Slovensko má po předčasných parlamentních volbách, které opět zatřásly celou tamní politickou scénou. Předseda parlamentu Boris Kollár ještě nedávno platil za klíčového hráče slovenské politiky, jeho Sme rodina ale utrpěla totální volební debakl. Na druhé straně je Smer odepisovaného Roberta Fica opět nejsilnější stranou a blízko k získání premiérského postu. Server iROZHLAS.cz přináší přehled hlavních vítězů a poražených sobotních voleb.

Bratislava 6:38 2. října 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vítězové

Ficův triumf

Jasný a neoddiskutovatelný vítěz sobotních voleb je Smer v čele s trojnásobným expremiérem Robertem Ficem. Nejúspěšnější slovenská porevoluční strana oproti minulým volbám posílila o 4,5 procenta a má velkou šanci na to, aby opět skládala vládu.

Již prakticky všemi odepisovaný Fico dokázal svou politickou kariéru resuscitovat (dostal 531 tisíc preferenčních hlasů) a je v pozici, kdy míří zpět do premiérského křesla, ze kterého odcházel před více než pěti lety kvůli tlaku koaličních partnerů po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové.

„Budu se ucházet jako předseda vítězné strany o pozici předsedy vlády. Bylo by to zklamání pro lidi, pokud bych řekl něco jiného,“ prohlásil Fico v neděli odpoledne na tiskové konferenci.

PŘEHLEDNĚ: Jak číst výsledky slovenských voleb? Vládu bude tvořit Fico, čekají ho složitá jednání

Číst článek

Drahá nevěsta Pellegrini

Přestože ještě na přelomu roku vedl Hlas průzkumy preferencí, skončil nakonec ve volbách třetí. I tak lze ale mluvit o úspěchu, jelikož má strana expremiéra Petera Pellegriniho klíč k sestavení budoucí vlády. Bez Hlasu není reálná žádná varianta.

Vzhledem k absenci Sme rodiny Borise Kollára má právě Pellegrini největší koaliční potenciál. Ze stran, které se dostaly do parlamentu, s ním vylučuje vládní spolupráci jen OĽaNO. Jenže to do skládání vlády takřka nemá šanci promluvit.

Pellegrini nyní může hrát na obě strany a snažit se dostat co nejvíc z vyjednávání ať už se Smerem na jedné straně, nebo s Progresivním Slovenskem na druhé. Ve hře může být dokonce i premiérský post pro Pellegriniho nebo jeho podpora v prezidentských volbách v příštím roce.

Návrat KDH

V roce 2016 získalo KDH 4,94 procenta hlasů a poprvé od listopadu 1989 se nedostalo do parlamentu, o čtyři roky později pak tento neúspěch zopakovalo se ziskem jen 4,65 procenta. Letos však tradiční slovenská křesťanskodemokratická partaj do Národní rady se ziskem 6,82 procenta hlasů pohodlně pronikla.

Fico míří ke čtvrtému premiérství, nabízí se koalice Smeru, Hlasu a SNS. S vítězem chce jednat i KDH

Číst článek

Přestože předseda Milan Majerský před volbami mnohokrát zopakoval, že do vlády se Smerem nepůjde, tato možnost je na stole. Stejně jako varianta být součástí kabinetu bez Smeru. Za dva týdny o tom bude rozhodovat celoslovenská rada KDH.

Pytel blech SNS

Volební výsledky Slovenské národní strany (SNS) jsou jako na houpačce. Za poslední čtvrtstoletí stihli z parlamentu třikrát vypadnout a pětkrát se do něj dostat. Zatím poslední comeback se jim povedl letos, strana vedená Andrejem Dankem získala 5,6 procenta hlasů.

Samotného Danka ale mezi jasné vítěze těchto voleb řadit nelze, přestože už se sám se svou stranou vidí ve vládě, nejlépe v koalici se Smerem a Hlasem. V desetičlenném poslaneckém klubu SNS totiž bude jediným skutečným zástupcem své strany. Voliči SNS preferenčními hlasy do složení klubu mohutně promluvili. Desítku poslanců tak budou tvořit kandidáti s čísly 1, 5, 12, 15, 20, 21, 130, 140, 148 a 150.

Hned trojice poslanců pak jsou členové ultrakonzervativní strany Život: Tomáš Taraba, Filip Kuffa a Štefan Kuffa, kteří byli minule do parlamentu zvoleni na kandidátce Kotlebovy neofašistické ĽSNS. Je tak otázkou, zda bude mít hlavní slovo v klubu SNS předseda strany Danko, anebo schopný parlamentní vyjednavač Taraba.

Ani výhra, ani prohra

Progresivní Slovensko

Lídr Progresivního Slovenska Michal Šimečka si dost možná myslel na volební vítězství. Předvolební průzkumy lákaly na těsný souboj s hlavním rivalem Robertem Ficem a jeho Smerem. Výsledky nakonec ukázaly pětiprocentní rozdíl.

Když vyšly v sobotu večer krátce před 23. hodinou tzv. exit polly, také avizovaly Šimečkovo vítězství. Sám však vystupoval rozvážně a krotil ve štábu vášně. Na mysl mu totiž vytanul moment z posledních voleb před třemi lety, kdy v koalici se stranou Spolu jen o pár set hlasů neprorazili do Národní rady.

Progresivci se ale z pozice mimoparlamentní strany probojovali do poslaneckých lavic, kde nyní obsadí 32 křesel a polovina z nich bude patřit ženám. Podle scénářů se jeví jako velmi pravděpodobné, že strana skončí v opozici, přesto se lídr strany Šimečka nevzdává a prohlašuje, že chce zabránit, aby Fico sestavoval vládu.

Poražení

Sme rodina

„Jsme tu asi jediní normální,“ hlásali na jaře poslanci Sme rodina. V době končící vlády Eduarda Hegera, jmenování úřednické vlády a chaosu v parlamentu se prezentovali jako „skuteční páni situace“.

Navzdory tomu, že se opírali pouze o sílu 16 zástupců v Národní radě, sehrávali důležitou roli. Sme rodina totiž dokázala hlasovat s kýmkoliv. Politický vaz ale předsedovi strany Borisi Kollárovi zlomily kauzy spojené s matkami jeho dětí.

Dlouhodobě měla totiž strana vyšší podporu mezi ženami, takže když Kollár v poslední době čelil řadě obvinění některých jeho partnerek z násilí nebo z toho, že je nutil k interrupci, propsalo se to do nevalného výsledku jeho strany.

Neofašisté mimo parlament

Deset, deset, osm, pět, devět a nakonec 4,75 procenta. Dveře slovenského parlamentu se poměrně nečekaně zavřely před krajně pravicovou Republikou. U většiny předvolebních průzkumů se těšila pohodlné podpoře a vyhřívala se na čtvrté příčce.

Šéf strany Milan Uhrík lákal na referendum o vystoupení z NATO. Současný europoslanec kampaň vystavěl na kritice veřejných financí a vymezování se vůči sexuálním menšinám i bývalé vládě. Jenže vznešená image upravených politiků v bílých košilích, kteří pronáší ostré projevy, na zisk poslaneckých mandátů nestačila.

Republika se v roce 2021 „odštěpila“ od Lidové strany Naše Slovensko (ĽSNS) Mariana Kotleby. Dříve rázný politik v posledních měsících jako by z veřejného prostoru zmizel a to samé se stalo i v parlamentních volbách. Kotlebovci nezískali ani jedno procento hlasů.

Pád politických ‚hvězd‘

Neproměněné zůstaly šance středopravicových stran. Do parlamentu se nedostali Demokraté ani strana Modrí, Most-Híd. Obě přitom vedli dříve vysoce postavení muži slovenské politiky – expremiéři Eduard Heger a Mikuláš Dzurinda.

Mizivé šance na dobrý výsledek a tedy uplatnění v poslaneckých lavicích předpokládaly už předvolební průzkumy. Ty slovenskou středopravicovou scénu opakovaně umisťovaly do „zóny ohrožení“. Strany v ní balancovaly na hranici nutné pro zvolení.

Spojování slovenské středopravice skončilo fiaskem. Koalici si dokázal domluvit jen Matovič, jiní pohořeli

Číst článek

Ve vyhrocené fázi kampaně se lídři snažili na poslední chvíli zaujmout nerozhodnuté voliče. Upozorňovali, že jedinou cestou, jak zabránit návratu Fica, není pouze hlas Progresivnímu Slovensku. Demokraté se ziskem necelých tří procent do dění v parlamentu nezasáhnou a Modří s 0,26 procenta už vůbec ne.

Maďarské fiasko

Také sjednocení slovenští Maďaři jistě volby za úspěch nemohou považovat, čeká je druhé volební období bez parlamentního zastoupení. Strana Aliance vznikla v reakci na minulý volební neúspěch, kdy zůstaly pod pěti procenty obě maďarské strany Most i MKO.

Aliance ale nakonec maďarské hlasy nesjednotila, do voleb naopak šli rozdrobení do třech formací, z nichž Aliance dopadla nejlépe. Se ziskem 4,4 procenta hlasů dostala o trochu více, než jí přisuzovaly průzkumy.

Spíše poražení

OĽaNO a přátelé

Minulé parlamentní volby OĽaNO Igora Matoviče na celé čáře vyhrálo. Za tři a půl roku vládního chaosu a nekompetentního vládnutí se však z 25 procent hlasů stalo jen necelých devět procent.

Za to, že trojkoalice OĽaNO, Za ľudí a Křesťanské unie nepatří mezi jasné poražené, může stav jen pár týdnů starý. Tehdy se v preferencích pohybovala pod sedmiprocentní hranicí, kterou přitom jako koalice musela překonat.

To se jí nakonec podařilo i díky zviditelnění během fyzické potyčky Matoviče se členy Smeru.

Saska

Strana Richarda Sulíka patří do stejné kategorie jako Matovičovo OĽaNO. Právě oba tito politici měli společně na svědomí už pád vlády Ivety Radičové v roce 2011 a něco podobného sehráli i před více než rokem, kdy SaS odešla z kabinetu Eduarda Hegera a ten tím ztratil parlamentní většinu, načež nastalo nové dějství slovenské politické agonie, která vyvrcholila sobotními volbami.

SaS se z preferencí kolem 13 procent, které měla loni v létě, propadla až k pětiprocentní hranici, kde vydržela až doteď. Zisk 6,3 procenta hlasů se tak dá brát jako částečný úspěch.

V kontextu angažování českého marketéra Marka Prchala a Sulíkových slov z letošního dubna, že půjde o kampaň jeho života a že chce volby vyhrát, už však jde o zcela jiný příběh.

Jakub Grim, Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít