Svědectví z uprchlického tábora Rohingů: spousta dětí, bublající voda v kanálech a beznaděj

„Hrozí vznik epidemií. Splašky z přístřešků tečou do primitivních kanálů, voda z nich prosakuje do rýžových polí, které živí místní lidi. V těchto kanálech se to hemží larvami, voda doslova bublala rojením larev.“ Tak popisuje student indologie na Karlově univerzitě Zbyněk Mucha nepřívětivé podmínky ve dvou uprchlických táborech Rohingů v Bangladéši. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz hovoří i o vztahu Bangladéše k uprchlíkům.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Psychologická péče v táborech probíhá velmi omezeně. Je považována za něco okrajového, když lidé nemají možnost získat základní lékařskou péči jako takovou. | Foto: Zbyněk Mucha

Strávil jste několik dní ve dvou utečeneckých táborů Rohingů - Kutupalongu a Najapara - v Bangladéši. Jaký byl váš první pocit, když jste do tábora přijel?
Připomněl mi typickou asijskou vesnici nebo slum. Až na to, že tam byla spousta dětí - od miminek až po školáky. Tábory jsou přelidněné a lidé tam žijí v otřesných podmínkách. A hlavně nemají prakticky žádnou naději, že se dostanou někam dál. Mnoho uprchlíků v táborech zůstane navždy.

Zbyněk Mucha

Zbyněk Mucha je student Indologie se specializací na bengálštinu a tibetanistiku na Ústavu jižní a centrální Asie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V Bangladéši prováděl v rámci své diplomové práce výzkum na téma migrace z Bangladéše do Evropy, situací Rohingů se zabývá jako nestranný pozorovatel. Působí také v organizaci Online encyklopedie migrace, která vznikla v roce 2017 pod záštitou pěti fakult Karlovy Univerzity a od prosince téhož roku je také členem v Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty ČR.

Jaký život v táborech mají děti?
Spousta jich je velmi traumatizovaných po tom, když byly celé vesnice vyháněny z Arakanského (Rakhinského) státu Barmy sousedícího s Bangladéšem. Děti se potýkají se špatnými hygienickými podmínkami, chybí jim také oblečení. Je očividné, že spousta z nich je podvyživených. Nelze mluvit o nějaké výuce, v táborech vznikají provizorní školy vedené humanitárními organizacemi. Děti mají automaticky status uprchlíka, což má rovněž negativní dopad na jejich integraci.

Tichá bolest rohingských žen a dívek: v uprchlických táborech rodí děti násilníků, barmských vojáků

Číst článek

Mají děti a Rohingové v táboře přístup k nějaké psychologické péči?
Ta probíhá velmi omezeně. Je považována za něco okrajového, když lidé nemají možnost získat základní lékařskou péči jako takovou.

Jaké jsou další problémy?  
Například špatná infrastruktura - především se jedná o cesty a kanalizace. Když přijdou monzunové deště, hrozí i sesuvy půdy. A s půdou se sesypou i domy. Problémem je málo dostupná lékařské péče. Nemocnice jsou ale často daleko a Rohingové se tam nemají jak dopravit. Navíc se většinou jedná o ambulantní zařízení s malou kapacitou a lidé tam nemohou být hospitalizováni delší dobu. Byly také objeveny případy obchodu s bílým masem a mladé dívky jsou nuceny k prostituci, protože rodiny nejsou schopny finančně vyjít. 

Zmínil jste, že lékařská péče je nedostačující. Jsou v táborech nějaká zdravotní rizika?
Hrozí vznik epidemií. Splašky z přístřešků tečou do primitivních kanálů, voda z nich prosakuje do rýžových polí, které živí místní lidi. V těchto kanálech se to hemží larvami, voda doslova bublala rojením larev. Bylo mi nepříjemné se na to jenom dívat. Nejenom, že jsou tristní hygienické podmínky. Rohingové nemají dostatek pitné vody a jídla, dostávají ho málo, a navíc není dostatečně výživné. Takto jsou lidé náchylnější k různým nemocem.

Bangladéš a Rohingové 

Z Barmy uprchlo do Bangladéše téměř 11,5 milionu Rohingů. Jak se k nim Bangladéš staví? Jsou tam utečenci vítáni?
Je třeba vzít v potaz, že politická situace v Bangladéši je velmi křehká. Kdyby Bangladéš najednou přijal milion uprchlíků, není to ani jedno procento bangladéšské populace, i tak by to pro zemi znamenalo velkou ekonomickou zátěž.

V roce 2015 se díky růstu HDP posunul Bangladéš z nízkopříjmových skupin do středně příjmových, což je prezentováno jako úspěch celého národa v čele s vládnoucí sekulární lidovou stranou. Kdyby se najednou snížil ekonomický růst, tak toho může ve své kampani využít nacionálně islamistická pravice. I proto se dle mého názoru Bangladéš ze všech sil snaží přesídlit Rohingy zpátky do Barmy.

Jak se tedy o rohingských uprchlících v Bangladéši mluví? Jak jsou společnosti prezentování?
Problematickou je bangladéšská antiuprchlická rétorika, podobná té v Česku nebo jiných státech Evropy. Mám na mysli do velké míry uměle vytvořené příběhy postavené na tom, že mezi uprchlíky mohou být teroristé, což vyhrocené situaci příliš nepomáhá. Nepopírám, že nepřehledné a beznadějné místo, jako je uprchlický tábor, může být živnou půdou pro radikalizaci, ale generalizovat tímto způsobem všechny Rohingy není možné. Zejména když se jedná o situaci, kdy v některých táborech tvoří velkou část uprchlíků děti.

Myslíte si, že jsou obavy Bangladéše ohledně případného útoku radikálů namístě?
V uprchlických táborech působí mnoho různých organizací, ale jenom pár velkých mezinárodních. V situaci není přehled. Některé z těchto zemí pocházejí ze zemí Blízkého východu, což samozřejmě vzbuzuje velkou pozornost. Beznaděj lidí v těchto táborech může být zneužita radikálními muslimy, čehož se Bangladéš obává, a proto představuje celý problém především jako bezpečnostní riziko. Po nedávném teroristickém útoku v hlavním městě Dháce se bezpečnostní opatření v zemi velmi zvýšily a přístup Bangladéše je v tomto ohledu do velké míry namístě.

Svědectví Rohingů

Novináři nemají do částí Arakanského státu přístup, nikdo tedy přesně neví, co se tam doopravdy děje. Vy jste měl možnost setkat se tváří v tvář s uprchlíky, a dokonce s nimi mluvit. Jaké jsou jejich příběhy, co se v Arakanském státě podle jejich svědectví děje?
To je pravda. S Rohingy jsem se setkal, ale uprchlíci ve většině případů nechtějí moc mluvit o tom, co zažili. Pro člověka a celou komunitu se jedná o něco velmi ponižujícího. I tak jsem si během rozhovorů vyslechl několik děsivých popisů barmské reality. Setkal jsem se s několika osudy, lidé mi vyprávěli hrozné věci. Jeden člověk mi ukazoval na svém mobilu tělo mrtvého příbuzného, byl jsem svědkem vyprávění o vypálených vesnicích. O tom, jak zavírají těhotné ženy do hořících domů, o znásilňování. Říkali, že pokud se vojákům brání, ubijí je k smrti. Musí to pro ně být nesmírně těžké. OSN situaci v Barmě označilo za učebnicovou ukázku genocidy.

V Barmě začíná soud s novináři. Hrozí jim vězení za to, že zkoumali masakr Rohingů

Číst článek

Rohingy jste běžně potkával v táboře. Jací to jsou lidé?
Můj dojem je takový, že se jedná se o prosté lidi přicházející z vesnic. Po dlouhá desetiletí - to je zhruba od 70. let minulého století - byli v Barmě terčem útlaku. I přesto, že na arakanském pobřeží žijí po staletí, není jim přiznáno barmské občanství. Jedná se však o svébytné etnikum, které má například svůj vlastní jazyk. Dále jsou zde mladí lidé, kteří mají ambice jít na univerzity, chtějí být úspěšní a žít dobrý život. Barmánci na ně ale pohlížejí svrchu a označují je za nepřizpůsobivé.

Jaká je tedy momentálně politická situace na Barmě?
V roce 2010 byla po vojenské diktatuře nastolena civilní vláda. Tento krok lze označit za jeden z počátku demokratizace Barmy, na kterém se podílela také Su Ťij. Armáda si ale ponechala některé klíčové resorty jako ministerstvo vnitra nebo ministerstvo příhraničí a pobřeží. Země je tedy demokratická jen částečně, nedá se mluvit o demokracii, jakou známe například z Evropy.

Rakhinský stát je jako vražedné pole. Do Bangladéše utíkají lidé před smrtí, popisuje rohingský aktivista

Číst článek

V Barmě žije 135 různých etnických skupin. Je s nějakou další podobný problém jako s Rohingy?
Stát je postaven na etnických základech a diskriminace menšin je běžnou praxí. Na menšiny se pohlíží spatra a křesťané jsou diskriminováni stejně jako muslimové. V Barmě fakticky drží v rukou moc armáda, jinými slovy je to režim postavený na etnických základech prosazující jeden jazyk, jednu kulturu, jedno náboženství. Stát se snaží oslabit rozmanitost a homogenizovat celou společnosti.

Neznámý kořen konfliktu

V čem tedy podle vás spočívá opravdová podstata konfliktu?
V médiích je konflikt často prezentován na základě rozdílně etnicity a náboženství. Je však otázkou, zda je právě toto jádrem problému. Rozdíly v náboženství a etnicitě slouží jako argumenty těm, jimž jde o vyvolání násilí - můžou klidně nosit roucho buddhistických mnichů.

Je dost možné, že existuje ještě jiný důvod, který není součástí oficiálních prohlášení. Zároveň se pozadí konfliktu nikdy nevyšetří, pokud nebude povoleno vyšetřování nestrannými subjekty ve všech arakanských vesnicích, což ale Barma - a zejména její armáda - nedovolí, protože v případu je očividně sama zapletena.

Videa, svědectví a satelitní snímky. Agentura AP píše o dalších masových hrobech Rohingů v Barmě

Číst článek

Jak to myslíte?
Domnívám se, že odpověď na otázku musíme hledat v prvé řadě v povaze Barmy jakožto státu a potom se ptát, pro čí zájmy jsou Rohingové trnem v oku.

Strategicky dobře umístěné pobřeží arakanského státu je v hledáčku Číny kvůli přístupu do oceánu z jejích vnitřních provincií. Číňané tady investují zdaleka nejvíce a zejména do infrastruktury. V Arakanském státě se totiž nachází speciální ekonomická zóna Kyouk Phyu, která je pro investory velmi výhodná. Přirozeně, dokud nebude region „stabilizován“ a zbaven potenciálních rizik, která by mohla ohrozit investice, investoři se sem nepohrnou.

Barmská vůdkyně Su Ťij, která je držitelkou Nobelovy ceny za mír, násilí páchané na Rohinzích neodsuzuje a menšinu označuje za teroristy. Opravdu se mezi Rohingy někdy objevily teroristické tendence?
Je třeba na věc nahlížet ze všech stran. Etnikum Rohingů bylo po desetiletí systematicky dikriminováno a utlačováno. Skutečně se zde objevila organizace, která zaútočila na vládní budovy. Otázkou je, zda se v tomto případě skutečně jedná o teroristy, nebo bojovníky za svobodu ze skupiny ARSA (Arakanská armáda za spásu Rohingů, Arakan Rohingya Salvation Army, pozn. red.).

Tato skupina říká, že nebojuje ve jménu džihádu, ale kvůli utlačování svého národa. Jejich prohlášení lze zhlédnout na YouTube. Postupy barmské armády nelze podle mě brát jako odpověď na útoky ARSA. Je nutné hledat souvislosti v dalších okolnostech, jako je snaha udržení se u moci.

Šéfka barmské vlády Su Ťij je zodpovědná za genocidu Rohingů, tvrdí nositelky Nobelovy ceny míru

Číst článek

Je tedy podle vás kritika Su Ťij a její strany namístě?
Demokratickým lídrům jistě v tak komplikované situaci nepomůže, když je budeme jen obviňovat. Demokratický parlament zjevně v zemi nemá žádnou moc a pravidla hry určují generálové.

Loni v listopadu došlo k podepsání několika bilaterálních dohod mezi Barmou a Bangladéšem o repatriarchizaci Rohingů. Vrací se již uprchlíci domů?
Konflikt není možné vyřešit na základě bilaterální dohody. Jediné, k čemu se vždy dospěje, je názor, že se Rohingové musí vrátit zpět do Barmy. Tam na ně ale čekají vojáci s nabitými pistolemi. Rohingové se navíc dobrovolně nevrátí, pokud jim Spojené národy nezaručí bezpečí. To mi řekli někteří Rohingové.

Jaká řešení momentálně připadají v úvahu, aby se krize vyřešila?
Bangladéš vyjednává s ostatními státy a snaží se Rohingy přesidlovat i do dalších zemí. Vláda také přišla s návrhem přesídlit několik set tisíc Rohingů na nově vzniklé neobydlené ostrovy. Což je holý nesmysl. Řada z nich by nemusela přežít první monzun. Je to zoufalá situace a nikdo za ni nechce nést zodpovědnost.

Kateřina Golasovská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme