V Západočeské galerii v Plzni vzniká unikátní sbírka architektonických modelů
Západočeská galerie v Plzni buduje sbírku architektury. Kolekce by měla mapovat vývoj jednotlivých stylů v plzeňském regionu za poslední dvě století. V současné době vlastní galerie čtyři modely, všechny ve stejném měřítku, a k tomu množství dokumentace.
„Západočeská galerie v Plzni se stala jedinou institucí v celém regionu, která se cíleně systematicky zabývá historií architektury, zejména tady v Plzni, ale vůbec v Plzeňském kraji. A zejména v posledních dvou stoletích, kdy můžeme hovořit o moderní architektuře,“ upřesňuje kurátor sbírky Petr Domanický.
Sbírka zahrnuje dobovou dokumentaci, plány, fotografie i trojrozměrné modely. „Snažíme se věnovat stavbám, které z velké části už neexistují nebo jsou nějak pozměněny. Takto máme možnost připomenout je v naprosto původní podobě, jak byly architektem myšleny,“ vysvětluje Domanický.
A tyto modely má Západočeská galerii v současnosti už čtyři. „Prvním modelem byla takzvaná Roreova vila, která je první funkcionalistickou stavbou z přelomu 20. a 30. let minulého století a je od architekta Josefa Špalka, Gočárova žáka a plzeňského rodáka,“ říká kurátor a pokračuje:
O vznikající sbírce architektonických modelů informovala reportérka Martina Klímová
„Tento objekt je zachován, stojí ve vilové čtvrti na Lochotíně, ale před několika lety byl velmi drastickým způsobem přestavěn a jeho původní podoba už je zachována jen na tom modelu.“
Další model zachycuje tři domy s fasádami od Mikoláše Alše. Dosud nejtěžším úkolem bylo vyrobit Loosův interiér, přiznává modelář Miroslav Koranda.
„Já jsem zvyklý dělat chalupy zvenku. Toto byl řez domem, kde jsem se musel poprat s interiéry včetně koberců, lampiček, stolečků a všeho, co tam patří,“ popisuje.
Každý rok jeden nový model
Zatím posledním modelem ve vznikající sbírce je nejslavnější z pavilonů plzeňského výstaviště, Rybářská bašta od architekta Klementa Štíchy.
„Rybářská bašta byla velice přitažlivá. Děti si tam mohly vylovit rybičku, tu jim pak připravili. Byla za dřeva, ze slámy, měla připomínat lidovou architekturu,“ vzpomíná bývalý výstavní technik Stanislav Bukovský.
A právě výroba modelu rybářské bašty zabrala hodně času, potvrzuje Miroslav Koranda. „S přestávkami to bylo asi pět, šest týdnů, protože model je vyroben z plastu. Plasty se musí barvit,“ říká a dodává:
„Nejvíc času zabere čekání, až něco uschne, něco se přebrousí a tak. Nejtěžší byla rákosovou střecha, aby i v malém měřítku, v jedné padesátině, vypadala jako skutečná. Takže jsem rozebral košťata a stéblo po stéblu jsem tam nalepil.“
A sbírka architektury by se měla rozšiřovat postupně o jeden model ročně. V budoucnu by měla být k vidění v plzeňských Loosových interiérech, které spravuje Západočeská galerie.
