Před 80 lety přijely do Polska první transporty Židů. Pracovní tábor museli vybudovat za vlastní peníze

Ve východopolském městečku Nisko odhalili pamětní desku na nádraží, na které před 80 lety přijely první transporty s židovskými muži z Moravy, Slezska a Rakouska. Nemířili ještě do vyhlazovacích táborů, přesto je nečekal snadný osud. Svůj lágr si museli vybudovat za vlastní peníze.

Od zpravodaje z místa Nisko (Polsko) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vlak z Ostravy dorazil na nádraží ve východopolském městečku Nisko za jediný den. Při výstupu z vlaku čekal na židovské muže budoucí architekt šoa Adolf Eichmann, který je oslovil cynickými slovy, pronesenými v židovském jazyce jidiš.

„Vůdce slíbil Židům novou vlast. Pokud si postavíte baráky, budete mít střechu nad hlavou. V celém kraji jsou otrávené studně, panuje tu cholera, úplavice a tyfus. Pokud začnete kopat studně, budete mít vodu,“ cituje Eichmanna po 80 letech Pavel Chalupa z Centra studií genocid v Terezíně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Uplynulo 80 let od prvních židovských transportů na východ Polska

Jeho ředitel Šimon Krbec dodává, že transport byl experimentem na počátku holokaustu. „Celá akce Nisko byla velkou improvizací, všechno bylo narychlo zorganizováno. Dá se říci, že řada účastníků transportu ani neměla čas přemýšlet o tom, kam vlastně jede. Šlo o velkou neznámou a nejistotu. Není to probádaná část holokaustu,“ vysvětluje pro Radiožurnál.

„Mám tu pár fotek dědečka a bratra, ale to je to jediné, co vím,“ ukazuje David Štecher. Jeho dědeček a strýc odjeli 18. října 1939 z Bohumína transportem do Niska přes Osvětim, tehdy jedno z mnoha navzájem si podobných polských měst. Jeho název vešel mezi nejtemnější stránky historie lidstva až později.

Holokaust ale začal vlastně už tady, na kolejích do Niska. „Je důležité říci, že to byly první dva evropské transporty Židů. V Nisku začali stavět koncentrační tábory,“ připomíná Štecher. Další cesta moravských Židů z nádraží Nisko vedla do Zářečí, jak se nazýval okraj města. Dnes už se na jeho místech rozkládá pouze rybník.

Z tábora do gulagu

Místní učitel a znalec historie Gřegoř Hološin ukazuje, kde se pracovní tábor pro celkem asi pět tisíc vězňů z Evropy rozkládal. Místo na vyvýšenině nad bažinami zarostlo křovím a za ním jsou soukromé parcely. Po táboře na povrchu tak nezůstalo vůbec nic. „Ubikace stavěli Židé za své vlastní peníze,“ dodává. Když peníze došly, museli muži žádat o pomoc své židovské obce.

Holokaust očima náctileté židovky. V Británii vychází deník ‚polské Anny Frankové‘

Číst článek

Tábor Nisko nacisté brzy uzavřeli a jeho nedobrovolné obyvatele vyhnali do nedalekého Sovětského svazu. „Vězňům se z Niska podařilo utéci, ale mnoho z nich později skončilo v gulazích. Dědeček v gulagu nebyl, protože se mu podařilo utéci k příbuzným do Lvova. Působil tam v nemocnici,“ popisuje Gregoř.

„V archivech jsme našli, že ještě v roce 1943 ještě psal dopisy rodině, i když většina jejích členů už byla dávno zplynována. To jsou moje poslední stopy, protože pak došlo k likvidaci i lvovského ghetta. Nevím proto, kdy dědeček zahynul. Babička se už nikdy nevdala, protože pořád věřila, že se dědeček vrátí. Teprve v roce 1954 byl prohlášen za mrtvého,“ říká.

Německý generální konzul Michal Gross položil věnec ke kameni s pamětní deskou a prohlásil, že Němci jsou si vědomí své odpovědnosti a vědí, že jde o jejich temnou historii.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme