Když je dítě v nemocnici vzhůru, měl by u něj rodič mít své místo, zdůrazňuje iniciátorka projektu
Ágnes Bučinská Němečková je iniciátorkou projektu Být spolu je normální. Bojuje za naplnění zákonného práva rodičů být s dětmi v nemocnici. „Snažíme se rodičům pomáhat, jak s tématy pracovat i jak snižovat míru traumatu, kterou si třeba děti z nemocnice kvůli separaci od rodičů odnáší,“ vysvětluje v pořadu Host Lucie Výborné. Motivuje ji k tomu i osobní zkušenost, kdy byla ve třech letech tři měsíce bez rodičů v léčebně.
Určitě jste sesbírala obrovskou spoustu různých případů, kdy to bylo dobré, a pak případů, kdy to bylo špatné, kdy si rodiče nedokázali prosadit svou, jakkoli na to nárok mají. Jak jsme na tom teď?
Ač se to zlepšuje, stále je to v českých nemocnicích padesát na padesát. V červnu 2023 vydalo ministerstvo zdravotnictví metodický pokyn, který se týká práv dětí a rodičů v nemocnicích, kde sjednocuje výklad toho zákona.
Do 18 let věku dítěte platí právo na přítomnost rodiče, samozřejmě i pro otce. Často narážíme na to, že otec není „plnohodnotný rodič“ a „chlapi sem nesmějí“, pozastavuje se Ágnes Bučinská Němečková
Už od roku 2014 je v zákoně o zdravotních službách jasně dáno, na co mají děti v nemocnici právo: je to nepřetržitá přítomnost zákonného zástupce, pokud není pod vlivem drog, alkoholu nebo neohrožuje jiné pacienty nebo zdravotníky.
Některé nemocnice na to zareagovaly tak, že se situace výrazně zlepšila, a naopak máme nemocnice, které se ještě opevnily a říkají: „Ne, my sem rodiče pouštět nebudeme, my je tady nechceme, bojíme se jich, rodiče nám tady překáží, nechceme je brát jako partnery“.
Když to funguje dobře, jak to funguje v nemocničním pokoji, kde rodič tráví i noc se svým dítětem?
Nejde toho dosáhnout ve všech nemocnicích, protože to jsou staré budovy, na rekonstrukce nejsou finanční prostředky. Ale v ideálním případě rodič dostane postel a stravu. Do šesti let věku to hradí zdravotní pojišťovna, nad šest let věku dítěte si to rodič hradí sám.
Na rodiče nelze pohlížet jako na návštěvu. Jejich přítomnost musí být umožněna vždy, míní náměstek
Číst článek
V ne úplně ideálním, ale pozitivním případě dostane rodič aspoň židli nebo rozkládací křeslo, na kterém se může vyspat, a o stravu se musí postarat sám, ale pak u dítěte sedí.
Do osmnácti let věku dítěte platí právo na přítomnost rodiče nebo doprovodu – vztahuje se to i na pěstouny, další osoby, které jsou osobou blízkou dítěte, když rodič nemůže.
Platí to samozřejmě i pro otce. Často narážíme na to, že „otec ne, pouze matka“, že otec není plnohodnotný rodič a „chlapi sem nesmějí“. S tím se váže spousta absurdních argumentů proč, které jsme slyšeli.
V ne úplně ideálním případě rodiče opravdu leží třeba na ručníku pod umyvadlem, aby se aspoň na chvíli natáhli, to je nepříjemné úplně pro všechny.
Jak postupovat?
Být spolu je normální, to je projekt, který jste rozjeli letos v únoru. Znamená to, že se na vás mohou rodiče obracet, když potřebují něco vyřešit nebo se dostanou do situace, kdy si nevědí rady nebo si nejsou jistí?
Určitě. Na našem webu najdou stále víc informací, jak mohou postupovat. Jsou tam kontakty, e-maily i telefon. Pokud je to už konkrétní problém, mohou s námi konzultovat danou situaci.
Přidáváme tam postupně dokumenty, jako je třeba plná moc, která umožňuje to, aby rodiče v nemocnici zastoupil někdo jiný, pokud sami nemohou. Je tam spousta rozhovorů na toto téma a další důležité informace.
Říkám si, v jak těžké pozici musí být primáři jednotlivých oddělení nebo ředitelé nemocnic, když je nemocnice stará, když by rádi dali lůžko rodiči, ale není na to disponovaná. Jaké je tady pro ně řešení?
Je to složité a vidíme u spousty nemocnic, že se snaží. Zásadní klíčový moment je to, že chtějí. V rámci projektu nejenom podporujeme rodiče, informujeme je, vzděláváme je, jak situace řešit bez konfliktu a jaká práva jejich děti mají, ale taky nabízíme podporu nemocnicím. Jedna z částí projektu je memorandum, které nabízíme nemocnicím.
Lidé vybrali půl milionu na dětskou psychiatrii. Peníze by měly jít na hernu a nový nábytek
Číst článek
Nabízíme, že jim nejenom pomůžeme zpracovat jejich vnitřní předpisy, aby třeba nebyly přímo v rozporu se zákonem, což se stále děje. Také je podporujeme v tom, aby se zdravotníci cítili bezpečně, aby se rodičů nebáli, zároveň i v hledání řešení, jak to udělat.
Velmi málokdy to nejde, jen je cesta někdy složitá. Proto jim podporu nabízíme, protože spolupracujeme se spoustu odborníků včetně advokátů, kteří pomáhají cesty hledat.
Vůbec si neumím představit, do jaké doby může rodič, když jde dítě na operaci, být se svým dítětem? Během uspávání, intubace, může rodič stále být vedle lékaře na sterilním sále?
Je to teoreticko-hypotetická otázka. Zákon říká, že by rodič neměl narušovat poskytování zdravotní péče. To znamená, že pokud rodič nenarušuje poskytování lékařské péče, technicky by mohl být i u operace dítěte. Všude na západ od nás je běžné, že se rodiče nevyhazují ani od resuscitace.
Zostuzování vrstevníky i sociální sítě. V pubertě se nejvíce rozvíjí náhled na vlastní tělo, popisuje Vojtko
Číst článek
Krásně o tom mluví pan doktor Dvořák z letecké záchranky, říká: „Já nevyhazuju lidi od resuscitace. Oni pak vidí, že jsme dělali maximum, a míra bolesti může být o trošku nižší, když jejich blízký třeba zemře, protože vidí, že jsme nad ním nepili kafe, ale že jsme všichni dělali maximum.“
To platí i u dětí. Rodiče jsou pak víc v klidu, když vidí, že se třeba něco nepovedlo. Takže by technicky mohli být i u operace. Já to úplně nepodporuju, snažím se rodičům vysvětlit, že je důležité tam být pro dítě, což znamená vždycky, když je vzhůru, když rodiče potřebuje.
Takže u uspávání, když se probouzí, aby byl rodič první, koho vidí, aby mu dal pocit bezpečí. U vyšetření, ošetření... Vždycky, když je dítě vzhůru, by tam rodič měl mít svoje místo.
Máte teď na Znesnáze21 sbírku na vaši činnost, je to tak?
Máme vypsanou sbírku, snažíme se vybrat peníze od drobných dárců, aby projekt mohl pokračovat v plné síle, abychom měli prostředky na to být v nemocnicích. Protože do některých nás i zvou a my to chceme, protože bez toho se nepohneme a neuvidíme, jak to opravdu na oddělení probíhá, a velmi špatně se pak o tom se zdravotníky hovoří.
Platili jsme ze sbírky i vznik webu nebo bychom chtěli financovat to, že vznikají dokumenty, které si rodiče mohou z webu stáhnout.
Dalším naším cílem je příručka pro rodiče, kterou bychom pak chtěli nechávat i v nemocnicích, v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost tak, aby si ji rodiče mohli vzít a věděli, co a jak dělat, kam se obrátit.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
