na Západ. Dál hraje simultánní partii, která se neodehrává ani v Ženevě, ani v Bruselu, ale přímo na rusko-ukrajinském hřišti,“ dodává.
Co říká NATO a co Rusko?
Zhruba čtyřhodinové středeční jednání označil Stoltenberg za „přímé“ a složité, upozornil proto, že překlenout vzájemné rozdíly nebude snadné. „Evropa čelí reálnému riziku nového ozbrojeného konfliktu,“ upozornil šéf NATO podle bruselského serveru Politico a zopakoval své dřívější varování, že pokud Rusko použije vojenskou sílu, musí čekat vážné ekonomické i politické následky.
Dialog ‚hluchého s němým‘. Napětí mezi Západem a Ruskem sílí, zklidnit ho může hovor Bidena s Putinem
Číst článek
Americká vyjednavačka Shermanová pak středeční jednání označila za pouhý začátek pro dlouhodobější rozhovory, ve kterých by podle ní Moskva měla pokračovat. „Pokud Rusko vycouvá, bude zcela zjevné, že to s diplomacií nikdy nemyslelo vážně. Proto se kolektivně připravujeme na všechny eventuality,“ řekla novinářům s tím, že se Rusko musí rozhodnout, jestli chce deeskalaci krize a diplomacii, anebo zvolí cestu konfrontace se všemi jejími důsledky.
Poměrně ostrá slova zaznívala také na ruské straně. Náměstek ministra zahraničí a bývalý ruský velvyslanec při NATO Alexandr Gruško obvinil Západ, že se snaží Ruskou federaci „zadržet“ a dosáhnout své „nadřazenosti“, proto trvá na svých požadavcích. „Myslím, že se nám podařilo dát členům NATO jasně najevo, že situace začíná být pro Rusko neúnosná,“ prohlásil Gruško.
Přestože se obě strany zatím nedohodly na časovém harmonogramu, rozhovory by měly dál pokračovat. Otázkou je, zda mají nějakou šanci na úspěch, nebo jsou pohledy obou stran a stanovené „červené linie“ až příliš vzdálené.
Základní střet tam zůstane a musí tam zůstat, jinak by Západ v očích spojenců jako Ukrajina nebo Gruzie selhal,“ upozorňuje Havlíček.
Co jednání znamená pro Ukrajinu?
Patová situace, kterou tento týden nepomohla vyřešit ani diplomatická jednání, znamenají pro Ukrajinu pokračující nejistotu.
Rusko pořádá vojenské cvičení u ukrajinských hranic se 3000 vojáky. Zapojené jsou tanky i bojová vozidla
Číst článek
„Je to velice komplexní hra, která se odehrává na více šachovnicích, zatím ale nevidíme výsledek. Může se tedy stát, že v řádech dnů či týdnů bude Rusko situaci kolem hranic s Ukrajinou eskalovat. Proběhlá jednání totiž Rusko k ničemu nezavázala – Moskva zatím nepřistoupila na základní požadavek Západu, tedy na deeskalaci, která tvoří základní podmínku pro dialog,“ podotýká analytik AMO.
K deeskalaci situace ve středu ruskou stranu vyzvali také zástupci NATO, podle kterých by stažení ruských jednotek od hranic Ukrajiny bylo důkazem, že je Kreml ochotný jednat. Americké ministerstvo zahraničí ale ve středu varovalo, že Moskva zatím žádné takové kroky nepodniká, a naopak se objevují indicie, že směřuje k další eskalaci. Krize tak stále není zažehnaná.
„Ještě stále nevíme, jak tahle hra skončí. Rusové opakují, že si na svém území můžou dělat, co chtějí. Zároveň ještě neřekli, že cvičení skončilo, naopak dochází k opačnému trendu. Stále tedy nejsme v bodě, abychom mohli některé scénáře vyloučit a říct, že vpád Ruska na Ukrajinu je dnes již vyloučený. Tento výsledek jednání nepřinesla,“ podotýká odborník na Rusko.
Velký přínos pro Moskvu je podle něj už jen to, že jednání na vysoké úrovni vůbec probíhají. Rusko tak může deklarovat, že je „onou velkou silou“, se kterou si musí za jeden stůl sednout jak zástupci Spojených států, tak NATO i OBSE.
„Rusko se může prezentovat jako hráč, který děním do určité míry manipuluje. Je poměrně děsivé, že takovouto vcelku levnou a nenáročnou technikou Rusko dokáže zaměstnat celé západní společenství,“ říká Havlíček.
Jedná Západ jednotně?
Zklidnění situace sice jednání zatím nepřineslo, účastníci rozhovorů si ale pochvalují, že státy NATO ve středu táhly za jeden provaz. „Spojenci NATO mluvili naprosto jednotně,“ uvedla podle serveru Politico Wendy Shermanová, která setkání označila za „pozoruhodné vyjádření síly diplomacie“.
Když Rusko uvidí slabost, tak jako každý predátor půjde po slabém místě, hodnotí analytik Pojar
Číst článek
Také odborník AMO se domnívá, že západní spojenci dokázali sladit základní pozice a při jednání s Ruskem mluvili jedním hlasem, alespoň pokud jde o požadavek Moskvy zastavit budoucí rozšiřování NATO na východ nebo otázku rozmístění aliančních jednotek.
„To splněno bylo, vidím ale velkou míru frustrace na evropské straně transatlantického spojenectví. Mnoho evropských lídrů otevřeně štve, že u jednání fyzicky nesedí, přestože se jedná o jejich vlastní budoucnosti. Zaznívá to opakovaně například od Josepa Borrella,“ podotýká Havlíček s odkazem na šéfa unijní diplomacie.
Vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku už začátkem ledna upozornil, že evropská sedmadvacítka nesmí být při jednání s Moskvou jen „neutrálním divákem“. A v podobném duchu se vyjadřuje také francouzská diplomacie. Navzdory těmto proklamacím zůstala role EU při jednání s Ruskem jen velmi omezená.
„Rusko ji tím sráží a ponižuje. Vytváří tím tlak na evropské instituce, které chybí u vyjednávacího stolu, a ukazuje je jako slabé. Navíc se jedná o Ukrajině bez Ukrajiny. Západní lídři sice tvrdí, že je s nimi vše koordinované, ve skutečnosti ale u stolu nesedí,“ dodává pro iROZHLAS.cz.
Co od Ruska čekat?
Co si v Kremlu doopravdy myslí a kam až jsou schopni zajít, se odhaduje jen velmi těžko. „Nikdo neví se stoprocentní jistotou, jestli se (ruský prezident Vladimir) Putin připravuje na válku, nebo jen blafuje,“ říká pro americký deník The New York Times ruská politoložka Taťjana Stanovajová.
Tokajev boj o moc vyhrál, může být ale vazalem Ruska. Kazachstánu hrozí oslabení vlivu v regionu
Číst článek
Americký deník zároveň cituje ruského odborníka a ředitele think-tanku Carnegie Moscow Center Dmitrije Trenina, podle kterého Putin záměrně využívá vlastní nepředvídatelnost a vojenské hrozby k dosažení svých cílů a spoléhá na to, že Američané budou věnovat pozornost jen tomu, co může znamenat bezprostřední nebezpečí. S tím do velké míry souhlasí také analytik AMO.
„Putin jedná záměrně nepředvídatelně, protože mu tato hra na více šachovnicích vyhovuje. Moskvu nic nestojí, pokud vysílá své diplomaty do Bruselu nebo Vídně. Zároveň přitom nemusel přistoupit na základní požadavek deeskalace. Západ neměl sílu k tomu Rusko donutit a stejně tak ani k tomu, aby k jednání přizval Ukrajinu nebo evropské spojence. V tomto směru jsme se jako Západ ukázali slabí a nemající dostatečné páky vůči ruskému vedení,“ míní Havlíček.
Podle něj přitom Moskvě velmi vyhovuje, že se hraje na vícero frontách, protože tak může zaměstnávat západní společenství napříč nejrůznějšími organizacemi a odpoutat tak pozornost od nepohodlných věcí, jako je třeba aktuální dění v Kazachstánu.
„To je součástí Putinova oportunistického přístupu k mezinárodním vztahům. Když je to výhodné, Rusové jdou do Sýrie, intervenují v Libyi nebo v oblasti střední a subsaharské Afriky, protože tam mohou něco získat. Tak vypadá ruský oportunismus, nepředvídatelnost a vyplňování mezer v západním přístupu, a sedí to i na tuto situaci,“ uzavírá.
