Ve vládnutí císaře Karla IV. a Otce vlasti najdete nejen ta dobrá, ale i temná místa, jako byl jeho vztah k židům. Čeští dějepisci o tom až do nedávna mlčeli, na rozdíl od těch světových. Při hodnocení je ale třeba myslet i na dobový kontext nejen v zemích Koruny české, ale celého území Svaté říše římské. „Karel IV. má velký vykřičník. Měli bychom se bavit o všech aspektech vlády našich velkých panovníků," říká historička Eva Doležalová.

Praha 14:57 30. dubna 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Židé se na území Evropy objevovali už od antiky, kdy působili jako kupci, vyslanci nebo zde trvale žili, to od 11. století. Postupem doby se jejich postavení měnilo.

„Postupně byli znevolňováni a stávali se majetkem krále, který jim mohl propůjčovat různé výsady,“ říká historička Eva Doležalová. Z jejich působení císaři plynuly i příjmy královské pokladny.

V křesťanské majoritní společnosti židé neměli jednoduchý život. Ať už kvůli náboženskému vyznání, tak i uzavřenosti samotné komunity. Jak na ně pohlížet byla také otázka dvou církevních koncilů, a to třetího a čtvrtého lateránského z let 1179 a 1215. 

„Koncily významně určily život židů, jejich výrazné označení a oblečení, aby byli odlišní. V jejich domácnosti nesměli působit křesťané, což postupně vedlo k segregaci a později ke vzniku ghett. V rámci dlouhodobého vývoje jim bylo určeno a vymezeno, čím se smějí živit,“ vysvětluje historička.

Asi proto se kolem židovského náboženství začaly šířit fámy a nebezpečné teorie. Židovské tradice a rituály pohoršovaly a vznikaly představy, že židé tráví studně a prameny. To vše v době, kdy se šířila smrtelná morová nákaza.

Židé jako majetek krále

Do tohoto stavu společnosti vstoupil císař Karel IV., který sám neměl jistou či neotřesitelnou pozici římského císaře. Stále proti němu stál protikrál, a tak Karel hledal podporu, kde mohl. Proto se mu hodili židé, kteří byli jeho majetkem.

„Z pohledu 21. století to zní nepochopitelně, ale v té době byl panovník skutečně pánem židů. Židé patřili přímo králově královské pokladně, a právě panovník mohl na jejich majetek sáhnout v podstatě kdykoliv," podotýká historička.

O stejné židy, hlavně jejich majetky a místa, kde žili, usilovali ale i měšťané velkých center. Na scénu tak přišly pogromy: vyvraždění místních lidí židovského vyznání a zabavení jejich majetku.

Probírali jsme kosti Otce vlasti. Karel IV. byl ortopedické muzeum, přibližuje profesor Bartoníček

Číst článek

Židovské pogromy se odehrály v Norimberku, ve Frankfurtu nad Mohanem nebo v Kolíně nad Rýnem. Karel IV. o nich zřejmě dopředu nejen věděl, ale z kusých archivních dokumentů se zdá, že s podporou městských patricijů slíbil vykonavatelům beztrestnost.

I na našem území pogromy proběhly – ale v daleko menší míře a souvisely spíš s děním na dalším území.

„Karel IV. nebyl nepřítelem židů, ale musíme dodat velké ,ale‘. Byl to pragmatický politik, který se nerozpakoval židy, stejně jako jejich majetky, využít pro svou vlastní politiku a kariéru. Karel IV. tady má velký vykřičník, který znamená, že bychom se měli bavit o aspektech vlády všech našich velkých panovníků,“ odpovídá historička Eva Doležalová. 

„Řada velikánů české historie bývá hodnocena rozporuplně, Karel IV. není výjimkou. Záleží pouze na historicích a na době, která ho hodnotila.“

Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu, připravila Ivana Chmel Denčevová.

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít