Hraný film o československých legionářích je velké sousto, zatím se nikomu nepodařilo sehnat peníze
Českoslovenští legionáři se stali legendární hned po návratu domů právě před sto lety. Vděčili za to bojovým úspěchům na Transsibiřské magistrále v Rusku a především tomu, že měli velkou zásluhu na vzniku Československa. Při vyjednávání o budoucím státě používal legionáře jako argument Tomáš Garrigue Masaryk. Proto také vzniklo o legionářích mnoho knih a také filmů. Většina byly dokumenty, hraný film se natočil naposledy před osmdesáti lety.
Nádraží v Kařezu na trati Plzeň - Praha je opuštěné, vlaky tudy dávno jen projíždějí. Stojí tu ale legionářská souprava, kolem muži v uniformách a kameraman zaostřuje. Závěrečnou část pětidílného dokumentu Legie 100 natáčí režisér Jakub Tabery. „Poslední díl věnuju sibiřské anabázi. Měli jsme jet do Ruska, kvůli epidemii z toho sešlo, ale naštěstí už nějaké záběry z Transsibiřské magistrály mám a film by měla Česká televize vysílat příští rok na jaře.“
Působení československých legionářů v Rusku dodnes budí emoce. Jak je vidíme 100 let poté?
Číst článek
Jakub Tabery se do tématu pustil i kvůli tomu, že jeho děda byl legionář a proslulý herec Zdeněk Štěpánek. „Za první republiky vzniklo zhruba osmnáct filmů. Nejvíc mě zaujal Plukovník Švec, ten je filmařsky mimořádně zajímavý třeba kamerou. Hodně populární byl Zborov a Jízdní hlídka, kde hrál i můj děda.“
Část prvorepublikových filmů se nedochovala, připomínají je pouze písemné dokumenty. Ty dostupné viděl historik z Národního filmového archivu Tomáš Lachman. „První hraný film vznikl již v roce 1918 a jmenoval se Československý Ježíšek a to je asi všechno, co o něm víme, protože se nedochoval. V té době to byly filmy němé, většinou sociální dramata.“ Druhá světová válka znamená konec legionářských filmů. Nacisté i komunisté na nich zájem neměli. „Do roku 1989 se nevysílaly ani nepromítaly,“ připomíná Lachman. „Druhá věc je, že nejsou příliš atraktivní pro většinového diváka. Je to hodně dobové.“
Výjimkou byl roku 1968, kde se dokumentaristé opět začali k legionářům na chvíli vracet. Záběry z těchto snímků chce využít ve svém seriálu i Jakub Tabery. „Filmaři natáčeli s legionáři, to je klíčové. Byla to série Československé televize nazvaná Hrdinové, ovšem poslední díl o ruských legionářích už nevznikl. Mimořádný je dokument Rozcestí o bitvě u Bachmače.“ Tento dokument je dostupný i na webu České televize.
Osudy legionářů začali mapovat filmaři znovu po roce 1989, opět z dokumentárního hlediska. U toho prvního byl vojenský historik Eduard Stehlík. „Podařilo se nám mluvit s posledními žijícími legionáři. Byl to úžasný zážitek.“ Stehlík se měl jako poradce podílet i na prvním hraném filmu, který se rozhodl natočit Petr Nikolajev. Začal s přípravami, odjel do Ruska hledat lokace, ale nepodařilo se mu získat potřebné peníze. „Sto let je hranice, kdy se začíná masivně zapomínat. Já bych si dobře udělaný hraný film opravdu přál vidět,“ dodává dokumentarista Tabery.
