Stát nemá vybírat výpalné, ale lépe nastavit daně, míní Lukáš Jelínek

Politici často spoléhají na krátkou paměť voličů. Proto si připomeňme zprávu starou přes tři roky: „Premiér Andrej Babiš (ANO) chce, aby banky odevzdávaly 10 až 20 procent z dividend do zamýšleného Fondu národního rozvoje. Bankovní sektorovou daň, kterou prosazuje koaliční ČSSD, označil předseda vlády za nesmysl.“

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Peníze, ilustrační foto

Peníze, ilustrační foto | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

„‚Mám jiný návrh, jak získat ty peníze z bank, aby neodcházely do zahraničí a aby pomohly všem,‘ řekl Babiš v Otázkách Václava Moravce s tím, že s bankami už jedná. Peníze z dividend hodlá použít na investice.“ Tolik archiv ČTK.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Stát nemá vybírat výpalné, ale lépe nastavit daně

Střih do současnosti. „Hledáme dohodu s bankami, jak by mohly pomoci sdílet dopady současné kritické situace. Dal bych téhle cestě přednost před sektorovou daní v oblasti bankovnictví,“ prozradil 28. července v rozhovoru pro Novinky.cz v odpovědi na dotaz ohledně zajištění dopravních staveb ministr dopravy a místopředseda ODS Martin Kupka.

Premiér a jeho stranický šéf Petr Fiala pak v neděli České televizi řekl, že se vládní koalice shodla na tom, že se o své mimořádné zisky plynoucí z energetické krize musí povinně podělit s lidmi energetické firmy.

Zároveň dodal, že kabinet chce prosadit buď speciální daň, která by ale měla jen omezenou dobu trvání, nebo tyto firmy přimět, aby platily státu dobrovolně. Jenže jak vyznělo z předešlých Fialových slov, šlo by o dobrovolnost jaksi povinnou.

Zpoždění v pomoci

Není divu, že tento přístup akceptuje i opoziční hnutí ANO, které s ním má vlastní zkušenosti. Jeho bankovní fond sice díru do světa neudělal, pomohl ale odvrátit pozornost od tématu zvyšování daní. Však se mu Andrej Babiš brání i dnes. Někdy je až tragikomické sledovat tyto průniky mezi ODS a ANO, hlavní stranou koalice a hlavní stranou opozice.

Volební výsledky ovlivní velké krize i patálie s komunálními politiky

Číst článek

Vláda hodlá najít několik desítek miliard do konce prázdnin. Má naspěch. Jinde v Evropě už na jaře oznámili výrazné kroky na pomoc občanům sužovaným drahotou. Nejvýraznější českou reakcí – na nepovedený tah s nižší daní na pohonné hmoty raději zapomeňme – je pětitisícovka na dítě, jež se začíná proplácet teprve teď.

Další pak speciální energetický tarif, jemuž dal zelenou parlament a včera jej podepsal i prezident Miloš Zeman. Tarif má sice pěkný obal, ale obsah je stále záhadou, patrně se bude odvíjet od stavu státní kasy. Jediné, co víme, je, že bude představovat fixní částku bez ohledu na spotřebu domácnosti a že coby horní hranici kabinet stanovil 30 tisíc korun.

Kladné body Fialově vládě připišme za úspěšné kormidlování evropské energetické politiky i za výrazné posílení české energetické bezpečnosti, kterou podceňovaly prakticky všechny dosavadní kabinety. V tom jsme ale v Evropě nebyli výjimkou.

Slova z gangsterek

Ministři působí celkem přesvědčivě, když nás ujišťují, že bude čím topit i svítit. Otazníky se však vznášejí nad tím, zda na to všichni budeme mít a jak moc nám Strakovka pomůže. Fialova mantra, že nás nenechá padnout již ve srovnání s reakcemi ostatních evropských vlád nestačí.

Aby mohl stát pomáhat, potřebuje peníze. Těch je ale už dnes málo a rozpočtový schodek narůstá. Čas od času se politici nechají dotlačit k nezamýšleným výdajům, ale příjmům se věnovat nechtějí. Přece si nerozhněvají nadstandardně vydělávající voliče nebo bohaté firmy.

Dokonce místo toho, aby zapracovali na legislativě, pronášejí směrem k bankám či energetickým podnikům věty známé z gangsterek: Zaplať dobrovolně, nebo si tě zkasírujeme sami!

Než aby stát vybíral výpalné, je lepší cestou daň z mimořádného zisku či sektorová daň. Stále ale čekáme na odpovědnou vládu, která se nebude zaklínat mimořádností a dočasností, zkrátka dávat přednost nesystémové improvizaci před koncepčními řešeními, a najde odvahu nachystat zásadní daňovou reformu.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme