,Pořád nás vidí jako majetek, jako pracovní sílu.‘ Velká reportáž o pozadí protestů v rozdělené Americe

Už víc než měsíc pokračují v ulicích Spojených států demonstrace, které spustila násilná smrt Afroameričana George Floyda. Bylo to po zásahu policisty později obviněného z vraždy. O co přesně protestujícím jde? Jak se v Americe projevuje systémový rasismus, o kterém se teď zase nahlas mluví? A komu to nahraje v prezidentských volbách? Přečtěte si velkou reportáž z rozdělené Ameriky.

Od stálého zpravodaje USA Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lidé u Bílého domu zapalovali ohně, vzplál i sousední kostel a budova v parku hned za plotem prezidentského sídla

Protesty ve Washingtonu. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Před půl stoletím za svá práva bojovali rodiče a prarodiče mladého černošského komunitního lídra Jamella Hendersona. Současné protestní hnutí je však podle něj úplným protikladem toho, co zažívali jeho příbuzní.

Přehrát

00:00 / 00:00

O co protestujícím jde? Jak se v Americe projevuje systémový rasismus? Poslechněte si celou reportáž od Jana Kaliby.

„Ještě než se (Donald) Trump stal prezidentem, tak jsem říkal, že my nejsme jako generace našich rodičů a nebudeme stát v klidu za každou cenu. Pokud nás policista udeří, my mu tu ránu vrátíme. Už nebudeme trpět tu neúctu k černochům a celým komunitám. Pokud jsou lidi rozhněvaní – je to jen dobře. Je potřeba ukázat, jak je černá Amerika skutečně silná a naštvaná,“ říká organizátor demonstrací. Stojíme na betonovém nádvoří jeho – výhradně Afroameričany obývaného – sídliště v chudší části newyorského Brooklynu.

„Každý den musíme vstávat se strachem, co se stane. Jakmile vyjdu z našeho domu, bojím se, jestli se bezpečně vrátím. Černošští rodiče učí své syny a dcery, jak přežít setkání s policií. Naše každodenní zkušenost je, že si doslova tvoříme manuály, co dělat při běžných činnostech. Jak se procházet parkem, když jste černí. Jak létat letadlem, když jste černí. Jak je tohle trapné!“ rozčiluje se Henderson.

Mluví však o tom, že má velké štěstí. Pochází z Brooklynu, ale vystudoval a stal se profesorem se čtyřmi tituly. I díky tomu teď může organizovat protesty a bojovat za svou komunitu.

„Jakmile vyjdu z těchto dveří, nezáleží na tom, jak jsem oblečený, jak mluvím… Oni vidí černou kůži, černé tělo, vidí zvláštní odměnu, povýšení, vidí prostě další černou postavu na ulici. Můžeme se chovat jakkoli a pořád nás vidí jako majetek, jako pracovní sílu. Jsme pořád považováni za zvířata, ne za lidi,“ říká zklamaně. Systém americké společnosti černošské Američany podle Hendersona záměrně poškozuje.

Jamell Henderson na sídlišti v New Yorku, kde žije. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Mladý komunitní vůdce vysvětluje, že se to týká i fungování policie, u které ve Spojených státech není výjimkou, že při jejích zákrocích umírají lidé. V řadě případů po bezdůvodném použití neúměrné síly a je běžné, že se takové případy řádně nevyšetřují, nebo až po veřejném nátlaku. U Afroameričana je třikrát větší pravděpodobnost, že zemře po policejním zákroku než u bělocha.

Čím je to způsobené, to patří k otázkám, které americkou společnost rozdělují.

,To je lež‘

„Nikdo z policistů nevyráží a nezaměřuje se na někoho kvůli barvě jeho kůže. To je lež. Mapujeme, kde se vyskytuje kriminalita, a tam posíláme policisty. Když jsme v New Yorku mezi lety 1994 a 2002 výrazně snížili počet násilných trestných činů, tak v černošských oblastech klesl počet vražd skoro o osmdesát procent,“ řekl při webovém semináři pořádaném konzervativním think-tankem Heritage Foundation Bernard Kerik, bývalý policejní prezident města New York.

„A když do takovým míst s nejvyšší zločinností posíláte hodně policajtů, samozřejmě pak dochází k negativním interakcím,“ pokračoval.

Podobně přemýšlí William Johnson, ředitel Národní asociace policejních organizací, která sdružuje a prosazuje zájmy policejních útvarů a odborů z celých Spojených států.

„Já myslím, že je důležité, abychom strach z toho, že jde vůči Afroameričanům o záměr, brali v úvahu. Ale domnívám se, že nejde o barvu pleti, ale o socioekonomický status. Děje se to v komunitách, které mají špatné školy, mladí lidé nemají kde sehnat zaměstnání, hroutí se tam rodiny, rodiče nejsou k dispozici dětem, když vyrůstají,“ míní Johnson.

Policista, který těsně přes smrtí klečel Georgi Floydovi na krku, stanul před soudem

Číst článek

To všechno podle něj vytváří složité podmínky pro mladé a v komunitách pak bývá víc kriminality. Kvůli tomu i víc policejních zásahů. „Často to mohou být černošské nebo jiné nebělošské komunity, ale ne pokaždé. Takovéto oblasti jsou třeba i ve státě Maine, kde žijí převážně běloši. Takže nechci ty obavy zavrhovat, ale myslím, že to nejde vysvětlit jednoduše barvou pleti, ale skutečnými problémy komunit, které vedou k chudobě a zločinnosti,“ tvrdil šéf asociace v telefonickém rozhovoru pro Český rozhlas.

Jinými slovy – policie musí logicky být tam, kde se děje zločin, což je často tam, kde vládne chudoba, kterou ve Spojených státech často trpí právě Afroameričané. Ti ale upozorňují, že nejde o jakousi shodu okolností, ale o přímý důsledek jejich nerovného postavení v americké společnosti, které vyplývá z dřívějšího otroctví a segregace a v nenápadnějších formách stále přežívá. Proto mluví o takzvaném systematickém rasismu a to i ze strany policie.

Začarovaný kruh

„Na povrchu vidíme policejní brutalitu a to, že policie zachází s černochy neúměrně hůř. Ale je to jen projev hlubších problémů. V 60. letech byly přijaty důležité zákony, které aspoň na papíře zajistily Afroameričanům rovnější podmínky a zvýšily jejich šanci uspět ve společnosti. To byl určitý pokrok, ale spousta černochů v té době žila v hluboké chudobě právě následkem otroctví, rasismu, diskriminace a segregace. Jenže potom nastala kriminalizace chudoby, která zvyšuje výskyt policie v černošských čtvrtích. A to zase vyvolává dojem, že černoši přece musejí být nebezpeční a že je potřeba je násilně hlídat,“ vypráví o začarovaném kruhu Patrick Houston, další z černošských komunitních lídrů, se kterým jsem se sešel v jiné části Brooklynu.

Jako problém zmiňuje také to, že koncept policie ve Spojených státech vzešel také z instituce stráže otroků v jižanských oblastech.

Patrick Houston. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

To mi blíže popsal Derek Hyra, docent Americké univerzity ve Washingtonu, expert na veřejnou politiku, nerovnosti a rasovou problematiku.

„Určitě můžeme říct, že nerovné zacházení s podezřelými, jehož jsme dnes svědky, částečně souvisí s tím, jak se tu s Afroameričany zacházelo několik století. Aby si ospravedlnily otroctví, Spojené státy musely černochy odlidštit, bát se jich a říkat, že nejsou tak inteligentní jako běloši,“ vysvětluje Hyra.

I když Spojené státy otroctví zrušily, tohle jim podle něj zůstalo jako dědictví. „Ta naprosto chybná, špatná a idiotská myšlenka, že Afroameričani jsou agresivní a že nejsou inteligentní. Ale jako racionalizace minulosti stále existuje, takže existuje i diskriminace lidí jiných barev pleti a to i ze strany policie. Historii máme plnou dohledu nad černochy, táhne se to k dobám otroctví a vidíme to i ve fungování současné policie“ říká docent.

Hyra právě pracuje na knize Kořeny nepokojů, ve které zkoumá příčiny násilných protestů v Americe 60. let minulého století i těch nedávných v letech 2014 až 2016. Poslední týdny mu poskytly další spoustu materiálu ke studiu, a i když je teprve v počátcích své analýzy, současné demonstrace a jejich sílu přisuzuje mimo jiné pandemii koronaviru a nerovným dopadům této zdravotní i související ekonomické krize na Afroameričany. Podobně jako u policejní brutality jde podle něj o následek přetrvávajícího rasismu v americkém společenském systému.

„Je to kumulativní efekt opatření, která zaváděly státy, města i federální vláda, a to ještě i ve 20. století, a která mají za následek nerovné postavení černošských Američanů. Ti měli třeba zakázáno dostávat půjčky od hlavních bank nebo od federální vlády,“ popisuje Hyra.

I kvůli tomu podle něj svůj dům nebo byt vlastní 70 procent bělochů, ale jen 40 procent černochů. Rasová segregace už není daná zákonem, ale stále přetrvává a oblasti obývané černochy nemají tak kvalitní infrastrukturu jako bělošské čtvrti. Z toho podle Hyry plynou nerovnosti v zaměstnanosti, příjmu a bohatství.

„Afroamerické dítě žijící v afroamerické komunitě má menší šanci získat kvalitní vzdělání, tím i dobře placenou práci. Má menší šanci dostat půjčku v bance. I finanční krize před 12 lety dopadla tvrději na černochy než na bělochy a rozdíly prohloubila,“ popisuje.

K tomu se dle odborníka na nerovnosti a rasovou problematiku přidávají opatření v oblasti policie a trestního soudnictví, které nepřiměřeně postihují Afroameričany. „Na ty policie ve Spojených státech systematicky cílí a zatýká je v mnohem větší míře než jiné etnické skupiny. Mají také větší pravděpodobnost, že je soud pošle do vězení, než bělocha, který se provinil srovnatelně. Takže lidi, co teď protestují, chtějí rasovou spravedlnost v systému trestního soudnictví, finančním i vzdělávacím systému, ale i ve struktuře bydlení. To vše se skrývá za tou reakcí na zabití George Floyda,“ vysvětluje.

Fungování policie

Po smrti George Floyda ovšem Spojené státy primárně řeší právě fungování policie. Základní problém mají Američané už s tím, aby se shodli, jestli opakující se případy policejní brutality jsou pouze selháním jednotlivých policistů, anebo je potřeba opravit celý systém dohledu na bezpečnost.

„Na to se těžko odpovídá, protože ve Spojených státech vlastně nemáme národní policejní sbor, který by se zabýval většinou zločinů. Máme FBI, ale ti řeší únosy, bankovní loupeže a podobné věci. Jinak má každý stát, každé město svou vlastní policii, dohromady je to 18 tisíc útvarů. A mezi nimi jsou některé velmi, velmi dobré, mnoho průměrných a několik špatných,“ popisuje fungování americké policie ředitel Národní asociace policejních organizací Johnson s tím, že policie nemá systémové nedostatky, většinou odvádí velmi dobrou práci.

Bílý dům byl od devatenáctého století domem lidovým - a mocenské móresy prezidenta Trumpa vyhnaly lid do ulic | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Demonstranti na mnoha místech v Americe žádali policisty, aby místo konfrontace projevili solidaritu s jejich požadavky a vykročili po jejich boku nebo spolu s nimi poklekli a symbolicky tím vyjádřili podporu boji proti systematickému rasismu. Někteří to smířlivé gesto udělali. Ale ne všichni demonstranti to oceňují.

Jamell Henderson sype z rukávu jedno jméno černošské oběti nepřiměřeného zásahu za druhým a říká, že poklekávání policistů jim životy nevrátí. Po chvíli se zarazí – a místo dalších jmen mu tečou slzy.

„Mám mezi policisty blízké kamarády i členy rodiny a řekl jsem jim napřímo – pokud chceš dokázat, že jsi slušný policajt, tak poukaž na ty špatné. Protože jestli ti opravdu jde víc o nás než o ně, měla by to být snadná volba. Potřebujeme držet při sobě a zbourat tu modrou zeď mlčení. Ale oni volí nic neříkat a spojují se tak s těmi zkaženými lidmi, o kterých vědí. Proto jim říkám, že jakmile si nandají ten odznak, stávají se mými nepřáteli,“ tvrdí Henderson.

Policisté, kteří vypadají jako on, a nedocházejí jim souvislosti, jsou podle komunitního lídra hanbou a potupou těch, kdo obětovali životy, aby se oni černošskými policisty mohli stát.

„To dřív vůbec nebylo možné. Vůbec. Teď ano a oni už se považují za součást toho systému. Nakonec ale platí, že když si sundáš ten odznak, jsi pořád černoch a zažíváš stejnou diskriminaci, protože oni pořád vidí jen barvu pleti,“ hněvá se Jamell Henderson na svém sídlišti v Brooklynu.

,Přemýšlet kriticky‘

Je slunečné nedělní odpoledne, kolem dokola cihlové činžáky, tu a tam zelená koruna stromu, několik cedulí s upozorněním na policejní kamery a před jedním z domů zrovna parkují dvě policejní auta.

„Ty kamery jsou k ničemu. Reakce je vždycky pomalá. Jak je možné, že bělochovi stačí, když zavolá a řekne, že v jeho čtvrti je černoch, který tam nepatří, a policajti jsou tam do pěti minut?“ ptá se Henderson.

V jeho čtvrti si ale prý můžete pustit celý díl seriálu, než policisté dorazí. „Nemají k naší komunitě vztah. Byla tu už spousta loupeží a pořád se nic nemění. Protože nás považují za zvířata – stačí si poslechnout, co si povídají do vysílaček. Takže v newyorskou policii nemám žádnou důvěru, dokud se nezmění pravidla a ty zkažené, vůči nám agresivní policajty nevystřídají lidé, co berou tuhle službu vážně,“ říká Henderson.

Tisíce lidí ve Spojených státech opět protestovaly proti rasismu. Ve Floydově rodném městě se konala pieta

Číst článek

Ačkoli reforma policie je základním požadavkem demonstrujících, ne všichni plošně odsuzují všechny policisty tak jako Jamell Henderson. Patrick Houston na to nemá jednoznačný pohled.

„Ale jsem spíš empatický než nepřátelský. Je to proto, že vidím i policisty jako produkty naší společnosti. Také oni jdou za vidinou celkem jisté a slušně placené práce a věřím, že mnoho z nich se stává policisty s dobrým úmyslem, i když ten nemusí nakonec nic znamenat,“ říká lídr.

Rozhodují podle něj činy a policisté mají zodpovědnost postavit se chování špatných kolegů – ne jako ti tři v Minneapolisu, co se jen dívali, jak jejich kolega klečí na krku Georgi Floydovi.

„Musejí o své práci přemýšlet kriticky, protože z velké části obsahuje nespravedlnost k chudým komunitám, které často bývají černošské,“ pokračuje Houston.

‚Je potřeba ráznější akce‘

Národní asociace policejních organizací reprezentuje skoro čtvrt milionu amerických policistů a ředitel William Johnson se jich ve vztahu k menšinovým komunitám zastává.

„Pokud oni chtějí, abychom v nich viděli především lidské bytosti, tak očekáváme, že také oni nás budou brát jako lidi. Každý malý krok tímto směrem se vyplatí všem stranám. Obvinění, že všichni policisté jsou násilní, rasističtí a chtějí zabíjet, to prostě není pravda. Pro policisty a jejich rodiny je to velmi obtížné, když jsou označovaní za rasisty a brutální kriminálníky,“ tvrdí Johnson.

Drtivá většina policistů jsou podle něj obyčejní lidé, co se snaží vykonávat náročnou práci.

„Jsou mezi nimi takoví, co dělají hrozné věci, ale to není většina a myslím, že i protestující to vědí. Stejně jako policisté vědí, že je rozdíl mezi demonstranty, co pokojně protestují a chtějí změnit věci k lepšímu, a menší skupinou těch, co jsou velmi násilní a chtějí jen krást, napadat policii, ničit a zapalovat,“ snaží se situaci popsat ředitel asociace.

Podle Hendersona by měl ale každý, komu se protiví, že se při protestech objevuje násilí, jít o svých pocitech říct všem těm, kdo ztratili své milované a musejí žít s traumatem, že přišli o syna nebo dceru.

„Uvidíme, co odpoví. Policisté nás berou jako kus masa. Spousta jejich deliktů zůstane nepotrestaných i nevyšetřených. Vy tu zkušenost nemáte, my ano. Naši volení zástupci sem jezdí slibovat, jak začnou věci řešit a pak na své sliby zapomenou. Zvolili jsme starostu, který sliboval policejní reformu. Zrušil metodu „stop and frisk“, za to mu patří uznání. Ale před policií se dál plazí. Guvernér v televizi vykládá, jak stojí za protestujícími, ale nedělá žádné reálné politické kroky,“ zlobí se Henderson na demokraty Billa de Blasia a Andrewa Cuoma.

To bylo krátce předtím, než stát New York uzákonil zákaz škrcení či větší transparentnost a odpovědnost policistů za jejich činy při výkonu služby, což kritizovaly policejní odbory.

Další černošský lídr Patrick Houston je k násilí při protestech rezervovanější, ale úplně ho nezavrhuje. Hluboce přitom obdivuje Martina Luthera Kinga a nenásilnou metodu, kterou měnil společenské poměry.

„Zároveň si myslím, že narušení pořádku je nezbytné. Pere se to ve mně. Nesouhlasím s násilím proti jednotlivcům, ať je to proti policii, demonstrantům nebo přihlížejícím. Ale fakt je mi u zadku, když vidím rozbitou výlohu korporátní banky, která lije miliardy dolarů do fosilního průmyslu, co ničí naši planetu a důsledky obzvlášť tvrdě dopadají na černošské komunity,“ rozčiluje se.

Za posledních sedm let podle Houstona Spojené státy zažily většinou pokojný tlak na změnu zákonů nebo poklekávání fotbalistů.

„A co se změnilo?“ ptá se komunitní lídr.

„Takže je potřeba ráznější akce, která otřese zákonodárci a přinese měřitelné výsledky. Ale jsem rozpolcený, ani s ničením majetku v zásadě nesouhlasím, protože si myslím, že to může lidi od našeho hnutí odvrátit,“ pokračuje.

Pozornost k násilí

Tisíce obcí ve všech amerických státech a teritoriích zažily od smrti George Floyda protesty, většinou pokojné, ale nejvíc pozornosti si získala jejich násilná část s bilancí desítek mrtvých a stovek zraněných – potyčky demonstrantů s policií, ničení majetku či rabování. Při některých protestech spustila násilí jako první policie, ta útočila i na pokojné demonstranty či na pracující novináře.

Výsledky pitvy George Floyda ukázaly, že měl covid-19. Infekce podle patologů při jeho smrti nehrála roli

Číst článek

V některých případech popsaných podle agentury Reuters i ve vládních materiálech vyprovokovali násilí anarchisté, kteří se k protestujícím připojili. Jindy ho spustili přímo účastníci demonstrací, časté byly provokace házením pyrotechniky nebo láhví s vodou na policisty. Objevovaly se také scény, kdy většina davu sama usměrňovala ty, kteří začali narušovat poklidný průběh demonstrace.

Ve srovnání s rokem 1968 pozoruje docent Hyra několik rozdílů. Celkově jsou teď podle jeho dat protesty pokojnější, násilí se soustředí hlavně na center měst, naopak demonstrace samotné se objevují i na předměstích a v menších městech a účastníci jsou rozmanitější – k Afroameričanům se přidává víc zástupců ostatních menšin i bělochů než před půl stoletím. Ale nejde jen o etnika – v ulicích vidíme studenty, střední generaci, seniory, univerzitní profesory, válečné veterány či zdravotní sestry.

Mnoho požadavků

Mladá dívka Hengameh z Washingtonu mluví o jednom z dlouhé řady konkrétních požadavků protestujících. „Myslím, že George Floyd byl pro nás všechny poslední kapka. Tohle stačí. Není třeba tolika násilí. Říkám to jako zdravotní sestra – my se neustále staráme o pacienty, kteří se k nám chovají násilně. Kopou nás, tlučou nás, nadávají nám – a my absolutně nemáme povoleno na to žádným způsobem reagovat. Zásadní část našeho výcviku se týká toho, jak zmírňovat napětí. To bychom chtěli vidět i u policie,“ žádá Hengameh.

Požadavků je ale mnoho – mimo jiné posílení povinnosti policistů nést zodpovědnost za své činy, větší transparentnost, co se jejich případných deliktů týče, vyšetřování jakékoli policejní střelby, při které zemře člověk, omezení vojenského arzenálu v držení policistů, změny ve výcviku policistů, snížení výdajů na policii, nebo dokonce rozpuštění policejních sborů. Policie ve Spojených státech jen letos za půl roku zabila víc než 500 lidí, což se nijak nevymyká statistikám poslední doby. V minulých sedmi letech jen jedno procento takových zabití skončilo vznesením obvinění proti policistovi, uvádí projekt mappingpoliceviolence.org.

„Myslím, že jsou změny, které je možné a důležité udělat. Ale ty požadavky na reformy se netýkají jen zlepšení výcviku nebo taktiky. Někteří lidé chtějí méně peněz pro policii nebo zrušení celých sborů a to by byla velmi vážná chyba,“ říká pro Český rozhlas ředitel asociace sdružující americké policejní organizace Johnson.

Bývalý prezident newyorské policie Bernard Kerik nesouhlasí například s demokraty navrhovaným zákazem policejních domovních prohlídek bez zaklepání. O omezení policejních rozpočtů nemluvě.

„Je to jedním slovem šílenství. Každý si stěžuje na vysokou kriminalitu a počet vražd v Chicagu, Baltimoru, St. Louis a dalších městech. Když v oblastech s nejvyšší zločinností jakýmkoli způsobem oslabíme policii, bude tam umírat víc lidí. To je základní pravidlo, které se nedá obejít,“ říká bývalý policejní šéf.

„S tím naprosto souhlasím. Studie nám ukazují, co se v takových případech stane. Myslíte, že je to náhoda, že poslední květen se stal nejnásilnějším dnem v Chicagu za 60 let, co se vedou statistiky? Policie se ten den stáhla kvůli nepokojům do středu města a opustila oblasti, kde dochází k násilným trestným činům. Myslet si, že něčeho takového zločinci nevyužijí, to je nezodpovědná hra úplně v rozporu s tím, co nám říkají zkušenosti,“ vysvětluje při webovém semináři Heritage Foundation Rafael Mangual, expert na městský zločin Manhattanského institutu v New Yorku.

Právě tam v letech 2014 a 2015 policie provedla experiment, který podle následné studie univerzit v Michiganu a Louisianě ukázal, že když omezí agresivní řešení méně závažných přestupků a soustředí se na problémové oblasti, kriminalita se celkově snižuje.

Přátelé mu říkali ‚Něžný obr‘. Kdo byl George Floyd, kvůli kterému se demonstruje v desítkách měst?

Číst článek

Po tomto efektu volají někteří z těch, kdo prosazují méně peněz pro policii. Patří k nim i Patrick Houston. „Je to jedno ze systémových řešení – snížit rozpočet policie a peníze investovat tak, aby se ty komunity staly zdravějšími a bezpečnějšími. Jedním příkladem jsou investice do odborníků na duševní zdraví, aby některé situace řešili oni a nemusela vyjíždět policie, která spíš vytáhne pistoli. Ale taky dát víc peněz do vzdělávání nebo rekreačních a podobných činností, které pomohou pozvednout ty oblasti hlubším způsobem,“ myslí si Houston.

Co je podle něj ještě podstatné? Jak se od 60. let v Americe zvýšily ceny a síla korporací, ale ne platy běžných lidí. Je mnohem těžší uživit rodinu. Takže ještě účinnější než sebrat peníze policii, může být větší zdanění bohatých.

Vypořádání se se sochami 

Derek Hyra z Americké univerzity metaforicky přirovnává možné řešení společenských problémů, které po smrti George Floyda znovu vypluly na povrch, k tomu, jak se vypořádat se symboly, co teď také budí v Americe vášně. Ve Washingtonu stojí sousoší Abrahama Lincolna, kterému u nohou klečí Afroameričan vděčný za zrušení otroctví. Někteří chtějí sochu odstranit, jiní zachovat.

„Ale třeba je možný kompromis. Upravit ji tak, aby bývalý otrok stál po Lincolnově boku. A tak to cítím i s opatřeními v naší zemi. Neměli bychom strhávat pravidla, strhávat kapitalismus či policii. Měli bychom je reformovat tak, aby mezi bělochy a lidmi jiných barev pleti byla větší rovnost. A to zahrnuje reformu financování, které je nerovnoměrné ve prospěch bílé Ameriky na úkor té černé,“ míní Hyra.

To by rád viděl nejen v politice, ale i u soch. „Sundejme sochy těch bělošských lídrů, kteří za svého života symbolizovali a aktivně prosazovali rasistické zákony. A vztyčme sochy černošským lídrům, kteří bojovali za svobodu a rasovou spravedlnost,“ pokračuje docent.

Pokud jde o reformy policie, ty už od květnové smrti George Floyda v nějaké podobě navrhli nebo i schválili zákonodárci na obecní či státní úrovni ve více než dvaceti amerických státech. Omezit policejní rozpočet se chystají mimo jiné v New Yorku nebo Los Angeles, v Minneapolisu chtějí celý policejní sbor rozpustit a systém ochrany veřejnosti přebudovat.

Policisté budou volit Trumpa

Na federální úrovni už vydal exekutivní výnos na toto téma prezident Donald Trump a zatím bezvýsledně představily své návrhy oba tábory v Kongresu. Demokraté kritizují republikány včetně prezidenta, že jimi prosazované změny jsou jen kosmetické, demokratické návrhy jdou zas podle republikánů i Trumpa příliš daleko. Jisté je, že to bude tématem i při podzimních prezidentských volbách. Trumpův pravděpodobný soupeř, demokrat Joe Biden, stejně jako republikánský prezident nesouhlasí se snižováním policejních rozpočtů.

„Upřímně – pro mě a mou komunitu mezi nimi není rozdíl. Přesto mi bude stát za to jít volit Bidena. Uvědomuju si, jaké bezprostřední nebezpečí pro nás znamená Trump a nechci ho znovu za prezidenta. Jde o Nejvyšší soud – pokud zvítězí Trump, přetvoří ho v konzervativní soud a řada zákonů, za které jsme tvrdě bojovali, může zmizet,“ obává se Henderson.

Biden podle komunitního lídra zajistí alespoň nějakou stabilitu na federální úrovni. „My se budeme moci soustředit na podstatné věci na státní a městské úrovni. Teď se musíme bát odporu proti naší integraci ze strany bílých rasistů. Tenhle prezident je pomstychtivý, odporný lídr, natož člověk,“ kritizuje Henderson prezidenta Trumpa.

Policie v USA. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Podobný názor má i Houston. „Já jsem k Bidenovi velmi kritický. Ale věřím, že to není špatný člověk. O Trumpovi si to myslím. Trump je naprostá ostuda. Biden není ten lídr, kterého černošská Amerika potřebuje – chce příliš zachovávat status quo, je příliš odhodlaný obětovat naše potřeby a známe kaňky z jeho politické historie. I při tom všem nás ale posune správným směrem – v oblasti změny klimatu, zdravotnictví, školství, trestního soudnictví,“ věří Houston. „Je to hořká realita, ale naším měřítkem je teď Donald Trump,“ dodává.

Naopak většina amerických policistů bude podle ředitele asociace policejních organizací Williama Johnsona volit právě Donalda Trumpa.

„Ano, myslím si to. Naše asociace ještě nikoho oficiálně nepodpořila, asi to uděláme během července, ale vidím velké rozdíly nejen mezi Bidenem a Trumpem, ale i mezi demokraty a republikány. Všichni navrhují nějaké změny ve fungování policie. Ale demokraté a Biden jsou v tom radikálnější. A hlavně – prezident Trump podepsal exekutivní výnos a přizval k tomu policejní špičky,“ upozorňuje Johnson.

Demokraté podle něj mluví o reformě policie se všemi, jenom ne s policií. „To nedává smysl. Je to, jako byste chtěli měnit americké nemocnice, ale nebavili se o tom s lékaři. Takže je to každého věc, ale myslím, že hodně policistů cítí obavy z demokratických návrhů a proto mohou volit pana Trumpa,“ věří šéf asociace.

Ať volby na podzim dopadnou jakkoli, organizátor protestů Jamell Henderson je přesvědčený o jednom – že změna tentokrát přijde.

„Lidi se probouzejí. Tady jde o víc než o policejní brutalitu. Přišel čas, kdy Amerika musí splatit své hříchy. Zažíváme tu 400 let něčeho, o co jsme nežádali. Amerika chce naši kulturu, styl, jazyk… Jenom se nechce vypořádat s břemenem, které si neseme. Proto někteří tak rychle vykřikují, že na všech životech záleží a že je potřeba ctít vlajku. Ani si neuvědomí, že i my jsme pomohli k tomu, aby se ta vlajka stala tím, čím je,“ říká Henderson.

Komunitní vůdce přitom připomíná Bibli, kde se píše, že všichni lidé jsou si rovni. „My v to věříme a považujeme to za zřejmé. Ale to vy jste to napsali, ne my! Tak se tím řiďte. Považujte nás za sobě rovné. Chceme jen, aby se nám dařilo jako všem ostatním. To je všechno, o co žádáme,“ mluví i za ostatní Afroameričany mladý profesor z chudého brooklynského sídliště.

Jan Kaliba, sto Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme