O maják na ostrově Oak Island pečuje spolek penzistů. Cesta na vrchol ovšem není pro každého
Ostrov Oak Island leží u pobřeží Severní Karolíny a už z dálky je patrné, že jedním z jeho nejnavštěvovanějších míst je zdejší maják. Není sice historicky cenný, ale je výjimečný tím, že se o jeho provoz starají dobrovolníci z okolních obcí. A má ještě jednu zvláštnost – ne každý se odváží vyšplhat až na jeho vrchol.
Jeff je jedním z dobrovolných průvodců, kteří se dvakrát týdně vydávají se zájemci o výhled do krajiny na vyhlídkovou plošinu majáku do výšky skoro 40 metrů. Abyste mohli vyšplhat nahoru, musíte být starší devíti let a mít pevné boty. Snadno splnitelné podmínky. Ale je v tom přece jen jeden háček.
„Náš maják nemá spirálové schodiště. Je jediný, který ho ve Spojených státech nepoužívá. Místo toho máme kovové stupátkové žebříky jako na lodích. K výstupu tedy potřebujete obě ruce. Dolů se leze stejně jako nahoru, tedy čelem k žebříku,“ vysvětluje Jeff.
Když se ptá, zda má někdo dotaz, nechci házet flintu do žita a vydávám se s ostatními do nitra majáku.
Jediný svého druhu
Dnešní maják na ostrově Oak Island je už čtvrtý na tomto místě. První tu postavili v roce 1794. Ten současný tu bliká do noci a mlhy od roku 1958. Úzký, šedočerný tubus s proskleným vrškem připomíná spíš vodojem nebo kosmickou raketu než maják.
Nahoru vede jako na komín několik žebříků. Vylezl jsem dva – a stačilo mi to. Bob říká, že asi tak patnáct procent návštěvníků to před polovinou výstupu vzdá, takže nejsem tak velká výjimka.
Bob Ahlers také patří k dobrovolníkům, kteří se starají o dnes už ne státní, ale obecní maják. Byl jedním z posledních postavených na pobřeží. Světelné signály po zavedení radarů a satelitní navigace ztrácely smysl. Dodnes ale pomáhá rybářům, aby na moři měli jistotu, že přístav už je blízko.
Atrakce i pomoc pro rybáře
Maják patřil federální pobřežní stráži až do roku 2004. Pak se ale stal přítěží pro státní rozpočet. Město Caswell Beach nechtělo o svou atrakci přijít a maják koupilo.
O jeho údržbu a zpřístupnění turistům se začal starat Spolek přátel majáku složený hlavně z místních penzistů, pro které je to vítaná aktivita. Každý rok až na vrchol dovedou šest tisíc turistů. Další desítky tisíc si jich přijdou prohlédnout nejdostupnější první patro majáku.
Prohlídka majáku je zdarma, a tak místní vydělávají hlavně na prodeji suvenýrů – hrnků, pohlednic nebo knížek. Spolek podporuje taky řada dárců. Provoz majáku včetně elektřiny pak hradí pobřežní stráž.
Z vršku majáku se vrátila paní Delayna – červená, zpocená, ale nadšená, protože tak vysoko prý ještě nikdy nebyla. No, a já tam taky nebyl. A nebudu. Škoda, že je to jediný maják v Americe, ve kterém není klasické schodiště.
