Když skončíte na vozíku, tak nejlepší, co můžete dělat, je sport, nabádá sledge hokejista Krupička
Sledge hokej, florbal a nově také box. Všem těmto aktivitám se věnuje Zdeněk Krupička. Nic neobvyklého, kdyby se nejednalo o handicapovaného sportovce. Zdeněk se narodil bez vyvinutých spodních končetin. Ani to mu nebrání v jeho sportování. Na paralympiádě v Soči byl členem sledge hokejového týmu, který v konečném účtování obsadil páté místo.
"Od narození jsem postižený rozštěpem páteře. Nohy mám, akorát na nich klečím, protože to je pro mě nejpřijatelnější a nejpohodlnější poloha. Nohy mi tak nebrání v pohybu, když sedím při sledge hokeji nebo ve vozíku při florbale. Nohy nejsou vůbec funkční, jsou navíc," popsal své problémy Zdeněk Krupička.
V extralize hájí barvy pražské Sparty. Pro zdravého jedince je nepředstavitelné, aby si delší dobu seděl na nohou. Ne tak pro něj. "Nohy necítím, takže to je pro mě příjemnější. Trochu teda cítím horní část. Když je mám dole jako normální člověk, tak dostávám křeče."
Sportovní základy dostal Zdeněk v pražském Jedličkově ústavu. Tam také vyrůstal a nedá na něj dopustit.
"Ke sportování mě přivedl vychovatel Radek Sova. Nejdřív mě přivedl k formulkám, jízdě v rychlém vozíku. Pak jsem začal s tenisem a ping pongem. Zkoušel jsem sporty, až jsem se u něčeho uchytil. Tím to postupovalo až ke sledge hokeji a florbalu," vzpomíná.
Na jeden sport z poslední doby ovšem zapomněl. Na vlastní kůži už si vyzkoušel, jak chutná box. Při sledge hokeji tyto poznatky prý ale neplánuje využít. "Na ledě to neuplatním. Je to ale zase něco nového, co mě baví a vyzkouším si to."
Pohyb k životu Zdeňka Krupičky prostě neodmyslitelně patří. Naplňuje ho. "Snažím se být minimálně dvakrát týdně v posilovně. Plus do toho mám jednou týdně trénink florbalu a hokeje. A teď do toho všeho mám ještě v pátek box. Sport prostě miluju," přiznává se ke své lásce.
Sport miluje natolik, že se díky němu podíval už na druhou paralympiádu. První ve Vancouveru, druhou nyní v Soči, kde pomohl českému týmu k obhajobě páté příčky. Když se sledge hokejem začínal, vůbec nepřemýšlel o tom, že to dotáhne až do národního mužstva.
Paralympijské hry končí. Češi se poprvé vrací bez medaile
Číst článek
"Dělal jsem to, protože mě to baví. Někde potřebuju energii nechat a vypustit se. Že se dostanu na paralympiádu, to je to nejlepší, co se může stát."
Krupičku pohltila nejen atmosféra na paralympiádě, ale také ta uvnitř reprezentačního celku. Vyprávění o skvěle fungující partě rozhodně není možné brát jen jako často používanou frázi.
"Taková atmosféra musí být. Snažíme se spolu vycházet, bez toho to prostě nejde. Už jsme spolu taky nějaký ten pátek. Pokud by se vyskytl problém, tak sem nemusím ani jet," dodává. Navíc se v týmu potkal s lidmi stejného ražení. Sport je naplňuje, stal se pro ně životní výzvou.
Sport otvírá postiženým nové možnosti
"Je to hlavně zábava. Když člověk skončí na vozíku, tak nejlepší, co může dělat, je sport. Podívá se po světě, jde mezi lidi, poznává nové věci a hlavně to je o srdíčku. Takový Tomáš Kvoch bez sportu nedá ani ránu," uvedl na závěr Zdeněk Krupička.
