Jankto o coming outu: Reakce byla obrovská. Nečekal jsem, že se za mě postaví největší týmy světa
Záložník českého národního týmu a pražské Sparty Jakub Jankto jako první český profesionální fotbalista veřejně oznámil, že je homosexuál. Na jeho video na sociálních sítích reagovaly nejslavnější fotbalové kluby světa. Podporu českému fotbalistovi vyjádřily i fotbalové organizace FIFA a UEFA. Jakub Jankto byl hostem 20 minut Radiožurnálu.
Ulevilo se vám tím pondělním prohlášením?
Z určitého pohledu určitě, protože to bylo něco, s čím jsem se pral poměrně dlouhou dobu. Bylo to těžké rozhodnutí, ale zpětně jsem velice rád. Jak jsem říkal ve videu, teď konečně můžu žít tak, jak chci já. To pro mě bylo nejdůležitější a určitě se mi ulevilo.
Nejdůležitější pro mě je, že teď konečně můžu žít tak, jak chci já, komentuje svůj coming out Jakub Jankto
Říkáte, že to bylo dlouhé rozhodování. Jak dlouho jste uvažoval o tom, jestli to veřejně oznámit?
Tak samozřejmě je to záležitost, která se neříká každý den. Z five league jsem to oznámil jako první fotbalista. Jsou tam nějaký příklady, tuším, že z druhé anglické ligy a někdo z Ameriky.
Ale také po skončení kariéry.
Ano, i po skončení kariéry. Myšlenky byly různé, ale já jsem si řekl, že kvůli tomuto tématu nechci skončit a chci dát nějaký příklad ostatním lidem, že i přes vaši orientaci normálně můžete pokračovat dál v zaměstnání. Já to jako zaměstnání beru, je to i nějaká forma profesionalismu. Takže si myslím, že jsem to v tomto směru vzal velice dobře a příklad jsem dal hodně pozitivní.
Najdete nějaký rozhodující moment nebo okamžik, kdy jste si řekl, že s tím opravdu půjdete ven?
Asi tam nebyl jeden zásadní okamžik. Já si myslím, že to vyplavalo tak nějak samo. Poprvé jsem to řekl před nějakým rokem a půl mým rodičům a nejlepšímu kamarádovi. Samozřejmě potom se to pomaličku polehoučku dostane k dalším lidem. Před několika měsíci jsem to řekl v kabině. Potom jsem si ale stejně říkal, že je tady ještě nějaká bariéra a mezera mezi námi. Rozhodl jsem se tak, jak jsem se rozhodl, a zpětně jsem za to velice rád.
Fotbalista Jankto prolomil tabu mezi aktivními profesionály a veřejně oznámil, že je homosexuál
Číst článek
Předpokládám, že jste se o tom radil s lidmi kolem sebe. Rozmlouval vám to někdo?
Já se ani neradil s lidmi, jestli to mám či nemám udělat. To si myslím, že je každého věc. Primárně to bylo moje rozhodnutí. Že bych se nějak dlouhodobě s někým radil, to určitě ne. Vyplynulo to absolutně ze mě.
Konzultoval jste veřejné prohlášení s vaším aktuálním zaměstnavatelem, s vedením Sparty, případně s vaším trenérem?
Samozřejmě. Pokud dáte takové prohlášení, tak musíte nějakým způsobem coming out připravit, protože jsem nechtěl, aby to vyplynulo nějak neprofesionálně. Měla by tam být nějaká forma a určitě jsem nechtěl dosáhnout jiných cílů. Hodně mi pomohla Sparta a několik lidí, kteří tam pracují. Například Brian Priske, náš trenér, se kterým jsem mluvil několikrát a obrovsky si ho vážím jako člověka a trenéra. V tomto rozhodnutí mě neskutečně podpořil. Stejně jako třeba František Čupr nebo Tomáš Rosický a další. Reakce ze Sparty byla velice kladná a já jí to strašně moc děkuji. Když děláte takové rozhodnutí, není to lehké, ale uleví se vám.
Před chvílí jste říkal, že na Spartě jste to oznámil před několika měsíci. Jak reagovali třeba spoluhráči?
Spoluhráči reagovali fantasticky. Vlastně jsme si řekli, že se nic nemění a normálně pokračujeme dál. Opravdu se nic nezměnilo. Hráči to vzali úplně normálně a žádná změna v kabině opravdu nenastala. Takže v tomto slova smyslu to bylo velice pozitivní.
Neříkal jste si, že by to vlastně mohlo stačit? Že je důležité, když to vědí lidé kolem vás, lidé, se kterými jste v každodenním kontaktu, ale na druhé straně, že to nemusí vědět a řešit fanoušci a veřejnost.
Tak jsem to vlastně prvotně plánoval. Nejdřív to věděli moji kamarádi a rodiče. Potom, jak jsem říkal, to začalo prosakovat dál a dál, tak jsem to řekl spoluhráčům. Pokud spolu trávíte každý den v jedné kabině nebo po zápase, když se vyhraje, někam zajdete, tak vám ti lidé samozřejmě přirostou k srdci. Stává se z toho i určitý druh kamarádství. Takže jsem měl taky potřebu to říct kamarádům. A to vyplynulo ve veřejný coming out.
Vy jste terčem mediální pozornosti dlouhodobě. Ostatně všichni přední fotbalisté musí být zvyklí na to, že o nich média podrobně referují. Navíc máte zkušenost s bulvárními médii, která před časem rozebírala váš soukromý život, vztah s bývalou partnerkou, to, jestli platíte alimenty na vašeho tříletého syna. Neodrazovala vás tato osobní zkušenost v takto citlivé věci od toho, abyste to veřejně oznámil? Nebo to naopak sehrálo roli v tom směru, že jste tím spíš chtěl udělat veřejně jasno?
Já jsem se k tomuto nikdy veřejně nevyjadřoval, a ani vyjadřovat nechci. Myslím si, že toto si máme vyřešit osobně s mojí bývalou partnerkou. Teď je náš vztah na neutrální rovině. Myslím, že to funguje tak, jak má, takže k tomuto bych se nechtěl vyjadřovat.
Pardon, já jsem k tomuto ani nemířil. My nejsme bulvární médium. Mě spíš zajímalo, jestli tato osobní zkušenost ve vašem rozhodování hrála nějakou roli. Jestli jste se tím spíš bál, jak média zareagují.
Nehrála. Jak jste říkal vy, bulváry vás budou probírat vždycky. Já jsem na to nikdy nereagoval a reagovat nebudu. Primární cíl nebyl udělat v tomto slova smyslu jasno mezi mnou a bývalou partnerkou, tak to určitě nebylo. Ale jak říkám, ten vztah mezi mnou, bývalou partnerkou, případně mým dítětem funguje dobře. Takže teď tam žádné problémy nejsou. To, jestli o mně nějaký bulvár napíše něco negativního, bohužel neovlivním.
Přes polovinu LGBT osob u nás se setkalo s nějakým typem násilí. Změňme trestní zákoník, říká právnička
Číst článek
Vy už jste říkal, že jste prvním hráčem v top ligách Evropy, ale můžeme říci světa, který oznámil během své kariéry, že je homosexuál. Na druhé straně v jiných sportech a třeba v ženských je to daleko běžnější. Byla nějaká sportovní osobnost, která vás v tomto směru inspirovala?
Asi konkrétní osobnost tam nebyla. Samozřejmě jsem koukal na internetu, jestli to někdo publikoval, kolik těch hráčů bylo, a tak dále. V ženském fotbalovém prostředí, nebudu ani tak říkat sportu, jako prostředí, protože do ostatních sportů nezasahuji…
Pardon ale můžeme dodat Martinu Navrátilovou, Šárku Pančochovou.
Přesně tak, u žen je to, řekněme snáz uchopitelné a přijatelnější než u mužského fotbalu. Asi není náhoda, že já jsem první fotbalista, který s tím vystoupil. Evidentně z toho ostatní kluci třeba mají strach, nebo nevědí, jak na to bude reagovat veřejnost.
Já si myslím, že po tom, co jsem to zveřejnil já, tak ostatní vůbec nemusí mít strach. Jsem strašně rád, že je tady pozitivní příklad, a že se za mě postavilo hodně lidí a týmů a vidíme, že můžeme jet normálně, jako doteď. U žen je ta společnost ještě v tomto roce přijatelnější než u mužů.
Video, ve kterém jste v angličtině oznámil, že jste homosexuál, má na sociálních sítích miliony zhlédnutí, desetitisíce komentářů, statisíce lajků. Informují o něm přední média z celého světa. Čekal jste takto silnou reakci?
Reakce byla obrovská, neskutečná, fantastická. Čekal jsem velkou reakci. To bych zase lhal, že jsem nečekal takovou vlnu. Ale nečekal jsem, že se za mě opravdu postaví největší týmy a organizace světa. Pro mě to bylo potom daleko snáz přijatelné a vnitřně se mi ulevilo, protože jsem viděl, že všechny strany se vlastně za mě postavili. Pro člověka, který vlastně vydává takovou věc je to potom mnohem snazší. Bylo to naprosto fantastické. A ještě jednou moc děkuji.
‚Katare, Fifo, vidíš nás?‘ Homosexuální fotbalista vyzval pořadatele šampionátů k rovnoprávnosti
Číst článek
Na vaše video, jak už jste říkal, veřejně reagovali světové velkokluby. FC Barcelona, Real Madrid, Arsenal, Juventus, AC Milán. Mohli bychom strávit zbylých 20 minut Radiožurnálu tím, že bych je vyjmenoval. Na tiskových konferencích k zápasům Ligy mistrů o vás mluvil i trenér Bayernu Mnichov nebo Neymar, reagovali nejprestižnější a nejsledovanější ligové soutěže světa. Je nějaká reakce, která na vás speciálně zapůsobila, která by vás lidově řečeno dostala?
Jak říkáte, těch reakcí bylo strašně hodně a já jsem upřímně všechny neviděl. Bylo nemožné přečíst nebo vyfiltrovat všechny pozitivní reakce. Samozřejmě slova Neymara a všech velkoklubů byly strašně kladné. Já jen doufám, že to nejsou jen slova, ale opravdu nějaký druh podpory a něco, co se přetaví do budoucnosti k ostatním lidem, že to nebudu jen já, ale tato podpora bude směřovat ke všem lidem s jinou orientací.
Čekal jste jiné reakce? Čekal jste, že těch negativních, které se samozřejmě na sociálních sítích také objevují, bude víc?
Samozřejmě nějaké negativní reakce tam byly, tak jako asi u každé věci. Já to nikomu nezazlívám. Každý máme svůj vlastní názor a cílem není přesvědčit nějakou komunitu, která s tímto nesouhlasí, aby souhlasila. To si myslím, že je blbost.
Primární cíl byl pomoci ostatním lidem k nějakému veřejnému nebo soukromému vyjádření. Nemusí to být veřejné, to už je každého věc, jestli to udělá, nebo ne. Na negativní komentáře se snažím nereagovat a vůbec je nečíst. Ale chápu, že nějaké procento lidí na to nebude reagovat úplně dobře. Ale já jim to vůbec nemám za zlé, není třeba je přesvědčovat. My se snažíme zaměřovat na komunitu, kde to má smysl a kde to může pomoci.
Jak reaguje české prostředí? My zatím mluvíme o reakcích ze světa, samozřejmě o reakcích ze Sparty. Ale máte víc reakcí z českého fotbalového prostředí mimo Spartu?
Určitě mám, tak vím, že třeba Slavia Praha mě podpořila, i když vlastně jsme velcí rivalové.
Vy jste původně byl slávista.
Ano, ale to s tímto tématem vůbec nesouvisí. Toto je tak diametrálně odlišné téma, že asi ani není potřeba tady tuto věc zmiňovat. Ale jsem rád, že se k tomuto Slavia vyjádřila velice pozitivně, stejně jako česká fotbalová reprezentace, ostatní kluby, takže je hodně kladných reakcí.
Australský fotbalista Cavallo prolomil tabu, přiznal homosexualitu jako první aktivní profesionál
Číst článek
Já se na české reakce ptám i proto, že kolega z Deníku N, bývalý redaktor Českého rozhlasu Filip Titlbach na Twitteru zveřejnil anonymně reakci jednoho hráče z nejmenovaného prvoligového klubu. Ten popisuje, že v jeho týmu jste byl kvůli prohlášení terčem vulgarit, a že se to nesetkalo s pochopením. Nečekáte, že něco takového se bude objevovat i během ligových zápasů? Že si vyslechnete od soupeřů nelichotivé poznámky?
Určitě s tím počítám. Pokud někdo bude mít tuto potřebu, tak ať jí má. Já na to reagovat určitě nebudu, ani nechci. Znova opakuji, že se nechci zaměřovat na tyto negativní komentáře, ale chci pomoci lidem, pro které to opravdu má smysl.
Ale jsem si určitě vědom toho, že jako první, který toto oznámil, samozřejmě budu terčem. Budu na očích jako první, kdo takto vyjde na stadion a ukáže nějaký příklad. To, že tam budou negativní reakce a komentáře nebo i vulgarismy ze strany protihráčů nebo ostatních týmů, tomu se prostě nevyhnete. Tak to prostě bude. Ale bude jen na mně, jak to ustojím, a jak moc ukážu dobrý příklad.
Já se na negativní reakce, aniž bych je chtěl zveličovat, ptám třeba i proto, že před rokem nedávná hvězda Manchesteru United Patrice Evra, v rozhovoru pro francouzský tisk řekl, že někteří jeho spoluhráči byli homosexuálové, ale že se o tom báli mluvit. On skončil kariéru tuším před čtyřmi lety. Dodal, že v každém klubu jsou minimálně dva nebo tři homosexuální hráči, ale že podle něj, když to hráč ve fotbale řekne, tak končí. Myslíte si, že přehání, nebo se za několik let situace tolik posunula? Nebo počítáte s tím, že to třeba i u vás může mít negativní vliv, že může to mít vliv na zájem o to, že byste třeba někam přestoupil? Že to zkrátka může ovlivnit vaši fotbalovou kariéru?
Rozumím vám. Já si myslím, že příklad Patrice Evry je trošičku odlišný než můj, protože já jsem to vlastně oznámil v Česku. On to tuším oznámil ve Francii…
On napsal knihu.
Je to hráč, který působil ve Francii. Tam jsme samozřejmě už víc západně a je to trošičku jiná komunita. Patrice Evra za sebou má jinou minulost.
Ale on, pardon, on nemluvil o sobě, on mluvil o jiných hráčích.
Evidentně se bavil s ostatními hráči a bavil se s nimi o orientaci. Já se s ostatními hráči o orientaci nebavím, protože to beru jako práci, vášeň a profesionalismus, který si myslím, že je strašně důležitý mezi hráčem, který má jinou orientaci a mezi ostatními hráči.
Myslím si, že toto téma by se nemělo probírat a je to pro každého věc, jakou má vlastní orientaci. Ale do toto nechci zabrouzdávat a nechci se bavit o tomto tématu s ostatními hráči. Beru to opravdu jako profesionální práci, a tak k tomu přistupuji. Proto říkám, že znova příklad Patrice Evry může být jiný.
Mezi reakcemi na vaše oznámení jsem zaznamenal také překvapení mnohých lidí z toho, jakou pozornost to prohlášení vlastně vyvolalo. Je fakt, že v řadě profesí, koneckonců i tady v Českém rozhlase je spousta lidí, která neskrývá svou homosexuální orientaci. A přijde mi, že to všichni berou normálně přirozeně. Proč je to ve fotbale tak mimořádné?
Evidentně je fotbalové prostředí, řekněme ještě trochu homofobní. V každém týmu je několik tisíc nebo pár stovek ultras, kteří toto téma úplně nepodporují, a kvůli nim se třeba strhne nějaká vlna negativních komentářů.
A také protože za sebou nemám historii ostatních pozitivních příkladů, kde bychom si mohli ukázat, že se vůbec nic nezměnilo. Tím, že to je to něco nového a já jsem první, tak se to bude řešit, bude se to obalovat. S tím počítám, tak to prostě první týdny nebo měsíce fungovat bude. Ale věřím, že to bude lepší a lepší. Doufejme, že se jednou dostaneme do bodu, kdy člověk přijde za někým, řekne mu, že je homosexuál nebo heterosexuál, to je úplně jedno a nikoho to nepřekvapí. Řekne si no a co, a jedeme dál.
Titlbach: Queer lidé zažívají menšinový stres – řeší, jak mluvit s babičkou a jestli na ně někdo nezaútočí
Číst článek
Právě na to jsem se chtěl zeptat. Za jak dlouho se podle vás fotbal může dostat do situace, kdy taková prohlášení, jaké jste udělal vy tento týden, nebudou potřeba?
To je naprosto skvělá otázka. Já bych chtěl dokázat na toto odpovědět. Nevíme. Doufejme, že to bude co nejdříve a pro ostatní to bude daleko snadnější, než pro mě.
Ozývají se vám další fotbalisté, že by chtěli oznámit to samé? Že by to zkonzultovali s vámi?
Zatím takový zprávy neprobíhaly, spíš probíhaly zprávy formu podpory, a že to hodně respektují. Respektují i to, že jsem byl první fotbalista, který s tím vyšel ven. Že to chtělo hodně odvahy a hodně velkou kuráž. Toho jsem si moc moc vážil, ale je to teprve pár dní, takže konzultace ještě neprobíhaly.
Byl byste rád, kdybyste motivoval další?
Byl bych hodně rád a je to i jeden z cílů, kvůli kterému jsem vydal toto prohlášení. První cíl byl ten, abych žil svobodně tak, jak chci. A druhý cíl je to, abych pomohl ostatním lidem v tomto rozhodnutí. Takže pro tyto dva důvody.
Dokážete se v tom všem, co se teď kolem vás a kolem toho prohlášení děje, soustředit na fotbal?
Stoprocentně, jednoznačně. Po tom prohlášení, v ten samý den nebo den potom, jsem šel normálně do tréninku a samozřejmě se to probírá v šatně nebo si o tom povídáme. Ale když je dvě hodiny do tréninku, tak se čistě koncentrujeme jenom na ten trénink, za což jsem moc rád. A ještě jednou bych chtěl poděkovat hráčům, že opravdu nemusíme nic řešit, o ničem nemusíme mluvit, na trénincích to funguje super. Uvidíme v neděli, jaké budou reakce. Věřím, že budou hodně pozitivní a já se budu čistě soustředit na fotbal a dám stoprocentní výkon, jako tomu bylo v minulosti.
Vy jste teď dvakrát ze zdravotních důvodů chyběl. V sestavě Sparty v neděli chybět nebudete a jste připraven nastoupit, chápu to dobře?
Přesně tak. Měl jsem nějaké zdravotní potíže. V neděli budu na 100 procent připravený zasáhnout do zápasu.
Jaké očekáváte reakce z tribun?
Jak jsem říkal, pozitivní. Tím, že jsem dostal hrozně pozitivní zprávy od všech sparťanů, fanoušků a tak dále, ani si nechci představovat nějaké negativní reakce nebo vulgarismy. Ale může se to stát.
Na Slovensku by mohl vzniknout institut ‚důvěrníka.‘ Má pomoct LGBT párům, komunita ho ale kritizuje
Číst článek
Rozumím tomu, že si to nechcete představovat. Na druhé straně například homofobní vulgární rýmovačka týkající se právě Sparty je folklorem už dlouhá léta na fotbalových stadionech. Neočekáváte, že to zesílí? Jste na to připraveni?
Může to buď zesílit, nebo naopak zmírnit. Třeba nějaký fanoušek, který do této doby používal tyto slova, tak je používat nebude, nebo si to uvědomí. Jo, ale v tomto bych měl trošičku brzdit. Můžeme jenom předjímat, co se stane, co ne, to já samozřejmě nevím.
Ale doufejme, že se to bude zmenšovat, a mluvím obecně o všech vulgarismech, ať už se týkají rasy nebo orientace. Protože si nemyslím, že to patří do sportu a nemělo by to do sportu patřit. Ale pořád se s tím setkáváme, takže by bylo třeba i naivní myslet si, že se s tím nesetkám. Že by byly jenom pozitivní reakce, to tak určitě nebude.
Bavili jste se třeba ve Spartě o tom, jak byste reagovali, kdyby to přesáhlo nějakou mezi, jestli byste třeba i opustili hřiště?
To jsme se nebavili. Ale nemyslím si, že to hrozí a že by to bylo nějakým tématem. Myslím, že to bude probíhat úplně normálně, v klidu. Po tom, co vyběhnu na trávník si myslím, že všechno bude tak, jak bylo a nebude potřeba dělat tyto věci.
Vy jste v Praze ve Spartě na ročním hostování. Budou reakce na to vaše oznámení hrát roli v rozhodování, jestli ve Spartě zůstanete déle?
Já bych hrozně rád ve Spartě zůstal i následující rok. Samozřejmě teď mi bude končit hostování, takže za čtyři měsíce budeme řešit, jestli se vrátím do Španělska, nebo jestli tady zůstanu na nějaký další rok. Ale toto je něco, co se stane za čtyři měsíce a co teď vůbec neovlivníme.
Takže jsme si řekli, že se budeme čistě koncentrovat na fotbal, s tím, že samozřejmě vím, že nějaká mediální stránka nebo pozornost veřejnosti tam bude větší. Na to jsem připravený. Myslím si, že je na to připravená i Sparta a i můj mateřský klub, se kterým mám smlouvu. Ale do června bude stoprocentní fokus na to, abychom vyhráli ligu, popřípadě pohár, a na ty nejlepší výsledky. Takže toto budeme řešit v létě.
Nemáme s tím problém, ale svoji sexualitu nevyjadřujte, komentují místní lidská práva v Kataru
Číst článek
Sparta v minulosti dostala opakovaně tresty od UEFY za chování některých fanoušků při zápasech evropských pohárů. Hodně pozornosti vyvolal třeba zápas s Glasgow Rangers, kdy hněv dětských diváků v zahraničí prezentovali směrem k hráči Rangers jako rasismus. Může to, že právě teď hráč Sparty, hráč z České republiky, je tím prvním z předních lig, kdo něco takového oznámí, změnit pohled v zahraničí na český fotbal?
Nechci se úplně dotýkat příkladů, co tady bylo s Glasgow Rangers, protože si myslím, že je to zase trochu něco jiného.
Určitě je to něco jiného. Na druhé straně nějaký pohled skrz prsty řady lidí na západě směrem k českému fotbalu tady je.
Právě proto jsem vám říkal, že ten příklad Patrice Evry, který je trošku západně orientovaný, tak se nedá srovnávat, protože ta mentalita třeba ve střední Evropě, na východě nebo na západě je úplně diametrálně odlišná. A já upřímně nevím, jak třeba přemýšlí lidi na ostrovech nebo na Balkáně. Já zhruba vím, jak lidé přemýšlejí v Itálii nebo ve Španělsku a v České republice, protože jsem tam působil a mám nějakou zpětnou vazbu.
Ale vím, že to nezmizí, že to tady prostě bude ještě nějakou dobu, protože bohužel takové negativní příklady jsou. Ale byli bychom naivní, kdybychom si mysleli, že teď bude všechno růžové a všechno pošlape tak, jak by v uvozovkách mělo. My jen můžeme doufat, že se to bude lepšit. A právě si myslím, že strašně důležité, aby tady byli lidi, kteří tomu dají pozitivní příklad a který vlastně ukáže veřejnosti, že to opravdu ne.
Po tomto oznámení, při těch reakcích ze zahraničí, uvažujete o tom, že byste se dál angažoval v kampaních na podporu LGBTQ komunity?
Jsem si vědomý toho, že pozornost tam teď určitě bude a i spousta lidí z těchto komunit mě oslovila, abych byl v popředí a abych dal nějaký směr. Ale já se tomuto vůbec teď nechci věnovat a nechci se stát nějakou přední tváří a LGBTQ komunity. Respektuji tuto komunitu, vím, jak se tato komunita cítí, ale nechci být nějakou tváří nebo být v popředí nějakých komunit. Znova opakuji, respektuji, ale tomuto se teď věnovat nechci.
Mimochodem v těch všech reakcích na to vaše prohlášení mě zaujala podpora ze strany FIFA. Přitom právě FIFA čelila kritice při nedávném světovém šampionátu v Kataru za to, že znemožnila kapitánům evropských týmů nosit duhové kapitánské pásky právě na podporu sexuálních menšin. Překvapila vás ta jasná podpora ze strany FIFA a vnímáte to tak, že třeba to vaše prohlášení může v tomto směru znamenat v přístupu FIFY nějaký posun?
Stoprocentně to může hrát nějakou roli. Taky si musíme říct, že je hrozně důležitý, kde se to daný Mistrovství Evropy nebo Mistrovství světa odehrává. Jak už jsem říkal, jestli se hraje v Kataru, v Rusku nebo v Jihoafrické republice, ten přístup je samozřejmě jiný. Hraje tam roli několik faktorů, o kterých my ani nevíme a můžeme se jenom domnívat, jak toto všechno funguje.
Ale co jsem tak stihl zaznamenat, tak vlastně všichni se k tomu snaží nějakým způsobem vyjadřovat a vidím nějaké pokroky, což je strašně nedůležité. Kdyby to zůstalo na stejné vlně a třeba v těch negativních sférách, tak by to byl problém. Ale když vidím alespoň nějaký posun a zlepšení, tak je to pozitivní faktor pro nás všechny.
