Jak to bylo s majoritou OKD a kdo by měl stát před soudem

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) měl v pátek svůj den u soudu, kde se hledá pravda o 13 let staré privatizaci OKD. Na lavici obžalovaných sedí dva bývalí místopředsedové Fondu národního majetku a soudní znalec, kteří podle obžaloby v roce 2004 špatnou přípravou podkladů pro ministerstvo financí a kvůli chybnému ocenění podílu státu v OKD mohou za nevýhodný prodej. Na krku tak mají údajnou škodu státu téměř 6 miliard korun.

GLOSA Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Výslechem premiéra Bohuslava Sobotky (na snímku uprostřed) pokračovalo 1. září před Obvodním soudem pro Prahu 2 projednávání trestní kauzy spojené s privatizací těžební společnosti OKD. | Foto: Michal Doležal | Zdroj: ČTK

Bohuslav Sobotka byl v roce 2004 ministr financí ve vládě ČSSD a vypovídal tedy jako svědek. Jeho slova si stručně shrňme takto: Privatizace byla standardní a tento soudní proces je ztráta času. Souzen by totiž podle něj měl být ten, kdo v roce 1996 rozhodl o tom, že stát přišel v důlní společnosti o majoritu. Konkrétní jména uvést nechtěl, zmínil ale vládu Václava Klause (ODS). Souzeni by podle něj měli být také „ti, kdo z OKD po roce 2004 vytahali obrovské finanční prostředky“. Rozuměj asi firmu NWR, jejíž tváří byl Zdeněk Bakala. Tím se zabývá policie a je to jiný příběh, který by teď neměl odvádět pozornost od historie spojené s Bohuslavem Sobotkou či vládami Václava Klause.

Před soudem by měli stát ti, kvůli kterým stát přišel o majoritu v OKD, prohlásil Sobotka

Číst článek

Důležité je, jak to tedy vlastně s akciemi a ztrátou majority v OKD v minulosti bylo. A kdo by tedy vlastně podle Sobotky za to měl stát před soudem.

Za prvé je potřeba říct, že Fond národního majetku jako takový nikdy nedržel ve společnosti přes 50 procent. I když premiér už dříve konkrétně uvedl, že měl stát necelých 52 %. Alespoň podle výročních zpráv OKD však do roku 1996 FNM držel 45,9 % akcií. Dalších 5,4 % dle výroční zprávy OKD bylo v Restitučním investičním fondu (státní fond, který však vláda vložila do správy banky IPB). Tyto dva podíly dávaly státu 51,3 %, nešlo ale o majoritní podíl FNM.

Za druhé je ovšem pravdou, že v roce 1996 opravdu došlo ke snížení základního jmění firmy, i když za poněkud záhadných okolností. Vedení OKD (dosazené tehdy státem) se obrátilo na FNM s tím, že kvůli razantnímu útlumu dolů klesá i cena majetku společnosti je potřeba upravit hodnotu základního jmění. V zápisu z valné hromady OKD z roku 1996 se můžeme ve zprávě managementu dolů dočíst, že kromě „zreálnění“ hodnoty majetku je to prý třeba i „v zájmu uklidnění minoritních akcionářů, kteří se obávají znehodnocení svých akcií v důsledku pokračujícího útlumu těžby“.

Odsouhlasení snížení základního jmění

Návrh byl konkrétně takový, že se základní jmění dolů sníží o 3,5 miliardy korun na 24,3 miliardy, a to odkupem části akcií FNM samotnou OKD za korunu. Firma je pak stáhne z trhu. Stejná částka, tedy 3,5 miliardy korun, se pak měla přesunout do likvidačního fondu na útlum. FNM s tím souhlasil, stejně jako tehdejší nadřízené ministerstvo pro správu národního majetku a privatizaci vedené Jiřím Skalickým (ODA). Souhlas vydalo ministerstvo 28. května 1996, tedy měsíc před svým zánikem. Už na začátku července 1996 proběhla valná hromada OKD, kde se snížení základního jmění odsouhlasilo. Fakticky k tomu pak došlo v roce 1997.

Na snímku přichází k soudu obžalovaný bývalý místopředseda Fondu národního majetku Jan Škurek. | Foto: Michal Doležal | Zdroj: ČTK

Teď ta záhada. Podle údajů ve výročních zprávách OKD měl v roce 1996 FNM podíl 45,9 % a v roce 1997, tedy už po snížení kapitálu o 3,5 miliardy, uvádí výroční zpráva podíl FNM 45,88 %. Tedy stejný. Ze soupisu akcionářů naopak zmizel v roce 1997 Restituční investiční fond, který měl předtím 5,4 %. A IPB spolu s nejmenovanými právnickými osobami nově ovládají už 31 % OKD. Pokud šlo tedy o uklidnění minoritních akcionářů, tak se to zjevně povedlo.

Na „detaily“ dění v roce 1996 už si nevzpomínají ani hlavní aktéři. Tehdejší šéf OKD Ivan Dzida tvrdí, že už si nepamatuje, jak to se státním podílem vlastně bylo. Podle něj byl ale v tomto ohledu ve firmě zmatek a za nitky v zákulisí už hodně tahali minoritní akcionáři.

OKD jako MUS

Na žádost o snížení základního jmění na úkor státu si už nevzpomíná ani Roman Češka z FNM. „Já si to nepamatuji. Pokud vím, my (FNM) jsme v OKD majoritu neměli. V základním projektu se určilo, že kus akcií půjde do kuponovky, kus státu a kus obcím. Jak ta procenta přesně byla, už si nepamatuji, ale FNM měl vždy kolem 46 procent,“ řekl Radiožurnálu. Problém s OKD byl podle něj podobný, jako ve známém případě Mostecké uhelné společnosti (MUS), kde proběhla divoká privatizace jejími manažery. „Někdo začal na trhu skupovat volné akcie. Jediný rozdíl byl v tom, že jsme neměli indikaci, že by to bylo z prostředků samotného OKD, zatímco u MUS jsme to věděli. Tedy někdo skoupil na trhu 45 procent akcií a pak objížděl obce a odkupoval jejich podíly. Stejně jako v případě MUS byla obcím účast na státní energetické politice ukradená, preferovali okamžitý zisk a své akcie prodali,“ vysvětluje Češka, jak stát přicházel ve firmách o svůj vliv. Že by tedy další viník znehodnocení podílu státu byly obce?

Expert u soudu: Čas na zpracování znaleckého posudku k OKD neodpovídal realitě

Číst článek

Výsledkem každopádně bylo, že za pomoci IPB nakonec v roce 1998 získala 48 % akcií firma Prosper Trading místního velkopodnikatele Stanislava Prose. Od ní je pak sérií podivných transakcí koupil za zhruba 4 miliardy korun Karbon Invest bývalých manažerů OKD Viktora Koláčka, Petra Otavy a Jana Przybyly. další zásadní krok se odehrál v létě 1999, kdy Karbon Invest vyházel všechny zástupce státu z vedení OKD a fakticky i z dozorčí rady.

Stát tedy v roce 2004 nemohl čekat za svých 46 % v OKD nějaký velký balík peněz. Na rozdíl od drsného Karbon Investu, který záhy po privatizaci už celé OKD prodal společnosti ovládané Zdeňkem Bakalou za 10 miliard korun.

Jestli byl posudek na dvě miliardy za 46 % státu v roce 2004 nezákonný a jestli byla prodejní cena 4 miliardy nízká a státu vznikla škoda 6 miliard, ať tedy řekne soud. Není mu ale co závidět. Že by někdo ale ještě navíc rozmotal, co se dělo v zákulisí před 20 lety, už se ale dnes vážně čekat nedá.  

Jana Klímová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme