Emoční vyčerpání a cynismus. Nový výzkum představuje, jak jsou na tom čeští učitelé a učitelky
Nadměrný stres v práci zažívá podle zahraničních studií zhruba polovina učitelů a učitelek. Jak je to v Česku se v současnosti snaží zjistit vědci z Národního institutu SYRI – v jednom z největších výzkumů duševního zdraví na pracovišti mapují mimo jiné i to, kolik pedagogů zažilo vyhoření a jaké faktory na to měly vliv. Výsledky by pak mohlo využít třeba i ministerstvo školství.
„Nemohla jsem vůbec spát, nedokázala jsem plnit zadané úkoly, nedokázala jsem se zajímat o nic, ani o své studenty, což je pro mě dost netypické,“ říká Petra, která ve svém zaměstnání „vyhořela“ loni na jaře. Musela kvůli tomu nastoupit tříměsíční pracovní neschopnost.
Čeští vědci z institutu SYRI zkoumají duševní zdraví učitelů a učitelek na základních školách
„První měsíc jsem nebyla schopná dělat vůbec nic, druhý měsíc jsem se velmi pomalu vracela jen do některých aktivit,“ dodává učitelka.
I to je podle Kateřiny Zábrodské z Psychologického ústavu Akademie věd, která se na výzkumu podílí, známka vyhoření. To je z vědeckého pohledu důsledkem dlouhodobého chronického stresu.
„Má tři takové základní komponenty: nejnápadnější je takzvané emoční vyčerpání, to znamená, že ten učitel nebo učitelka cítí, že nemá dost energie se té práci věnovat. Může se to projevovat tak, že se ráno vzbudí a při představě, že má jít ráno do práce, už cítí, že nechce, že nemůže,“ vysvětluje expertka.
Dál se podle Kateřiny Zábrodské může při vyhoření objevit i jakýsi cynismus. „To se projevuje tak, že ten člověk má obtíže se vztahovat k lidem v té dané práci. To se týká třeba žáků, kolegů, může k nim mít odstup, může mít problém vnímat jejich emoce. Učitel se třeba chová k žákům s despektem, uráží je, zesměšňuje je,“ dodává.
Třetí složkou vyhoření je podle psycholožky pocit člověka, že danou práci jednoduše nezvládá, že ji nedokáže dělat dobře. Zahraniční data ukazují, že nadměrný stres v práci zažívá až polovina učitelů a učitelek.
Klíčová je komunikace
„Velmi těžko se vypíná. I když přijdete domů, myslíte, co bude druhý den ve škole. Zamýšlíte se nad tím, proč ten a ten student neprospívá, jak jste byla zvyklá, nebo jestli nebyl příliš smutný,“ souhlasí s tím, že profese pedagoga je v této oblasti specifická, Petra.
Malé školy jsou velká výhoda pro obce, ale finanční zátěž pro stát. Vyřešit by to mohly sloučené ředitelny
Číst článek
Právě to u Petry vedlo k vyhoření, tedy neschopnost oddělovat soukromý a pracovní život. To je přitom podle Kateřiny Zábrodské zcela zásadní. Kromě toho je ale důležitá třeba i komunikace v práci.
„To je úplně klíčový faktor, jak předcházet vyhoření – moct věci sdílet, cítit od kolegů a kolegyň podporu, i od vedení, že když něco řeším, je prostor se o tom pobavit,“ vysvětluje psycholožka.
Do budoucna by podle Kateřiny Zábrodské bylo ideální, kdyby školy nabízely psychologickou pomoc právě i pro učitele. To je ostatně cílem i ministerstva školství. „V současnosti je nastavován systém podpory školních psychologů, kteří by měli podporovat i duševní zdraví učitelů a poskytovat konzultace,“ říká mluvčí resortu Aneta Lednová.
Právě ministerstvo školství nebo třeba pedagogické fakulty by pak podle vědců z Národního institutu SYRI mohly výsledky využít v praxi. I v tom je několikaletý výzkum unikátní.
„Silnou stránkou je, že budeme schopni propojit údaje o pracovním zdraví učitelů a učitelek se styly výuky, s kvalitou výuky, ale i s daty, které se týkají přímo těch konkrétních škol a žáků a žaček,“ říká Kateřina Zábrodská. V současnosti odborníci sbírají data od zhruba dvou tisícovek respondentů z celkem 150 škol v Česku.
