Prezident Petr Pavel se v bilančním rozhovoru pro Český rozhlas ohlédl za prvním rokem od zvolení. Okomentoval odchod šéfky kanceláře Jany Vohralíkové i osobu poradce Petra Koláře. Podpořil také přijetí eura a boj proti dezinformacím. Ministři podle něj v této oblasti totiž nedělají dostatek. „Vláda si s dezinformacemi úplně neví rady. To není dobře, protože nejenom protivník nikdy nespí, ale ani všichni šiřitelé dezinformací nespí,“ uvedl.

Exkluzivně Praha 18:29 29. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Sedíme spolu na Pražském hradě v Plečnikově salonku. Když jsme tu seděli, pane prezidente, minule, tak z funkce tiskové mluvčí odcházela Markéta Řeháková. Teď tady sedíme ve chvíli, kdy nastává výměna v čele vedení kanceláře prezidenta. Kancléřka Jana Vohralíková řekla, že „pracovní tlak a společenské povinnosti spojené s funkcí jsou vysilující, a proto se v blízké budoucnosti chce věnovat jiné práci a projektům“. Je za jejím odchodem ještě něco, co byste chtěl uvést?
Jeden by řekl, že pokud jsou výměny v personáliích na Hradě spojeny s vašimi návštěvami, tak byste neměl chodit tak často. Myslím, že personální obměna je něco, co se standardně děje ve všech institucích, organizacích, ve firmách. Na tom není nic zvláštního.

Vždy mě pobaví, když slyším nebo čtu titulky: „Personální zemětřesení na Hradě“. Nebo „Zákulisní mocenské boje“. Nic takového v tom není.

Když se projdete po Hradě, tak zjistíte, že žádné zemětřesení se nekonalo. A to, co se děje, je civilizovaná profesionální výměna ve funkci vedoucího kanceláře. Odchod Jany Vohralíkové není spojen s žádnými personálními nebo jinými otřesy, je to změna na základě našeho dohovoru.

Jana Vohralíková předává svou funkci naprosto standardně a novému řediteli bude k dispozici i poté, co si funkci přebere. Není v tom nic, co by mělo vyvolávat spekulace.

Chápete, že se na to zeptat musím. Pokud přijedeme potřetí, tak kdo ví, co ještě nastane.
Samozřejmě.

Říkáte, že byste byl potěšen, kdybyste mohl nadále využívat zkušenosti nebo doporučení Jany Vohralíkové a zůstat s ní v kontaktu. Dveře na Hrad bude mít otevřené. Čím by vám mohla být užitečná?
Především kontinuitou. Jana Vohralíková odvedla obrovský kus práce v období, které lze nazvat konsolidačním. Když se podíváme na to, v jakém stavu byla kancelář v době, kdy jsme ji přebírali, tak její funkčnost a otevřenost byly omezené. Bylo potřeba ji postavit zase na nohy, na úplně jiných základech a to s sebou neslo ohromné úsilí, spoustu času a práce, které tomu Jana Vohralíková věnovala. Má tím pádem v hlavě kontinuitu veškerých problémů, se kterými se potýkala.

Svému nástupci může být po delší dobu zdrojem užitečných informací. I když si přeberou funkci zodpovědně v několika týdnech, tak nebudou schopni pokrýt úplně všechno. Vítám, že Jana Vohralíková dala jasně najevo, že svému nástupci bude k dispozici, aby mu tyto informace mohla poskytovat i dál.

‚Máme rádi příběhy‘

Když jste nastupoval na Hrad, tak jste měl plán prošetřit podezřelé okolnosti působení tehdejšího kancléře Vratislava Mynáře, neoficiálního poradce Martina Nejedlého a jejich spolupracovníků. Rok se s rokem sešel, nic zvláštního jsme se nedozvěděli. Znamená to, že se lidé kolem Miloše Zemana chovali podle zákona a standardů?
Takhle bych to neřekl. Ale stále nemáme k dispozici závěrečnou zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu. A navíc jsou ještě v procesu některá vyšetřování, která vede policie, případně státní zastupitelství.

Těžko se mi uzavírá něco, když nemám všechny úplné informace. V okamžiku, kdy bude zpráva doručena, tak nemám problém její závěry zveřejnit a odpovědně reagovat na to, co se v té zprávě dozvíme.

Už jste odpověděl na otázku odcházející Jany Vohralíkové. Na její místo přichází Milan Vašina. Jaké jsou jeho kvalifikační předpoklady pro řízení kanceláře prezidenta republiky?
Na jedné straně je velice respektovaný manažer. Dlouhé roky řídil nejprve slovenský a potom český T-Mobile.

Rok od zvolení Pavla na Hrad: ukázaly se nedostatky volebního zákona, ministerstvo ho chce změnit

Číst článek

V této funkci přicházel velice blízko do kontaktu se státní správou, protože je to odvětví, které je velice silně regulováno státní mocí. A je to člověk, který má přesah do akademické oblasti, protože posledních 2,5 roku vedl českou pobočku Aspen Institutu.

Takže o problematice, kterou řešíme jak na domácí scéně, tak hlavně na mezinárodní, má víc než dobré povědomí. A má i velice dobrou reputaci a pověst jak na pracovištích, na kterých dělal, tak i v prostředí, ve kterém se rekrutují lidé, kteří mají asi největší drive (tah – pozn. red.) k pozitivním změnám.

Když čtete úvahy o tom, co za tím je, jestli není divné, že sponzoři, kteří financovali vaši předvolební kampaň nebo její část, potom sponzorovali Aspen Institut, tak co si o tom myslíte?
Vnímám to tak, že máme rádi příběhy. A vždy, když se za něčím, co by mohlo být relativně nudnou personální změnou, rýsuje nějaký příběh, tak to vypadá mnohem zajímavěji.

To, že se Milan Vašina zná s lidmi, kteří mě podporovali v kampani, na tom není nic zvláštního. Jsou to lidé, kteří mají zájem na tom, aby tato země nejen stála na správných hodnotách odpovídajících demokratické zemi, ale aby byla prosperující, respektovaná.

Jsou to lidé, kteří podporují mnoho dobročinných, případně filantropických projektů. Samozřejmě se podíleli nejen na činnosti Aspen Institutu, ale také řady podobných. Na tom není nic zvláštního, že se tato jména potkávají.

Nezakrývám, že jsem s těmito lidmi v kontaktu. Naopak jsem na to hrdý. Mnoho z nich dosáhlo významného úspěchu a mohou být inspirací pro ostatní. A pokud se bavíme na témata vnitřní nebo zahraniční politiky, tak pro mě je to velice vítaným rozšířením portfolia názorů, ze kterého si pak tvořím ten svůj.

Smlouva s Hradem?

Petr Kolář, váš „přítel po boku“, bude mít kartičku na Hrad, o níž přišel, a bude se snažit za nové konstelace získat bezpečnostní prověrku?
Pokud se bude Petr Kolář snažit získat prověrku, tak je to jeho věc. Petr Kolář nemá s Hradem žádnou smlouvu. Není ani důvod k tomu, aby měl kartičku. Hrad v tomto případě prověrku žádat nebude, protože k tomu není důvod.

S Petrem Kolářem se známe dlouhou dobu, mnohem déle, než byl můj úmysl kandidovat na post prezidenta. A tím, že jsem se takto rozhodl, tak jsem neměl důvod ten vztah přerušovat.

Pro mě je velkou přidanou hodnotou jeho rozhled jako celoživotního diplomata, jako člověka, který má spoustu kontaktů. Jeho rozhled, jeho zkušenosti jsou pro mě cenné. Ale rozhodně neznamenají nic jiného než další poradní hlas.

Pamatujete si, jak jste v předvolební debatě v rozhlase pronesl slovní hříčku, že jediným Kolářem na Hradě bude protokolář? Nerouhal jste se?
Rouhal, protože mám Vítka Koláře (mluvčí prezidenta – pozn. red.). Ten je v sestavě. A Petra Koláře, který v sestavě není. Na Hrad občas dochází jako člověk, se kterým se rád pobavím na témata společného zájmu.

Pavel vyhlásil letošní termín voleb do Evropského parlamentu. 21 poslanců si Česko vybere 7. a 8. června

Číst článek

Pane prezidente, o víkendu jsme si povídali s komentátorem Českého rozhlasu Petrem Nováčkem. A on nadhodil téma, abych se vás zeptal, jestli vás baví víc domácí, nebo zahraniční politika.
Není to o tom, jestli mě něco baví, ale co je potřeba dělat. Jsem přesvědčen, že prezident se musí věnovat jak domácí, tak zahraniční politice, a to v rozsahu svých pravomocí. A o to se snažím. Takže nemohu říct, jestli mám preferovanou jednu, nebo druhou.

Když jsme vedli rozhovory při volební kampani – nejen s vámi, ale i s dalšími kandidáty – tak pokud chápali postavení hlavy státu v našem ústavním systému, tak spíše preferovali myšlenku, že prezident je moderátorem politických procesů, že do nich aktivně či aktivisticky příliš nevstupuje. Vás opozice označuje jako prezidenta vládní koalice. Můžete při takovém nálepkování efektivně moderovat politické procesy?
Je to nálepka, kterou mi dává opozice. Je potřeba ji takto vnímat. Nikdy jsem neřekl, že jsem kandidátem vládní koalice.

A v mnoha ohledech s vládní koalicí nevyjadřuji úplný souhlas. To, že má opozice představu, že bych měl dokázat, že nejsem pětikoaličním kandidátem tím, že budu vetovat návrhy zákonů, tak to je jejich přání a jejich představa.

Pokud ten zákon považuji za potřebný, tak přestože jsou v něm části, které mě přivádí k dalším otázkám nebo nejasnostem, ale pokud jde naprostá většina zákona správným směrem, tak nemám důvod ho neschválit. Určitě bych nevetoval zákon jenom proto, abych něco dokazoval opozici nebo koalici.

Prezident jako moderátor

V květnu musí vláda rozhodnout, jak bude vypadat rozpočet České republiky na rok 2025, což bude volební rok. Co by mělo být jeho hlavním cílem?
Především aby to byl rozpočet zodpovědný ve vztahu k veřejným financím, protože není možné stavět dlouhodobě rozpočty výrazně deficitní, protože to potom sráží naši ekonomiku a nebudeme schopní naplnit ani základní funkce státu, natož priority, které by měl mít.

Takže způsob, jakým se vláda postaví k tvorbě dalšího rozpočtu ve vztahu k umořování schodku veřejných financí, ve vztahu k tomu, jak bude pamatovat na priority, které si vláda stanovila a které jsou potřebné, tak se na ně budu dívat.

Propuštění rukojmích, státnost pro Palestince. Podle Pavla potřebuje konflikt v Gaze konkrétní cíle

Číst článek

Chcete v tom vidět jakousi jasnější snahu po konsolidaci veřejných financí, snižování strukturálního deficitu nikoliv třeba jen o 0,1 procenta?
Ta snaha musí pokračovat, protože konsolidační balíček, a s tím jsem se nijak netajil i při schvalování tohoto, který už vyvolal poměrně velké emoce, je, že to je začátek cesty.

Vidíme, že se podařilo snížit deficit rozpočtu, na příští rok je plánováno další snížení, ale stále ještě jsme poměrně výrazně v červených číslech. A naše republika si nemůže dlouhodobě dovolit tak velké schodky, takže další úsilí samozřejmě musí být.

Vláda musí mít nejenom odvahu, ale taky schopnost občanům vysvětlit, proč je tohle úsilí nezbytné a k čemu to povede, když se nám podaří veřejné finance dostat opět do formy.

Je tohle to téma, jehož byste mohl být z titulu funkce hlavy státu moderátorem?
Já se o to snažím a musím říct, že jsem tu snahu vyvinul hned od počátku, kdy se začalo debatovat o konsolidačním balíčku o důchodové reformě, protože jsem na Hrad pozval zástupce opozice, měl jsem zrovna u tohoto stolu, u kterého teď spolu mluvíme, Alenu Schillerovou, Karla Havlíčka (oba ANO), kde jsme se bavili…

Kdo seděl tady?
Na vašem místě nikdo… Ale samozřejmě jsem si rád vyslechl jejich námitky, jejich přístup, protože jsem přesvědčen o tom, že nějakého posunu můžeme, zvlášť u těch dlouhodobých témat, dosáhnout jenom tím, že se podaří mezi vládou a opozicí nalézt alespoň nějakou elementární shodu.

Není totiž možné to, co se teď rýsuje na pozadí té strašně rozdělené politické scény, že každá vláda přijde s naprostou negací toho, co bylo předtím, a začne nastolovat vlastní přístupy, vlastní agendu. To nás neustále bude vracet v čase zpátky a povede to k mimořádné neefektivitě.

Jednání s opozicí

K čemu to kromě neefektivity ještě může vést? Může to výrazně oslabit důvěru v instituce, v politický systém?
To se děje a vidíme to nakonec den za dnem na praktických příkladech, protože pokud běžný občan sleduje, a já si nemyslím, že by jich bylo tolik, kteří by měli takový sklon k masochismu, v nočních hodinách přímé přenosy ze Sněmovny, tak musí nabýt dojmu, že mnozí lidé, kteří tam zasedají, snad pozbyli zdravého rozumu.

Bez připomínek. Kancelář prezidenta Pavla nemá výhrady k návrhu zákona o reformě penzí

Číst článek

Protože pokud tam tráví dlouhé a dlouhé hodiny předčítáním textů naprosto nesouvisejících s projednávaným tématem, tak si lidé musí položit otázku, k čemu máme takové zákonodárce.

Pokud vidí, že se politici mezi sebou častují jenom dehonestujícími výroky a nemají snahu se domluvit na problémech, které lidi pálí, tak si řeknou: „K čemu nám je potom taková vláda, případně taková opozice. Nebo takový prezident?“

Myslím si, že to jsou věci, které výrazně sráží možnost vůbec něčeho v politice dosáhnout, protože lidi by měli mít alespoň nějakou důvěru v instituce, které si volí.

Napadlo vás v téhle souvislosti někdy pozvat si relevantní hráče české politické scény, teď myslím jak vládní koalice, tak SPD a hnutí ANO, a promluvit jim do duše?
Zatím jsem to udělal na úrovni vlády a hnutí ANO, ne SPD. Ta snaha tam byla například při jednání vloni v létě, kdy jsem se snažil dosáhnout shody na zahraniční politice.

Bylo to krátce před summitem NATO ve Vilniusu, před podpisem dvoustranné dohody o obranné spolupráci se Spojenými státy, a měl jsem za to, že je důležité, aby právě v téhle oblasti, kterou považuji za průřezovou a dlouhodobou, byla taková shoda.

A tehdy to jednání proběhlo věcně a na jeho konci byla i tisková konference, na které se měl možnost vyjádřit i Andrej Babiš (ANO), a myslím, že shody na základních parametrech dosaženo bylo.

Podepsáno. Pavel schválil návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 252 miliard

Číst článek

Od té doby takové jednání neproběhlo, protože ty pozice ve vztahu právě třeba k vnitřní politice, ve vztahu k důchodové reformě, ke konsolidaci veřejných financí jsou natolik rozdílné, že by takové jednání zřejmě k ničemu nevedlo.

Mám tomu rozumět tak, že vy jako prezident republiky byste rád politické debaty nebo procesy moderoval, ale že o to není úplně takový zájem ze strany jejich aktérů?
Je to vidět na jejich vyjádřeních nejen v Parlamentu, ale i v médiích, na tom, jak jedna či druhá strana reagují velice podrážděně a citlivě na argumenty protistrany. Myslím, že teď se nám nabízí další takový moment pro dosažení shody, protože mnozí lidé si všimli, že NERV (Národní ekonomická rada vlády – pozn. red.), tedy rada vlády, vydala doporučení o 37 bodech, co by měla vláda udělat ke zlepšení ekonomické situace v zemi.

A myslím si, že tady se nám nabízí prostor pro debatu a hledání nějakého průniku, protože určitě s mnoha těmi opatřeními bude souhlasit vláda, ale bude s nimi souhlasit i opozice.

Tak pojďme najít ten průnik a já se pokusím potom moderovat diskusi, jak body, které mají společně vláda a opozice jako prioritní, jak je dovést technicky k řešení.

Role Ústavního soudu

Když se podíváme na téměř rok, co jste ve funkci, na záměry, se kterými jste nastupoval na Pražský hrad, seznáváte někde něco, co by vás vedlo k tomu otevřít diskusi nad případnou změnou patřičných zákonů či Ústavy týkajících se pravomocí prezidenta? Narážíte na nějaké mantinely?
Za ten rok jsem, abych pravdu řekl, nenarazil na mantinel ani směřující k debatě o rozšíření, ale ani k omezení pravomocí.

Myslím si, že pravomoci i možnosti, které prezident za současné doby má, odpovídají přímé volbě, odpovídají tomu, že nejsme prezidentským systémem.

Nemáme jinou možnost, než dát Ukrajině vše, co potřebuje, řekl Pavel. Očekává, že frustrace poroste

Číst článek

A myslím si, že by asi teď nebylo namístě debatovat o nějakých změnách, protože jsem ani nezaznamenal ze strany opozice nebo vlády nějaké silné hlasy o nutnosti úpravy prezidentských pravomocí.

Vaším výrazným počinem bylo, když jste se musel zabývat valorizací důchodů. Nakonec Ústavní soud před několika dny rozhodl. Jistě jste četl nález Ústavního soudu. Je tam něco, co vás výrazně zaujalo?
Jsem rád, že se Ústavní soud držel toho, co je jeho rolí, tedy ochrany a výkladu Ústavy. Nepouštěl se do žádných politických argumentů a uznal, že přijetí této normy, i když bylo provázeno podezřením na porušení pravidel, bylo namístě.

Situace byla opravdu urgentní. To by mělo být rolí Ústavního soudu. To, co mě zaujalo, byly reakce některých opozičních politiků, kteří se pustili až na tenký led a odvážili se k zpochybnění Ústavního soudu jako nezávislé instituce. To by být nemělo, ať už se nám rozhodnutí líbí, nebo nelíbí, měli bychom ho respektovat.

Oni říkali, že je nutné respektovat rozhodnutí soudu, i když jim se osobně nelíbí. Ve zdůvodnění a nálezu byly některé zajímavé pasáže. Je tam například věta: „Je proto zřejmé, že klíčové pro nyní posuzovanou věc je stanovení okamžiků, ve kterém růst cen dosáhl aspoň pěti procent.“ To píše Ústavní soud, jako by nebral v potaz, že stále existují prognózy, na základě nichž se modelují další politické a ekonomické kroky.
Zároveň je ale třeba říct, že prognózy se měsíc od měsíce výrazně lišily. Situace se měnila velice dramaticky, a i proto byla například prognóza z listopadu odlišná od té z prosince. Já si myslím, že tady je celkem jasné, že vláda nemohla v listopadu předjímat, že situace v prosinci bude výrazně horší.

Další kandidatura?

Na vaší nedávné návštěvě v Plzni se vás někdo zeptal, jak to bude s vaší příští kandidaturou. Byl jste ostražitý a říkal jste, že to nemůžete říct naplno. Ale pochopil jsem, že to nemůžete ani vyloučit. Jak to je?
Já se především snažím být férový, protože nechci předstírat to, že jsem byl loni v lednu zvolen na deset let. Byl jsem zvolen s pětiletým mandátem a pět let je opravdu dlouhá doba, během které se může spousta věcí změnit, nejenom zdravotních, osobních, mezinárodně bezpečnostních nebo vnitřních.

Říct s jistotou, co budu dělat za pět let, by bylo přeháněním, případně přílišnou ambicí. K tomu jsem nikdy neměl blízko. Říkám, že svých pět let, na které jsem byl zvolen, se budu s maximálním nasazením věnovat svým povinnostem. Co bude dál, je možné řešit krátce předtím, ale určitě ne s pětiletým předstihem.

‚Nemůžeme dlouhodobě utrácet více, než jsou naše příjmy.‘ Prezident podepsal konsolidační balíček

Číst článek

A doma by vaši „nekandidaturu“ spíš přijali?
Když se někdo, kdo má partnera a jsou v dobrém vztahu, bude bavit o tom, jestli se partnerovi líbí, že bude celou dobu pryč nejenom fyzicky, ale i v myšlenkách, tak vám asi řekne, že by ho radši měl doma. Ptát se mé ženy, jestli by preferovala druhý termín, nebo jenom jeden, by bylo zbytečné.

Prezident republiky Petr Pavel lákající na investice, premiér Petr Fiala (ODS) chválící hnutí ANO, ministr vnitra hlásající, že si to jde vyřídit s dezoláty v Karviné. To jsou falešná videa, která jsou čím dál věrohodnější, téměř až dokonalá. Dokážeme, protože to je věc, která ovlivňuje politický prostor, chytit umělou inteligenci při činu?
Tím si nejsem úplně jistý. Zatím nedokážeme chytit při činu ani lidskou inteligenci, která se podílí na vytváření falešných zpráv. To, že existují různé klamavé informace, není nic nového. Ty nás provázejí celou lidskou historií. To, že jsme používali různé polopravdy, překrucování informací, případně záměrně klamavé informace, bylo součástí lidské historie od nepaměti.

Nové je významné použití informačních technologií, které jenom umožnily šíření různých zpráv, ať už pravdivých, nebo nepravdivých, obrovskému množství uživatelů. V minulosti byly oficiálními zdroji informací sdělovací prostředky, tištěné nebo později elektronické.

Dnes jsme zdrojem informací každý, kdo máme přístup na internet. Měli bychom se držet toho, že snad každý z nás by rád dostával informace, které jsou pokud možno objektivní, ověřené a vychází z posouzení kontextu. Nikdo z nás asi nechce být klamán.

Proto bychom měli podporovat veškeré aktivity, které zdůrazňují důvěryhodnost zdrojů a preferují zdroje, které se nebojí občas přiznat, že se mýlí, a uvedou věci na pravou míru. Neustále klamání nás může dovést do situace, kdy budeme žít ve virtuální realitě nebo v několika virtuálních realitách a přestaneme mít přehled o tom, co je a není pravda.

OVĚŘOVNA: ‚Vstupujeme do světa, kde nebude možné věřit jedinému videu.‘ Na sítích se šíří deepfakes

Číst článek

To není jenom otázkou naší jistoty ve stále složitějším světě, ale také otázkou bezpečnostní. Záměrně zkreslované informace mohou vést k šíření paniky, nesprávným závěrům, vytváření averzí nebo až k násilí mezi skupinami obyvatel. Případně mohou vést i k destabilizaci celých států tak, jak to vidíme dnes.

Dezinformace a zkreslené informace jsou nejenom bezpečnostní fenoménem, ale jsou fenoménem i pro udržení stability společnosti do budoucna.

A když sledujete situaci v Česku, řekl byste, že vláda dělá v boji s dezinformacemi maximum?
Možná nedělá ani to minimum. Boj s dezinformacemi je na bodě mrazu. Vláda nedávno jmenovala poradcem pro dezinformace Miloše Gregora, ale nemá pověřence pro tuto oblast.

Nemá koordinátora, který by všechno, co se už na tomto poli odehrálo třeba na půdě ministerstva vnitra nebo jiných institucí, dal dohromady a připravil koncept, jak vést strategickou komunikaci vlády a jak čelit dezinformacím. Myslím si, že si s tím vláda úplně neví rady a ta oblast je teď trochu ve vzduchoprázdnu.

To není dobře, protože nejenom protivník nikdy nespí, ale ani všichni šiřitelé dezinformací nespí. Na sociálních sítích vidíme den za dnem, že dezinformace se šíří stále rychleji a častěji. Běžný občan, který nemá možnost se v tom orientovat, se dost často stává obětí.

‚Válka nepochybně je‘

Od počátku ruské agrese na Ukrajině věnujete konfliktu velkou pozornost. Na Ukrajině jste i osobně byl. Jak na vás působí, když například slovenský premiér Robert Fico nebo Tomio Okamura (SPD) říkají, že v Kyjevě nebo na větší části Ukrajiny válka není?
Asi bych to propojil s předchozím tématem, o kterém jsme se bavili, to znamená dezinformacemi. Na Ukrajině nepochybně válka je. A to, že v Kyjevě po většinu času běží normální život, je také pravda. Bohužel je ale přerušován tím, že periodicky přilétají rakety a řízené střely, které zabíjejí lidi.

To není normální situace. To bohužel je válka, i když na první pohled může v řadě okamžiků vypadat jako běžný mírový život. Zkreslovat to tím, že válka nebo speciální operace, jak ji nazývají Rusové, probíhá pouze na východě Ukrajiny, je vážným klamáním veřejnosti.

‚To si fakt myslíte, že je v Kyjevě válka?‘ ptal se Fico. Město stejný den čelilo ruskému útoku

Číst článek

Nás sice může unavovat poslouchat informace o válce na Ukrajině a nutnosti pomoci Ukrajině. A tam opravdu nejde jen o to, kdo bude suverénem nad územím Ukrajiny, ale jde tam i o to, jak bude vypadat evropská, ale i globální bezpečnost v budoucnu. V případě, že Rusko uspěje tak, jak si představuje, tak bude ve všech svých závěrech utvrzeno, že lze napadnout suverénní zemi a silou si vymoci svůj zájem.

Že není žádná zúčtovatelnost před mezinárodním právem a že silní opravdu dělají to, co mohou, a slabí to, co jim silní dovolí.

Pokud nechceme žít v tomto světě, tak se musíme proti tomuto zlu postavit. A my to děláme tím, že pomáháme Ukrajině tak, aby Rusko v těchto svých záměrech neuspělo.

Tím, že v USA může vyhrát v prezidentských volbách Donald Trump a americká pomoc může brzy skončit, neměla by být Evropa na tuto skutečnost připravena?
Určitě ano. Měli bychom počítat s tím, že Donald Trump zvítězí v prezidentských volbách, vstoupí v jednání s prezidentem Putinem a uzavře s ním nějakou dohodu. Taková dohoda ale nemusí být výhodná ani pro Ukrajinu, ani pro Evropu. A na to se musíme připravit.

To není zpochybňování transatlantické vazby ani Spojených států jako spojence. Ale musíme si připustit, že Donald Trump se na spoustu věcí dívá jinak a že z toho mohou plynout nějaké důsledky.

Jaká existující zbraň může pomoci Ukrajincům získat dostatečnou převahu, aby se mohly naplnit jejich plány na ofenzivu?
Ukrajina, na rozdíl od Ruska, má limit v živé síle. My jí můžeme pomáhat technologicky, finančně, ale nepomůžeme jí s doplňováním lidských zdrojů.

Padesát milionů od patnácti tisíc lidí. Česká sbírka na drony je v polovině, část už jich létá na Ukrajině

Číst článek

Proto ta doporučení od spojenců zřejmě jsou, aby omezila ofenzivní akce a posílila obranu, protože s tím, jak Rusko začíná tlačit na ofenzivu kvůli svým prezidentským volbám, tak Ukrajina by se v rámci konsolidace a ušetření svých sil měla více zaměřit na obranu.

K tomu potřebuje čistě obrané zbraně či zbraně, kterými může narušit zásobovací trasy ruské armády. To jsou například dělostřelectvo, řízené střely delšího dosahu či letouny F-16, tak aby Ukrajina byla schopná držet své území a povedlo se jí narušit natolik zásobovací trasy ruské armády, aby její potenciální jarní ofenziva nebyla úspěšná.

Protože jedině vyrovnání sil povede k tomu, že obě strany pochopí, že dalšího úspěchu už nedosáhnou a nastal čas k nějakému jednání.

Rozšíření Evropské unie

Mluvili jsme i o globálním rozměru tohoto konfliktu. The Telegraph píše o tom, že by USA mohly po patnácti letech opět rozmístit jaderné zbraně na Britských ostrovech. Jaká by byla reakce ze strany Ruska?
Rusko při jakémkoliv náznaku posilování obranyschopnosti ze strany NATO vyhrožovalo řadou vojenských opatření. Vzpomeňme si na velice silná vyjádření Ruska na to, že se Finsko stane členem Aliance. K žádným zásadním opatřením z jeho strany ale nakonec nedošlo.

Pokud by Spojené státy znovu rozmístily jaderné zbraně v Británii, tak nejde o novou situaci, ta už tady byla. A když se podíváme recipročně na ruskou stranu, tak to má obrovskou koncentraci zbraní, včetně jaderných, v Kaliningradu. Ten je evropskému bojišti mnohem blíž než Británie.

Z tohoto pohledu to nepředstavuje žádnou vojenskou změnu sil. Byl by to jenom návrat určité míry „odrazovací politiky“, která má dát Rusku jasně najevo, že jakákoliv myšlenka na agresi vůči NATO by se Rusku nevyplatila.

Fico mě ujistil, že plně podporuje snahy Ukrajiny ohledně eurointegrace, řekl premiér Šmyhal

Číst článek

Je to patnáct let, co částí české veřejností hýbalo téma amerického radaru v Brdech. Změnila se situace už natolik, že je to téma už pryč?
Za tu dobu se jedna stanice vybudovala v Rumunsku, druhá v Polsku, tedy na pokrytí východního křídla Aliance je to dostatek. Představa, že bychom potřebovali budovat další radary těchto schopností, tady není.

Aktuální je to, že se Česko stává mnohem více tranzitní zemí pro případný přesun posil. Proto naše armáda i země vytváří schopnosti logistické podpory pro přesunující se jednotky, ať už je to vytvářením podpůrné jednotky v Rakovníku, či záměr využití letiště v Líních jako základny, která může přispět k obnově bojeschopnosti přesunovaných sil na dlouhé vzdálenosti.

Počítáte s tím, že brzy uvidíte zástupce Ukrajiny v Bruselu jako plnohodnotné účastníky jednání Evropské unie a Severoatlantické aliance?
Já to považuji za přirozený trend, protože pokud chceme, a máme pro to řadu objektivních důvodů, vnímat Evropskou unii a NATO jako zónu stability a spolupráce, tak by mělo být naším zájmem tuto zónu rozšířit dál.

Nejde jenom o Ukrajinu, případně Gruzii a Moldavsko, ale třeba i západní Balkán. Pokud nechceme, aby v Evropě byla místa, kde se protínají vlivy, které přispívají ke zhoršení bezpečnostní situace v těchto zemích a mohou vyústit v nějaký konflikt, tak bychom s těmito zeměmi měli mít snahu více spolupracovat nejen ekonomicky, ale i bezpečnostně.

Válka a mír

Kdybychom téma překlopili na území České republiky a do jeho politických reálií, tak například místopředsedkyně hnutí ANO a předsedkyně jeho poslaneckého klubu Alena Schillerová reagovala na náčelníka generálního štábu Karla Řehku slovy, že se nechce připravovat na válku, ale žít v míru. Pokud bychom výrok podrobili zkoumání na základě logiky, tak generál Řehka se chce připravovat na válku a nechce žít v míru. Máte chuť do toho tématu vstoupit?
Já do něho průběžně vstupuji, i když nechci příliš razantně, protože by mě mnozí mohli obviňovat, že jako bývalý voják straním vojákům. Já jsem naprosto přesvědčen o tom, že (Řehka) válku nechce.

On na rozdíl od Aleny Schillerové ve válce vícekrát byl a ví, co válka obnáší. A rozhodně není nějakým válkychtivým vojákem, který by chtěl posílat naše vojáky někam bojovat.

On ale moc dobře ví, tak jako se lidstvo mělo možnost mnohokrát se poučit v historii, že chceme-li si udržet či znovu získat mír, tak musíme být připraveni na válku. Je to opravdu stará poučka a nehovoří nic o tom, jestli válku chceme, nebo nechceme.

Co čeká armádu v roce 2024? Podpis největší zakázky v historii, ale také zmrazení platů vojáků

Číst článek

Bohužel války ve světě vznikají, a když budeme pouze tvrdit, že chceme mír, tak nás to před násilím ostatních neuchrání. Musíme mít efektivní schopnost se proti zlu bránit a to zlo kolem nás existuje.

Můžeme to vidět nejen na Blízkém východě. Můžeme to vidět na případě Ruska a Ukrajiny, případně u hrozeb ze Severní Koreje nebo u veškerých aktivit, které dnes v regionu provádí Írán.

Bohužel to zlo je, a když nebudeme připraveni mu čelit a efektivně ho odstrašit nebo odradit, může se dostat i k nám, a to rozhodně generál Řehka jako odpovědný voják dopustit nechce.

Máte taky pocit i z vašich nedávných návštěv, že se svět v poslední době stal výrazně nebezpečnějším místem?
Svět se nepochybně stal nebezpečnějším místem, protože mnoho problémů, které tady sice byly dříve, ale byly buď zakonzervované, nebo vyvažované stejnou silou, tak se dnes projevují s větší intenzitou, protože poměr sil ve světě se změnil.

Od bipolárního modelu, kde stabilita byla zajištěna právě vyvažováním sil obou táborů, jsme se dostali do světa multipolárního, kde se navíc přelévají spojenectví. V posledních letech například vidíme, jak se sblížily pozice Ruska a Číny nebo Ruska a Íránu, nebo teď vidíme třeba i snahy o zlepšení vztahů mezi Ruskem a Severní Koreou.

Visegrádská skupina by mohla sdílet informace o nákupech munice, shodli se náčelníci armád v Praze

Číst článek

To jsou všechno věci, které by nás měly varovat a ujistit v tom, že budeme vnímat nutnost bránit se proti těmto trendům. A bránit se jim můžeme opravdu jenom tehdy, když budeme dostatečně silní, abychom se nestali předmětem jakéhokoli útoku.

Když se rozhlédnete po České republice, z čeho jste měl největší radost jako prezident za uplynulý rok od zvolení?
Já bych to dal ještě před zvolením, ale bylo to vždycky setkávání s lidmi. Když vezmu ty krásné momenty ze závěru kampaně, kdy jsem se potkával s lidmi na náměstích nejprve v Ústí nad Labem, pak v Ostravě, v Brně a nakonec v Praze, tak bych řekl, že ty pozitivní dojmy z nich dokázaly do značné míry smazat i všechny ty negativní z průběhu kampaně.

Od té doby jsem navštívil jedenáct krajů, vedl jsem řadu debat s občany a s místními politiky, a když vidím zpětnou vazbu, která nemusí být vždycky jen pozitivní, protože to není jenom o oslavných ódách, ale o tom, že se s vámi lidi baví otevřeně, že vám řeknou své problémy, ale hlavně také že vám řeknou způsoby, jak ty problémy řešit, protože mnoho z nich se o to snaží.

Když potkáte lidi, kteří nečekají na to, co jim vláda domluví nebo co Parlament dojedná, ale na svém písečku se snaží něco změnit. Jsou to takoví lokální patrioti, kteří ve svém oboru činnosti dělají něco, co jim dává smysl.

Z toho mám dobrý pocit v kontrastu s převažujícím pocitem, že to u nás jde od desíti k pěti a že je všechno horší a horší. Právě kontakty s lidmi mi dokazují, že tomu tak není, že ta nechci říct mlčící většina, ale mnoho lidí, kteří buď spokojeni jsou, anebo nepláčou a konají, tak ti moc slyšet nejsou.

Většinou jsou slyšet ti nespokojení, což naopak vytváří dojem, že nespokojenost je převládající pocit.

Stavba Dukovan

Stále v České republice pořádně nevíme, kdo a zda vůbec bude stavět další jaderný reaktor v Dukovanech. Stávajícím reaktorům přitom pomalu ubíhá doba použitelnosti. Není toto také pro vás, jako pro prezidenta republiky, výzva moderovat nějakou nadstranickou diskusi s cílem urychlit rozhodování o dalším rozvoji jaderné energetiky?
Je to téma, kterému věnuji pozornost dlouhodobě a které mě osobně zajímá. Proto jsem se mu věnoval ještě dávno před oznámením kandidatury a je to téma, kterému se věnuji i teď. A to nejenom na úrovni odborníků, poradců, ale i třeba na úrovni mezinárodních jednání.

Moje nedávná návštěva ve Francii byla z velké míry zaměřená právě na jádro. Nebylo to ani tak tím, že bychom si tuto agendu stanovili my, ale má on ní z pochopitelných důvodů velký zájem francouzská strana.

Takže jak podstatná část mé konverzace s prezidentem (Emmanuelem) Macronem, tak třeba návštěva ve firmě EDF (Électricité de France - pozn. red.) byla zaměřena na to, abych se do více detailů seznámil nejenom s tím, jak přistupují k výstavbě těch velkých reaktorů, ale i těch malých modulárních, které považuji za velice perspektivní mimo jiné i pro nás.

Máte tedy nějaký názor na to, proč se výstavba dalších reaktorů u nás zdržuje? Je za tím nějaká politická nerozhodnost, nechuť riskovat?
My nemáme úplně nejlepší reputaci v řízení velkých projektů. Je to nejenom tím, že státní správa skutečně asi nemá tak velkou kapacitu, aby si dokázala udržet a zaplatit odborníky, kteří by tuto schopnost měli. Ti většinou přecházejí do privátní sféry. Je to ale také dáno tím, že výstavba jaderných reaktorů je opravdu velice komplexní proces.

Byli jsme svědky toho, že původní zadávací dokumentace a tendr byly nastaveny tak, aby vyhověly i nabídce například z Ruska nebo z Číny, což samozřejmě vyvolalo oprávněnou kritiku, a jsem rád, že jsme od toho upustili. Dnes jsme v situaci, kdy je tendr specifikován mnohem přesněji.

Máme tři vážné uchazeče, během tohoto léta budeme znát rozhodnutí a je předpoklad, že někdy na přelomu nebo na začátku příštího roku by mohla být uzavřena smlouva.

Dukovany za každou cenu? Hodnotu strategických investic nelze vyčíslit jen penězi, míní Drábová

Číst článek

Myslím si, že je to nastaveno realisticky tak, aby u nás nevznikl nějaký velký propad ve výrobě elektrické energie a aby výstavba minimálně jednoho jaderného zdroje byla dokončena někdy k roku 2036 tak, aby plynule navázala na odstavování těch starších reaktorů.

Ale myslím si, že zároveň s tím bychom měli velice intenzivně sledovat trend vývoje malých modulárních reaktorů, protože na rozdíl od těch velkých, kde budeme v pozici zákazníka, u těch malých můžeme být i v pozici toho, kdo se bude podílet na vývoji, na produkci a následně i na udržování v provozu a servisu.

V tomto mluvíte podobně jako předseda vlády a předseda ODS Petr Fiala, který chce mít Česko jako zemi jádra, aneb jak se stát právě ze zákazníka hybatelem jaderných projektů. Má být Česko zemí jádra?
Nic jiného nám nezbude. Když se podíváme na realitu, tak nemáme tolik vodních zdrojů ani tolik možností vyrábět elektřinu ze slunce, případně z větru. Takže pro budoucnost, máme-li zajistit dostatek elektrické energie, tak musíme mít správně nastavený energetický mix a jeho součástí musí být jádro, protože za něj nemáme jinou alternativu.

Předpoklad je, že bychom měli až polovinu veškeré naší elektřiny vyrábět z jádra. A tady si právě myslím, že by bylo dobře, abychom měli naši jadernou energetiku postavenou na dvou platformách, tedy těch velkých reaktorech i těch menších modulárních.

Sledoval jsem celý proces od prvních prototypů přes jednání s firmou Rolls-Royce, ale i dalších asi šest potenciálních výrobců malých modulárních reaktorů. Mimo jiné i francouzská firma EDF má připravený velice slibný projekt.

Pokud bychom věnovali úsilí na kapacity, které máme, a to nejenom v jaderném strojírenství, ale třeba právě i v té části regulatorní, která je velice respektovaná, pak si myslím, že by účast České republiky na tomto projektu mohla vést k tomu, že budeme skutečně jednou ze zemí jádra, která může pomoci i mnoha dalším.

Budoucnost eura?

V novoročním projevu jste podpořil přijetí společné evropské měny, co vás to napadlo?
Myslím, že to byla naprosto přirozená úvaha, to nebylo, že bych si to jen tak vycucal z prstu. Tento rok budeme mít několik významných výročí a jedním z nich je výročí dvaceti let od vstupu Česka do Evropské unie.

A před těmi dvaceti lety jsme se se vstupem zavázali, že přijmeme společnou měnu. Je namístě, abychom po dvaceti letech už měli alespoň rozhodnutí, že závazek naplníme, navíc se dostáváme do situace, kdy velkou snahou o ozdravení našich veřejných financí budeme už zřejmě v tomto roce naplňovat ta pověstná maastrichtská kritéria.

Premiér Fiala s chotí poobědvali na Hradě s prezidentským párem, podávala se kančí kýta

Číst článek

Ale tím hlavním, proč jsem to řekl, je také to, že nechceme hrát druhé housle. Jsem přesvědčen o tom, že Česká republika má na to, aby hrála první housle, ale to znamená být u stolu, kde se o tom rozhoduje.

Naše ekonomika je výrazně proexportní, je navázaná, ať se nám to líbí, nebo ne, na země eurozóny. V tom případě je podle mě lepší sedět u stolu eurozóny a spolurozhodovat o tom, jak bude vypadat, než pasivně přijímat rozhodnutí, která se učiní za zavřenými dveřmi, přestože pro nás budou zásadní.

Nicméně dvě třetiny dotázaných v průzkumu, který si Radiožurnál nechal udělat u společnosti Median, řekly, že přijetí jednotné evropské měny by pro nás, tedy pro ně bylo nevýhodné. Znamená to, že byste chtěl veřejnost o výhodách eura přesvědčovat?
To je věc, kterou vláda měla udělat už dávno a nemyslím jen tuto vládu, ale obecně. A to je mít vládního pověřence pro přijetí eura, který by dlouhodobě pracoval na demytizaci debaty o euru a na vzdělávání, protože mnohdy máme obavu z nepoznaného a pak snadněji podléháme různým emotivním argumentům.

Debata o euru se nedá vést jen na ekonomické úrovni, myslím, že je potřeba jasně říci, že přijetí eura je zásadním politickým rozhodnutím a musí ho učinit vláda. A to s plným vědomím, že to má i své nevýhody, o tom není pochyb.

Myslím, že stojí za to také podívat se na země, které vstupovaly do eurozóny před námi, a na jejich zkušenost. Nemá smysl strašit lidi zdražováním, případně neschopností ovlivňovat kurzy a tím měnovou politiku.

Havlíček k ústavní stížnosti: Je dobře, že jsme problém nastínili. Vláda měla jednat s předstihem

Číst článek

To jsou zástupné argumenty, ale to hlavní by mělo být, že asi nezměníme charakter naší ekonomiky, naše ekonomika bude stále proexportní, stále bude nejvíc obchodovat se zeměmi eurozóny.

Lepší by bylo být v klubu a spolurozhodovat, jakým směrem klub půjde dál, než být na něm závislý, ale nemít možnost o něm rozhodovat.

Takže to nebyl výstřel z Aurory, jak to v pondělí v našem vysílání pojmenoval místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček?
Rozhodně ne.

Jaká je vaše priorita pro další rok ve funkci?
Řekl jsem, že první rok byl konsolidační, a teď vidím větší možnost začít se věnovat obsahu toho, co bych nazval svým prezidentstvím. To je tvorba nového českého příběhu a to je to trochu zprofanované slovo vize.

Jan Pokorný, ako, pj, mst, pik, gut Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít