Nový zákon whistleblowery ochrání jen minimálně. Ve změti paragrafů se ztratí, varují spolky

Česko musí do svého právního řádu zakotvit ochranu osob, které se rozhodnou oznámit neetické nebo nelegální chování ve firmách a úřadech. Novela je ale podle kritiků z neziskových organizací, které kvůli tomu vydaly společné prohlášení, nedostatečná. Těm vadí především to, že oznámení korupce nebo jiného neetického jednání budou posuzovat zaměstnanci ministerstva spravedlnosti.

Česko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejznámější americký whistleblower Edward Snowden | Foto: Gage Skidmore | Zdroj: Wikimedia Commons | CC BY-SA 2.0,©

Pokud oznámíte trestnou činnost, korupci nebo neetické jednání, neměl by vám hrozit vyhazov nebo jiná odveta. Alespoň s tím počítá nový zákon o ochraně oznamovatelů. Veřejnost nebo úředníci se budou moci obracet buďto na interního prověřovatele uvnitř firmy nebo úřadu, nebo na ministerstvo spravedlnosti.

Podle neziskových organizací, které se ochraně whistleblowerů (z anglického blow the whistle, zapískat na píšťalku, pozn. red.) věnují, se ale Česko chystá evropskou směrnici převzít nedostatečně. Hrozí proto podle nich, že oznamovatele neochrání, naopak je ještě ohrozí.

„Tento zákon považujeme za špatný, dokonce kontraproduktivní,“ napsal serveru iROZHLAS.cz ředitel Národního fondu proti korupci Karel Škácha s tím, že jde o technokratický nástroj pro sběr dat od oznamovatelů, nikoli zákon, který je má chránit.

K tomu, jak ministerstvo spravedlnosti vedené Marií Benešovou (za ANO) převádí unijní směrnici do tuzemského právního řádu, mají výhrady i neziskové organizace Oživení, Transparency International a Rekonstrukce státu. Ty ve společném stanovisku vyjmenovávají tři desítky připomínek.

Past z paragrafů

„Hlavní problém vidíme v povaze orgánu, na který se budou oznamovatelé obracet. Má se totiž jednat o odbor ministerstva spravedlnosti,“ píšou autorky a autoři připomínek. Chystaný zákon totiž počítá s tím, že případná oznámení korupce nebo jiného neetického jednání budou posuzovat právě zaměstnanci ministerstva, a chybí tak nezávislost na politickém vedení. Přitom například na Slovensku vznikne samostatný nezávislý Úrad na ochranu oznamovateľov.

Ministerstvo ale postup v důvodové zprávě hájí tím, že takové řešení je nejlepší z hlediska „naplnění cílů právní úpravy, rychlosti, hospodárnosti a odbornosti.“ Zdůrazňuje také, že kromě právní expertizy má resort „rozsáhlé zkušenosti se zajišťováním kybernetické bezpečnosti na vysoké úrovni odpovídající nutnosti zajištění ochrany citlivých dat“. Není ovšem jasné, jakou to v tomto případě hraje roli, protože dle návrhu se mají všechna oznámení uchovávat „v listinné podobě (tedy tzv na papíře, pozn. red.) po dobu 10 let ode dne jeho přijetí.“

Poslanci Farský a Zaorálek, soudce Šámal. E-maily a hesla stovek politiků a úředníků lze koupit za 60 korun

Číst článek

Resort ve zdůvodnění nicméně píše, že podřazení oznamovacího místa pod ministerstvo má nevýhodu v podobě „nedůvěry k řádnému fungování Agentury v působnosti ústředního správního úřadu, v jehož čele stojí člen vlády.“

Další problém pak představuje ochrana, kterou má oznamovatel dostat. Zákon totiž zavádí dva druhy oznámení: obyčejné a významné. O druhý případ se má jednat tehdy, když bude mít oznámené jednání znaky trestného činu nebo přestupku. A pouze v druhém případě dostane oznamovatel zvýšenou míru ochrany, například před okamžitým vyhazovem z práce, skrytou v novele souvisejících předpisů.

Nutnost předem rozlišit, zda whistleblower oznamuje trestný čin, nebo „jen“ neetické jednání, představuje pro oznamovatele riziko. Chybné posouzení poměrně složité právní otázky ho totiž může stát část ochrany, se kterou počítal.

Pošlete nám e-mail

Pro whistleblowera by často bylo bezpečnější, kdyby své oznámení učinil anonymně, ale ani na to zákon není připravený. Počítá s tím, že oznamovatelé využijí zejména e-mailové adresy nebo jiné adresy pro doručování a telefonního čísla, případně podání učiní osobně. Žádný z těchto způsobů ale nezaručuje úplné soukromí.

Novela sice zakazuje zveřejnit totožnost oznamovatele, v případě podezření ze spáchání protiprávního jednání, jak doslova stojí v dokumentu, ale zákon automaticky předpokládá, že se o věci dozví policie či příslušný správní orgán. Ani pokud whistleblower použije například jednorázový e-mail, policii nic nebrání, aby se odesílatele pokusila vypátrat a ztotožnit, přičemž si může vyžádat například součinnost provozovatele e-mailových schránek.

„I přesto, že totožnost oznamovatele nebude uvedena v postoupeném oznámení, fakticky může dojít k odhalení jeho totožnosti při vyšetřování věci příslušnými orgány,“ kritizují neziskové organizace fakt, že ve chvíli, kdy whistleblower problematické chování oznámí, ztratí kontrolu nad tím, co se s jeho oznámením stane.

V nouzi poslat do novin

Chystaný zákon předpokládá, že v některých případech by oznamovatel mohl svá zjištění rovnou zveřejnit. Šlo by o případy, kdy by měsíc po interním oznámení nedošlo k nápravě problému, nebo kdy by hrozilo bezprostřední ohrožení života, zdraví, veřejného pořádku nebo jiného veřejného zájmu.

Na veřejnost by také mohl jít ve chvíli, kdy by měl oprávněný důvod se domnívat, že by mu v případě oznámení ministerstvu spravedlnosti hrozila odvetná opatření.

Ve všech případech ale zákon počítá s tím, že bude známá totožnost oznamovatele. A pokud špatně odhadne, které zákonné podmínky splňuje, může se spálit. Zákon totiž, na rozdíl od evropské směrnice neříká, kdy oznamovatel nese či nenese odpovědnost za škody, které zveřejněním informace způsobí. Právě proto může být pro whistleblowera zásadní anonymita, uvádí neziskovky. 

Snowden a ti další

Po zkušenostech s úniky informací z prostředí amerických rozvědek začaly zahraniční mediální domy pro oznamování neetického jednání používat technické nástroje, které oznamovateli anonymitu do značné míry zaručí.

Edward Snowden vydává memoáry. V knize vysvětluje důvody pro vyzrazení utajovaných dat

Číst článek

Systémy jako SecureDrop nebo GlobaLeaks oznamovatele de facto donutí, aby komunikoval skrze síť Tor, která jeho identitu chrání tím, že informace přeposílá mezi anonymními body na celém světě. Příjemci zprávy tak sami nemohou určit, kdo je kontaktoval. To má svůj důvod i v Česku: tiskový zákon sice říká, že novináři mohou chránit svůj zdroj. Netýká se to ale trestných činů, u kterých zákon ukládá oznamovací povinnost. A kromě těžko představitelných válečných zločinů do této kategorie spadá i ohrožení utajované informace, přijetí úplatku nebo podplacení.

Návod pro whistleblowery od kanadského vydavatelství The Globe

Další technická opatření pak mají za cíl zajistit, že se k informacím dostanou jen ti, komu je oznámení určeno, tedy například novináři. A že se komunikace nedostane například do rukou státním či kriminálním hackerům.

Kromě technických nástrojů pak případný whistleblower může využít pomoci osoby, která má výjimku z povinnosti oznamovat trestnou činnost. Reálně tedy připadá v úvahu advokát.

Kněz nepomůže, advokát ano

„Advokát je dle zákona o advokacii povinen hájit práva a oprávněné zájmy klienta, přičemž oznámení trestného činu spadá mezi právní nástroje, pomocí kterých advokát tyto své povinnosti ve vztahu ke klientovi plní,“ vysvětlila serveru iROZHLAS.cz mluvčí advokátní komory Iva Chaloupková.

Advokátní mlčenlivost se podle ní vztahuje i na totožnost klienta. „Pokud si klient nepřeje uvést v trestním oznámení své jméno, je advokát povinen tento pokyn respektovat, přičemž není oprávněn totožnost klienta sdělit orgánu činnému v trestním řízení,“ dodala.

Dotýká se vás téma popsané v článku?

Ozvěte se nám. Můžete využít některý z našich bezpečných kanálů.

Naopak notář totožnost oznamovatele utajit nemůže. „Přesto, že je každý notář v souvislosti se svou činností vázán mlčenlivostí, je případně povinen zapůjčit listinné dokumenty také orgánům činným v trestním řízení,“ řekl serveru iROZHLAS.cz prezident notářské komory Radim Neubauer s odkazem na notářský řád. „Poté by už pochopitelně totožnost oznamovatele ze strany notáře být chráněna nemohla,“ dodal.

Výjimku z povinnosti oznamovat trestnou činnost mají i kněží. Podle generálního sekretáře Ekumenické rady církví Petra Jana Vinše jde ale jen o informace, které se kněz dozví při zpovědi. Ta má ale své hranice, které se mohou napříč církvemi lišit. „Zpověď je něco, kde se člověk zpovídá ze svých vlastních hříchů,“ vysvětluje. „Pokud začne mluvit o tom, co provedl někdo jiný, tak to v principu už není zpověď,“ dodává a odkazuje na římskokatolickou úpravu v § 1 kánonu 983 Kodexu kanonického práva.

Zbývá necelý rok

Nový zákon nyní projedná vláda a následně sněmovna, jeho znění se tedy ještě může změnit. Například Úřad pro zahraniční styky a informace, tedy česká rozvědka, požaduje, aby státní agentura měla povinnost udat whistleblowera z řad špiónů přímo jeho kolegům.

„Vypořádání připomínek bude trvat dlouhou dobu,“ říká právnička ze spolku Oživení Luisa Blahová. Podle ní je současný text chystaného zákona chaotický a hlavně „nesplňuje ani minimální úroveň transpozice (evropské směrnice, pozn. red.).“ Jasno by tak podle ní mohlo být mezi srpnem a zářím letošního roku. Zákon pak Česko musí schválit do poloviny května příštího roku.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme