Ptejte se Severokorejce: Koupím božskou řasenku a rtěnku z Jižní Koreje. Zn. Rychle a draze

"Většina Severokorejek tradičně používala jen tónovací krém a pleťové mléko. Ale od roku 2000 začala KLDR vyrábět svou vlastní kosmetiku nazvanou 'Ty a já.'" (Na snímku nalíčená Severokorejka v tradičním korejském oděvu.) | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Zkrášlují se Severokorejky rády líčením? „Za make-up ve škole mě potrestali. Ale jako všechny ženy chceme být hezčí. Nejoblíbenější byla pašovaná kosmetika z Jihu, na trhu se po ní vrhala každá,“ vzpomíná I Če-son, která z rodné KLDR uprchla před šesti lety. Unikátní seriál serveru NK News umožňuje čtenářům ptát se přeběhlíků na život v uzavřené zemi. Vybíráme z publikovaných odpovědí.

Seriál Pchjongjang Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Když není Jihokorejka dokonale nalíčená, skoro jako by nemohla opustit domov. Často mi připadá, že perfektní make-up je pro spoustu jihokorejských žen tou nejvyšší prioritou.

Severokorejky se mu s takovou vášní nevěnují, ale neznamená to, že o sebe nerady pečují, naopak. Stejně jako ženy všude jinde, i ony si libují v péči o svůj vzhled, včetně jeho zvýrazňování make-upem.

PTEJTE SE SEVEROKOREJCE

Ptejte se Severokorejce je seriál zaštítěný zpravodajským serverem NK News. Pravidelná týdenní rubrika vybírá z čtenářských otázek ohledně každodenního života v Severní Koreji; vybrané dotazy zodpovídají redaktoři-přeběhlíci, kteří s NK News dlouhodobě spolupracují. Popisují pouze svoji osobní zkušenost, jejich odpovědi tudíž nejsou univerzální. Pomáhají však k lepšímu pochopení severokorejské reality.

Na otázku, jestli Severokorejky používají make-up a kde ho nakupují, odpovídá I Če-son, která žila v severní provincii Rjanggang a ze země uprchla v roce 2011.

V zásadě existují dva základní důvody, proč se Severokorejky líčí. První je ten, že chtějí, jako většina žen na světě, vypadat hezčí. A zadruhé: korejská společnost je patriarchální a mnozí si myslí, že by ženy měly nosit make-up s ohledem na jiné.

Před maturitou? Zákaz!

Severokorejky se obvykle začínají líčit až po maturitě, protože ještě na středních školách se make-up nepovoluje. Vzpomínám si, že když mi bylo asi patnáct nebo šestnáct, s kamarádkami jsme se nalíčily a vyrazily tak do školy. Tenkrát v bouřlivé pubertě jsme se nebály skoro ničeho a hrdě jsme nakráčely do třídy.

Netrvalo dlouho a byly jsme na koberečku u učitelky. Potrestala nás: musely jsme zůstat po škole, uklidit třídu a domů jsme mohly, až když jsme každá napsala omluvný dopis. Dodnes si živě pamatuju, co nám učitelka řekla, když nás propouštěla: 'Až budete mít po maturitě, bude mi úplně jedno, jestli se namalujete.'

Po tom incidentu už jsme se do školy nikdy nenalíčily. Tedy... samozřejmě jsem měla voskem upravené obočí a pudrovala jsem se, ale nikdy jsem nepoužila oční link ani řasenku, protože to by mě okamžitě přistihli.

V Jižní Koreji najdete obchod s kosmetikou snad na úplně každé ulici, jsou jich tu mraky. Ale na Severu kosmetiku prodávají pouliční prodavači na trzích. Nevím, jak ženy nakupovaly líčidla v 90. letech, ale na začátku nultých let jste pro make-up vyráželi právě na trh - žádné překvapení, protože v Severní Koreji na trzích seženete téměř cokoli, co se prodává v jiných zemích. A zrovna jihokorejská kosmetika byla ze všech nejoblíbenější a nejdražší.

Pouliční "černé" stánky jsou v posthladomorové KLDR běžným jevem. Soukromé podnikání dnes tvoří většinu příjmů mnoha severokorejských domácností. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Přes hranice s Čínou letí cena do nebes

Lidé v Jižní Koreji jako by koupili cokoli, jen když to bude z jiné země, a vždycky touží po drahých věcech. Na Severu je to úplně stejné. Některé produkty určitě nebyly o nic kvalitnější než ty vyrobené v Číně, ale stejně se prodávaly za vyšší cenu, protože pocházely z Jihu.

Byly tak populární, že si pořád přesně vzpomínám na jména značek. Jedna se jmenovala 'Muž s květinami', od VOV (známá jihokorejská značka dekorativní kosmetiky, pozn. red.). Když jsem přijela do Jižní Koreje, šokovalo mě, že se jedná o ten nejlevnější druh - když jste tuhle kosmetiku používali na Severu, znamenalo to, že máte peníze! Každý ji chtěl.

Proč Severní Korea odsoudila k smrti novináře z Jihu? 'Ohyzdně troufale' psali o kapitalismu v KLDR

Číst článek

Jihokorejská kosmetika se k nám pašovala přes hranice s Čínou, takže se na ni samozřejmě vztahovala přísná omezení ze strany vlády. Proto ji lidé schovávali před úřady a prodávali na černém trhu, což znamenalo, že cena vystřelila do nebes. A přestože byla tak drahá, stejně se prakticky hned vyprodala, protože po ní všechny ženy toužily.

Zpočátku jste na trzích vídali jen báze a pudry. Ale jak rostla poptávka, začaly se objevovat oční stíny a linky, rtěnky i řasenky. Koupit od každého něco si mohla dovolit jen hrstka lidí. Nicméně stačilo vlastnit aspoň jedno z těchhle líčidel, a stejně vám ho záviděli.

Moje maminka skoro pořád používala značku VOV, a když nebyla doma, potají jsem ji zkoušela i já - a výsledek mě vždycky potěšil. Čínský nebo severokorejský pudr vám vždycky ztmaví pleť, ale po VOV mi obličej zářil a vypadal přirozeně, jako bych ani žádný make-up nepoužila.

Přírodní kosmetika z KLDR

Většina Severokorejek tradičně používala jen tónovací krém a pleťové mléko. Ale od roku 2000 začala KLDR vyrábět svou vlastní kosmetiku nazvanou 'Ty a já', v továrně v Hamhungu (přístav na východě země a druhé největší město v Severní Koreji, pozn. red.). Vyvinuli ji jak pro vysoce postavené činitele režimu, tak pro vývoz. A součástí byly právě i tónovací krém a mléka.

NEBEZPEČNÁ PLASTIKA

„Severokorejkám na kosmetice hodně záleží a nejčastěji používají čínské výrobky, které jsou oblíbenější než ty severokorejské. Moje rodina na tom byla lépe než mnoho jiných, takže mi občas dopřáli, například jednou mi matka koupila drahý čínský přípravek na bělení pleti,“ doplňuje Če-son další přeběhlice Kim Čä-jung. „A mezi mladými Severokorejkami začala být velmi populární plastická operace očních víček - tak moc, že mi dokonce maminka navrhla, jestli na ni nechci jít taky. Jenže já se hrozně bála! Profesionální kliniky plastické chirurgie v KLDR totiž nejsou a tyhle zákroky se často provádějí u někoho doma – sotva to nejhygieničtější místo pro operaci. A stejně na ni vznikají čekací listiny! Nakonec to byla tak běžná plastika, že vláda začala tahle místa regulovat zákonem.“

Tahle kosmetika se vyráběla převážně z přírodních ingrediencí s minimem chemikálií, a proto byla velmi drahá: v době, kdy jste jiné výrobky koupili za pět až deset dolarů, stály tyhle 250-300. (Neoficiální trh v Severní Koreji funguje převážně na dovezené zahraniční měně. Může jí být i dolar, ale nejčastěji se používá čínský jüan, pozn. red.)

Drahá, ale stejně tolik oblíbená! Maminka měla v té továrně známosti, takže jsem tuhle luxusní severokorejskou kosmetiku mohla vyzkoušet na vlastní kůži - ke své velké spokojenosti. Používala jsem i vyživovací krém a pleť se mi ohromně zlepšila.

K líčení očí: hodně žen zastávalo názor, že kreslit si oční linky je pracné a zbytečně to ubírá čas. A tak si je jednoduše nechaly vytetovat. V KLDR všichni spěchají, každý touží po tom, aby měl věci hotové rychleji než všichni ostatní. Na druhou stranu je pravda, že permanentní make-up se později začal považovat za démodé a některé ženy si ho začaly nechávat odstraňovat.

A já? Já se tady na Jihu líčím úplně stejně, jak jsem to dělala v Severní Koreji. A čas od času slýchám, že jsem pěkně namalovaná a že mi to sluší. Koneckonců, lidé jsou podle mě všude víceméně stejní. Ať už jste ve světě kdekoli.“

mls Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme