Blesková zpráva

Moravou se prohnalo tornádo

Britský velvyslanec v Česku: Opravdu stojíme za vámi a kryjeme vám záda. Je před námi zajímavé období

Britská ambasáda ve středu v Praze odhalila pamětní desku dvojici britských vojáků, kteří se zapojili do boje o rozhlas během Pražského povstání v roce 1945. Jaký byl jejich osud? Co definuje vztahy mezi Českou republikou a Spojeným královstvím? Jsou intenzivnější po zveřejnění informací o útoku ruských agentů na muniční sklad ve Vrběticích z roku 2014? O tom v rozhovoru pro Radiožurnál mluvil britský velvyslanec v České republice Nick Archer.

Dvacet minut Radiožurnálu Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Britský velvyslanec Nick Archer | Foto: Tomáš Krist | Zdroj: MAFRA/Profimedia

Britská ambasáda odhaluje pamětní desku dvojici britských vojáků, kteří se výrazným způsobem zapojili do boje o rozhlas v roce 1945. Jejich příběh byl jedinečný. Můžete ho připomenout?
Jistě, byl to výjimečný příběh. Tito dva váleční zajatci, kteří uprchli na konci druhé světové války, se setkali s několika Čechy a snažili se vrátit zpět do vlasti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor Jakuba Luckého s britským velvyslancem v Praze Nickem Archerem

Vypadalo, že se chystá útok na budovu Českého rozhlasu a v tu chvíli mluvili s vůdci Pražského povstání a dokázali si zajistit povolení, aby se pokusili blafovat proti Němcům. Předstírali, že jsou předsunutá hlídka mnohem větší jednotky a radili německému veliteli, že by neměl podnikat útok na budovu, jinak velice rychle dorazí spojenci a v následné bitvě by prohráli.

Nějakým zázrakem - německá morálka už byla v tuto dobu nejspíš velmi nízká - velitel tomuto příběhu uvěřil a svým mužům nakázal, aby s útokem přestali. A to byla malá a důležitá role, kterou sehráli. Co nás na tomto příběhu zaujalo, když jsme na něj přišli, bylo, že byl prakticky zapomenut.

Uplynulo 76 let od Pražského povstání. Urputné boje trvaly tři dny, ohniska byla na Pankráci a v Nuslích

Číst článek

V historických pramenech o nich není mnoho informací – známe pouze jejich jména a hodnosti. Víme i něco dalšího?
V angličtině se říká, že vítězství má mnoho otců. A předpokládám, že své životy žili dál. Určitě se chtěli vrátit domů. Byla tu i řada dalších lidí, kteří při osvobozování Prahy sehráli svou roli. Vrátili se zpátky ke svým životům a zapomnělo se na ně.

Odpovědí na vaší otázku je, že od rodiny jednoho z vojáků víme, že svůj život vedl dál. Ale druhý úplně zapadl. Rodinu vojáka, o kterém něco víme, jsme zkontaktovali a získali od ní další informace.

Muži dostali vojenské vyznamenání v Česku. Dostalo se jim podobné pocty i od britské armády?
Nedostalo. Myslím, že o tom v britské armádě nikdo nevěděl.

Takže celý příběh se znovu dostal na světlo v Česku?
Naše práce na ambasádě spočívá v tom, že se snažíme najít zajímavá spojení mezi oběma zeměmi. Diplomaté hodně hovoří o vzájemných vztazích, ale to pro většinu lidí nic neznamená. Když začnete vyprávět příběhy, tak to ožívá.

Moje kolegyně na ambasádě přemýšlela nad tím, jestli existuje britská stopa na výročí 5. května. Bádala a narazila na tento příběh, který jsme dokázali u českých historiků ověřit. Chtěli jsme, aby to byl pravdivý příběh. A opravdu o něm existují důkazy.

Máte představu, kolik britských vojáků tu během Pražského povstání bylo? Máme čekat nějaký další příběh?
Ne, bohužel jsme žádný podobný příběh neobjevili. Důvod je jednoduchý: tou dobou tady bylo opravdu málo britských vojáků. Během povstání tu byli zajatci, kteří uprchli z tábora a snažili se dostat domů. Určitě tu byli i další zajatci, kteří se mohli shodou náhod ocitnout v Čechách, ale my jsme nebyli součástí osvobozování země, takže tu určitě nebyla žádná organizovaná jednotka. Bylo to nejspíš nízké množství lidí. Očekávám, že tu někdo něco podobného provedl v Pardubicích nebo v Brně, ale na nic jsme zatím nenarazili.

Britský velvyslanec v Praze Nick Archer | Foto: Jakub Lucký | Zdroj: Český rozhlas

Společné hrozby

Povstání vyvolalo nevraživost sovětského vůdce (Josipa Vissarionoviče) Stalina, který chtěl, aby Prahu osvobodila Rudá armáda. Stalin považoval Československo za ruské teritorium. Není naše doba, kdy Rusko nabízí namísto zbraní vakcíny a jaderné technologie, svým způsobem podobná té poválečné?
To je fascinující srovnání. Bylo to tak, že v roce 1945 spojenci museli přijmout celou řadu nepříjemných kompromisů, u nichž tehdy nemohli znát důsledky. Hlavně ve vztahu se vznikem železné opony se dají hledat stopy.

Agenti pro ‚mokrou‘ práci, které Putin ocenil za hrdinství. Co víme o podezřelých z výbuchu ve Vrběticích?

Číst článek

Vše to bylo důsledkem toho, že strategické priority byly důležité a všechna rozhodnutí se konala už v průběhu války. Dnes mi přijde fascinují, že i v době kybernetických hrozeb a bitvách na digitálním poli, zůstává geopolitika stále důležitá a dědictví starého rozdělení Evropy je stále důležité a stále na něj narážíme na neočekávaných místech.

Viděli jsme ten mimořádný příběh ruských agentů (GRU) v Česku, kteří způsobili smrt a zkázu (ve Vrběticích) a přesunuli se do naší země, kde způsobili to stejné. Myslím, že to, co mi to říká, je, že Česko a Británie jsou spojenci a i nadále čelíme stejným hrozbám. Těm můžeme čelit mnohem efektivněji a společně jako spojenci tím, že budeme mít společný zájem, vyřešíme rozdílné pohledy, které nenávratně vzniknou, ale budeme vědět, že nás něco spojuje a ctíme, že jsme demokraciemi, chováme respekt k občanům a uznáváme lidská práva. Žádná z těchto věcí není samozřejmá ve světe, kde jsou velmi mocné státy autokraciemi.

Řekl byste, že útok ruských agentů ve Vrběticích svedl Česko a Velkou Británii dohromady? Třeba podle hesla „společný nepřítel sbližuje“?
Nebudu hovořit za českou stranu, to mi nepřísluší, ale, bohužel, není nic jako výzva, která vás donutí si na nejzákladnější úrovni uvědomit, s kým se máte držet pospolu. My opravdu stojíme za vámi a kryjeme vám záda. Teď je před námi zajímavé období, kdy nás čeká zmenšování ruské ambasády. To bude velká výzva pro všechny, kteří jsme označeni jako nepřátelé. Uvidíme, jak se nám podaří udržet v chodu naše ambasády v Rusku. Naše země jsou si opravdu blízké. Myslím, že řešíme stejné problémy.

Evian i Chamonix. Ruští agenti, kteří jsou podezřelí z výbuchu ve Vrběticích, měli základnu ve Francii

Číst článek

Jakou další podporu může Česko od Velké Británie očekávat? Jasně byla vyslovena slovní a morální podpora. Lze čekat nějakou další, která není možná tak jasně vidět?
Můžete určitě očekávat to, že efektivní spolupráce, kterou potřebujeme, bude pokračovat, ale nebude se o ní tolik mluvit. Spolupráce není lepší, čím víc se o ní mluví. Tak to nefunguje. Proto si někteří lidé v této zemi mohou říct, že nic neděláme. Chtěl bych je ujistit, že tu mám výzvy, o kterých jsme mluvili, a další jistě přijdou.

Máme kapacitu, máme zkušenosti, máme expertizu, kterou jsme získali při odpovědi na případ Skripal (otrava dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery látkou Novičok v anglickém Salisbury, kterou podle Britů provedla stejná dvojice, která podle BIS stála za výbuchem ve Vrběticích - pozn. red.).

Poučili jsme se, jak mobilizovat mezinárodní komunitu, aby nás podpořila, víme, jak se vypořádat s problémem příliš velké ambasády. A tato expertiza je české vládě k dispozici. Diskuse budou probíhat i nadále. Další týdnu budou velkou výzvou, pro nás všechny je to nové teritorium.

Abych otázku položil jasně: existuje nějaká spolupráce mezi tajnými službami obou zemí?
O tajných službách nemluvíme. Co mohu říct, je, že jsme v kontaktu s vaším ministrem zahraničí (Jakubem Kulhánkem z ČSSD, pozn. red.).

Řada zemí - například pobaltské státy nebo Slovensko - v reakci vyhostila ruské diplomaty. Mezi těmito státy ale chybí zástupce Západu. Bude právě Velká Británie zemí, která se přidá?
Musím zopakovat totéž: neměl bych mluvit o našich plánech. Díváme se na všechny možnosti, jak Česko podpořit. Británie je po případu Skripal ve výjimečné situaci. Asi si pamatujete, že jsme tehdy vyhostili velké množství lidí. Věřte, že česká vláda ví, že být přítelem neznamená vyhostit největší množství agentů. Chápou, že je to trochu složitější.

Není britská reakce ovlivněna prohlášeními z české strany? Prezident Miloš Zeman zpochybnil předložené důkazy, premiér Andrej Babiš zase v jednu chvíli prohlásil, že nešlo o státní terorismus, ale jen o „útok na zboží“. Mělo to vliv na reakci našich spojenců?
Vždy říkám, a to i naší vládě: suďme lidi podle činů a ne slov. Po Skripalovi přišla jasná česká odpověď. Od té doby tu byly okamžiky, kdy česká vláda ukázala solidaritu se Západem. Vyhostit 18 diplomatů byl odvážný krok a to je, myslím, důležitější. Vnitřní politiku mi nepřísluší komentovat. Ale před tím, co se stalo, klobouk dolů.

Britské zkušenosti

Velká Británie má zkušenosti s vyhošťováním po otrávení Sergeje Skripala, tehdy šlo o 23 ruských diplomatů...
Ne diplomatů. Vyhostili jsme agenty zpravodajských služeb. Diplomaty nevyhošťujeme, to ne.

Bývalý šéf britské rozvědky: Češi odvedli při vyšetřování výbuchu ve Vrběticích dobrou práci

Číst článek

Před třemi lety tedy Británie vyhostila 23 ruských agentů. Česko je teď v podobné pozici, ambasády na obou stranách prořídly a tón jednání se mění. Je něco, co se Česko může naučit z britských zkušeností?
Myslím, že to nejdůležitější, a vy to víte, je, že jde o společné vnímání. Diplomatické vztahy neexistují jen samy kvůli sobě. Existují, protože země mají zájmy. Země jsou jako lidé - někdy sobečtější. Diplomaté jsou tu, aby zemím zájmy pomáhaly prosazovat. Abychom tu byli k užitku naší zemi. Když mluvíme o tom, jak velká je ambasáda, měli bychom mluvit i o tom, jaké jsou zájmy jednotlivých zemí, jak je chtějí prokazovat a kolik lidí k tomu potřebují.

Máme i zájmy společné s Ruskem, které Česká republika nemá. Jsme stálým členem Rady bezpečnosti. Proto musíme použít také globální pohled, v New Yorku řešíme, co se děje na celé planetě. Dialog mezi dvěma zeměmi je v zájmu všech.

Další věc, kterou chci zdůraznit, je, že nemáme problém s Rusy – podporujeme kulturní výměnu, řešíme nepolitické záležitosti a můžeme se od sebe učit. Ale občas jsou tu tyto malé, ale důležité věci, kde jsme v ostrém nesouhlasu. V přehledu globálních bezpečnostních zájmů vnímáme Rusko jako hrozbu. Je třeba říct, kde jsou zájmy, kde hrozby a na základě toho mít společný vztah. Postoj české vlády je podle mě stejný.

Je takový přístup ve vztahu s Ruskem, které cíleně oslabuje například obchod na základě politických důvodů, proveditelný?
Nikdy jsem se ani na okamžik nebál nedostatku exportních trhů pro české výrobky. Když máte dobrý produkt, někde ho prodáte. Zažili jsme chvíle, kdy o nějaký trh přijdete, ale pak přejdete na jiný. Firmám navíc může pomoct vláda. Nechci znít, že to neberu vážně, výzvy to samozřejmě jsou. Nemyslím si ale, že by pro české výrobky byl problém vyvážet.

Jakub Lucký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme