Listopadové pranostiky jsou o počasí, o úrodě i o whisky
Listopad je měsícem, na který si naši předkové vymysleli spoustu různých pranostik a pořekadel. V dnešní době komerční je jedenáctý měsíc především obdobím předcházejícím adventu, ale také časem, kdy lidé zasedají k sváteční huse a speciálnímu vínu. Svatomartinské hody jsou totiž v naší zemi rok od roku oblíbenější kulinářskou slavností. I za tuto tradici však vděčíme našim předchůdcům.
Od našich předků se můžeme naučit ledasčemu ať už v umění kulinářském, v umění stavařském nebo v umění jako takovém. Já navíc obdivuji jejich umění pozorovat a analyzovat přírodu. Tyto poznatky dokázali lehce definovat a předávat budoucím pokolením. Mám na mysli staré pranostiky, které ani nepotřebují výkonné matematické modely a super počítače, aby s obdivuhodnou přesností řekly, na co se připravit a jak se zachovat. Dnes už přírodu tak nepozorujeme, reagujeme na situaci, zatopíme, kdy je třeba, zimní pneumatiky nasadíme také dle potřeby, klimatizaci zapneme, když je nám vedro, a když se něco neurodí, naložíme plné letadlo či loď a vše přivezeme odtud, kde se urodilo.
Pranostiky však sloužily především k tomu, aby sedlák věděl, co může očekávat a jak bude vypadat jeho úroda příští rok. A to je setsakramentsky důležité i v dnešní době.
Listopad je pestrý
Jsme v polovině měsíce, tedy můžeme porovnat, zda mají pranostiky svoji váhu. Tak třeba: Teplý říjen – studený listopad potvrzuje letošní stav. Říjen byl mimořádný, na zahrádce jsem trhala bylinky stále ještě v dobré kondici, teď je už opravdu zima v dohledu a recepty ve všech médiích se už přizpůsobily trendu, jehož posláním je nás zahřát, uspokojit, ukonejšit a dodat potřebnou energii.
Hned druhý listopadový den byly Dušičky. Tady se praví, že: Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje. Jasno o těch letošních nebylo, a přesto se pranostika naplnila hned její další citací: Na Dušičky duše zemřelých oplakávají své hříchy, proto pršívá nebo padá mlha. Tady se vše povedlo a naši předci vyšli s čistým štítem.
Martin také nepřijel na bílém koni, a tudíž bylo za dost učiněno zkušenosti: Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí. A jak vidíte, metelice se jedna za druhou nehoní, neboť Martin nebyl bílý. Podle pranostik už má všude ležet sníh, občas mrznout, být hodně studeno a nevlídno. Na druhou stranu zkušenosti hovoří, že: Na svatého Ondřeje ještě se zem ohřeje. Tedy na konci měsíce bychom mohli odložit čepice a rukavice a možná malinko nastavit tvář hřejivému slunci. Velké naději si však nedělejme, pranostiky jedním dechem dodávají: Ale na svatého Mikuláše už je zima zase naše.
Jak jsem zase (ne)naletěla v Benátkách a sardinky na kyselo
Číst článek
Z hlediska kulinářského, neoddělitelně spojeného s perspektivou úrody příštího roku, nás musí zajímat včelí hrozba, která tvrdí: Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok. Na druhou stranu platí: Hřímá-li v listopadu, bude dobrý rok. Hřímání jsem neslyšela, ale snad ještě někde zahřmí a farmáři se budou z úrody příští rok jenom tetelit.
Ještě jednu pranostiku jsem našla: Na svatého Ondřeje hoď dřívko na vodu: přeplyne-li, bude mokrý rok; zůstane-li na povrchu tiše, bude suchý rok. Suchých let jsme už zažili dost, a tak doufám, že dřívko vezme proud a sucha pominou. Uvidíme koncem měsíce.
Vrátím se ke sv. Martinovi
Jeden Martin byl arcibiskup, druhý Martin zase římským bohem války. Faktem je, že mají svátek oba v jeden den, a to 11. listopadu. Ten první, svatý, zpravidla přijíždí na bílém koni, což bylo už vzpomenuto, ale také je jedním z nejoblíbenějších, nebyl mučedníkem a svatost získal za své činy, takže to měl na rozdíl od ostatních svatých mučedníků vcelku dobré. Byl také římským vojákem, poutníkem a biskupem ve francouzském Tours, odtud také celý jeho titul: svatý Martin z Tours. Proslavil se činem, kdy se se žebrákem rozdělil o svůj plášť a tím napověděl část křesťanské morálky. Martin z Tours je s listopadem spojen ještě jednou. Zemřel totiž 8. listopadu roku 397, tedy docela dávno.
Dnes se už o pláště moc lidé nedělí, a tak nějak vítězí druhý nositel slavného jména z dob Říma, kdy bylo toto jméno spojeno s bohem války.
Naše komerční doba si mezi Martiny nevybírá a vše zjednodušila. Na Martina stačí svatomartinská husa a svatomartinské víno. Husa má svou tradici spojenou s věcí dost nepopulární, s daněmi. Ve středověku se v tomto období původně v německých zemích a později i u nás odváděla daň či úroky ve formě peněz, ale i v naturáliích, kterými mohly být bílé husy s červenýma očima, což byl znak vykrmenosti. Vrchnost totiž na své daně nechtěla čekat dlouho a hned s ukončením zemědělského roku si z daní naplnila pokladničky, spíže a sýpky. No, když se tak ohlédnu, moc se toho nezměnilo…
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.
A proč husa? Opět souvisí se svatým Martinem z Tours. Ten, když byl jmenován biskupem, se skromně schoval do husince, opeřenci to však vykejhali, čímž ho prozradili. Za trest skončily husy na pekáči.
Svatomartinská tradice prošla obdobími populárními i skoro zapomenutými, v posledních letech u nás nabrala hodně na síle. Jde o největší kulinářskou slavnost, kdy restaurace jsou plné a hus se peče na tisíce! Přiznám se, měla jsem svatomartinskou husu před pár dny opravdu poprvé. Nějak jsem se v minulosti držela zpátky. Znáte to: dieta, tučné jídlo, nelehká strava a podobné řeči okolo. Musím konstatovat, že jsem dělala obrovskou chybu. Letos jsem vše dohnala, protože jsem šla na husu i druhý den. Podávaly se k ní tři druhy zelí, tři druhy knedlíků, vše dobře omaštěno, a maso se jenom rozpadalo. Nakonec světe (ne)div se, husa se v Anglii nyní považuje za jednu z největších pochoutek, především kvůli husímu tuku, který je prý jeden z nejzdravějších! Samozřejmě asi husu nebudete jíst každý den, i když obsah minerálů a vitamínů v husím mase také není k zahození.
K Martinovi patří víno
Svatomartinské víno nelze vynechat. U nás je to tradice mladá a ladí s faktem, že se jedná i o vína mladá, zrající pár týdnů. Vína musí projít odbornou komisí, která je schvaluje. Mohou být červená, růžová i bílá a začínají se prodávat vždy 11. listopadu v 11.00 hodin, což mi evokuje na minutu přesně, kdy se uctívají padlí na Den válečných veteránů ve Velké Británii, ale Martin byl koneckonců také voják (římský). Letos poprvé jsme si mohli víno nalít do skleničky a posoudit jeho kvalitu už o tři dny dříve. Tradiční datum vycházelo na pondělí, což nelibě nesli odběratelé, kteří zavětřili šanci prodloužit slávu i s husou o celý jeden víkend. Oficiálně je pod značkou „svatomartinské víno“ na trhu od roku 2005. Zpočátku se vyrábělo z odrůdy Müller Thurgau a Veltlínské červené rané, v roce 2010 se k nim přidal Moravský muškát. Růžová a červená vína se produkují z hroznů Modrý Portugal a Svatovavřinecké, no a v roce 2013 přibylo Zweigeltrebe.
Opět se přiznám, že v tomto směru jsem dosud netknutá, vždy v tomto období oslavuji Beaujolais noveau a svatomartinská vína jsem ještě nechutnala. Ale pranostiky se nevyhnuly ani vínu a hned dám jednu k dobru, platí sice až v květnu, ale to nevadí. Říká že: V máji vlhko, chladno, bude vína na dno.
Z čeho vařit a vynalézat nové recepty
Listopad není nudný pro vaření, pečení ani smažení. Jak jsem už naznačila, pít můžeme mladá vína, k nim si dát pečenou husu, i na sladkosti se myslelo. Na Martina se tradičně pečou české makové a povidlové koláče, rohlíčky plněné mákem, ořechy, povidly a dokonce i mrkví.
Listopad je tradičně plný receptů s čerstvým zelím, které se podává jako příloha k masům a klobáskám. V Anglii jsou oblíbená jídla z kadeřávku, růžičkové kapusty a zimní listové zeleniny, ( tedy kapusty, zimní endivie, eskariolu, špenátu a rychlené čekanky) a stále na vzestupu jsou pokrmy s červenou řepou, pastiňákem a jeruzalémskými artyčoky.
Sklizeny jsou i ořechy, ať už vlašské nebo lískové, k nim patří i jedlé kaštany, kterým předpovídám rychlý nástup popularity. Saláty jsou stále oblíbené a nejinak tomu je i v listopadu. Módní jsou čekankové saláty a krásně křupavé z kadeřávku Cavolo Nero či baby kadeřávku. K oběma se náramně hodí ořechy a mladá vína. Zapomínat nemůžeme ani na lehké teplé i studené bramborové saláty.
Prodejny jsou plné nabídek přesladkých fíků, ty jsou v salátech skvělé, právě utržených jablek, hrušek a krásných šťavnatých hroznů bílého i červeného vína, ne všechny končí v lahvích.
Z masa je populární divočina a také pokrmy z králičího masa, které se pomalu stále více a více doceňuje.
A pokud nemáte pranostik dost…
Nakonec musíme konstatovat, že listopad je skvělý měsíc. A to nás ještě čeká rada, že: Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá, ale já mám už na zahradě popadáno, tak snad se mě to netýká. Zajímá mě však: Na Saturnina skučí meluzína. To jméno už v kalendáři nenajdete, ale mluvíme o 29. listopadu, tak se nezapomeňte obléct a uvařit něco hodně horkého.
Ta naše hospoda česká aneb drobná vzpomínka na jídla za ‚totáče‘ před 30 lety
Číst článek
A úplně na závěr jedna pro naše drahé muže: Sníh svatého Ondřeje žitu velmi prospěje. Takže pokud budou pánové nadávat, že museli odhazovat sníh od domu nebo škrábat okna u auta, uklidněte je, že se právě dnes zadělalo na dobrý základ whisky, whiskey a starorežné.
Přeji krásný zbytek listopadu a ještě jednou připomínám: Na svatého Ondřeje ještě se zem ohřeje a úplně na závěr: Když krtek v listopadu ryje, budou na Vánoce létat komáři – a u sousedů na zahradě ryje!
