‚Všeobjímající a vševědoucí databáze.‘ Ústavnímu soudu konvenuje silný stát, soukromí jde stranou

Plénum Ústavního soudu posvětilo současnou úpravu zdravotnických registrů, podle většiny soudců je každá databáze lepší, o co víc obsahuje informací. Právo na soukromí jednotlivce tak jde stranou, i když jde o zdraví.

Komentář Česko Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Doktor (ilustrační foto)

Je paradoxní, že sypeme ty nejcitlivější informace na jednu hromadu a doufáme, že hrstka státních programátorů neudělá chybu. Ilustrační foto | Foto: Fotobanka RGBStock | Zdroj: Fotobanka RGBStock

„Nelze zpochybnit skutečnost, že efektivita informačního systému [je] o to vyšší, o co větší množství nejrůznějších dat takový informační systém obsahuje,“ napsal Ústavní soud v čele se soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem.

Soudci a jedna soudkyně tak zdůvodnili, proč je dobře, že se v Česku ukládá informace o každém jednotlivém výkonu do databáze Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Podle nich tak stát plní svůj úkol v péči o zdraví lidu, kterému musí právo jednotlivců na soukromí ustoupit.

Nemůžete si vybrat

Marné bylo volání čtveřice disentérů, soudkyně Šimáčkové a soudců Davida, Šimíčka a Zemánka, že digitální propojování informací „o duševním zdraví, dědičných či sexuálně přenosných nemocech“ je mimořádně velký zásah do soukromí. Navíc ve chvíli, kdy český zákon, na rozdíl od těch zahraničních, nezná opt-out, tedy možnost svá data státu nedat.

Vrtání zubů i antibiotika. Datový novinář získal své lékařské záznamy za deset let, dostal ale i cizí

Číst článek

Vaše informace tak ve státní databázi skončí pokaždé, když jdete k lékaři, vybírat si nemůžete. „U nás je však jediná možnost jednotlivce, jak se vyhnout sdílení svých nejcitlivějších zdravotnických údajů, paradoxně vůbec nechodit k lékaři,“ napsali pregnantně „odpadlíci“ od většinového názoru.

Zbylé jedenáctce stačilo ujištění státních zdravotnických statistiků, že je o citlivé záznamy občanů dobře postaráno. Slova o absolutní bezpečnosti nějakého IT systému jsou absurdní, svá tajemství nedokážou před hackery uhlídat ani státy a organizace mocnější než Česko.

Ústav zdravotnických informací a statistiky navíc měl problém vysvětlit, k čemu obrovské množství povinně odevzdávaných citlivých údajů o každém jednotlivci potřebuje. Podle soudců formuloval „svoje odpovědi natolik obecně, že ke konkrétním otázkám [...] po účelu jednotlivých požadavků na propojení osobních údajů s citlivými zdravotními údaji nesdělil nic relevantního“.

Sledování mobilů zůstává – pro policii i marketing. Co o vás ví váš telefon nebo e-mail?

Číst článek

Současná situace se tak nápadně podobá té z května 2019, kdy Ústavní soud posvětil sledování pohybu občanů skrze mobilní telefony. Tehdy se proti postavila jen soudkyně Šimáčková. I tehdy opakovala věc, která je sice soudcům cizí, ale notoricky známá každému ajťákovi: když jde o počítačové systémy a databáze, na technických detailech záleží. Stačí drobnost a komplikovaný systém se zachová úplně jinak, než jeho tvůrci přepokládali.

Je paradoxní, že v době, kdy ostatní země hledají moderní cesty, jak pracovat s daty občanů způsobem, který zaručuje soukromí, my sypeme ty nejcitlivější informace na jednu hromadu a doufáme, že hrstka státních programátorů neudělá chybu. Navíc když víme, že jim občas ujede ruka.

Co je diferenciální soukromí a jak matematika může chránit vaše osobní údaje?

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme