Kdo bude mistrem korejské kuchyně? Češi se v Praze střetli v souboji chutí s vůní kimčchi

Plné talíře barev, vůní a hlavně skvělé chuti byly hvězdou soutěže ve vaření korejského jídla, kterou tento týden v Praze pořádala ambasáda Korejské republiky. Dvanáct Čechů u ploten předvedlo, jak hluboko proniklo do tajů korejské kuchyně - a jak moc si rozumí s nakládaným zelím kimčchi, jejím nekorunovaným králem a povinnou soutěžní surovinou. Výhra lákala, ale první místo jednoznačně obsadila láska k dobrému jídlu.

Reportáž Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Proč tu dneska vařím korejskou kuchyni? Protože je výborná!“ usmívá se Silvie Anna Hasalíková a vařečkou kmitá nad hrncem, z něhož stoupá štiplavá lahodná vůně. „Tohle bude příloha neboli pančchan,“ kývne ke směsi, která jí probublává pod rukou, „bůček s kimčchi, pálivou omáčkou a spoustou zeleniny.“

Na opačném konci dlouhého pultu víří mouka: pilný váleček tu zpracovává plát tenkého těsta, které za malou chvíli naplní nádivka z hub, jarní cibulky a kimčchi, ovoněná sezamovým olejem. Výsledkem budou smažené knedlíčky mandu s čerstvým salátem, soutěžní výtvor Sarah Šlechtové.

Skrytý poklad korejské kuchyně

„Korejskou kuchyni vařím už asi tři roky,“ vysvětluje drobná blondýnka. Její zájem o Koreu trvá už přes tři roky; tenkrát, stejně jako statisíce dalších po celém světě, podlehla kouzlu korejské kultury díky populárním televizním dramatům. Dnes se učí korejsky a doufá, že se do Koreje brzy podívá. „Nejsem z Prahy a korejská restaurace u nás nebyla. Takže mi nezbylo, než zkusit začít vařit sama,“ říká.

Skutečně platí, že korejská kuchyně neboli hansik je u nás v Česku zatím spíš skrytým pokladem ve stínu oblíbených čínských, vietnamských a japonských pokrmů. Ale většina z těch dvanácti Čechů, kteří se teď točí kolem sporáků, její fantastickou chuť moc dobře zná. A stejně dobře vědí soutěžící i to, proč se do soutěže pořádané ambasádou Korejské republiky v rámci letošního Festivalu korejské kultury přihlásili.

Se stupněm vítězů se sice pojí i peněžitá výhra, ta tu však rozhodně nehraje prim. Lákavější je nabídka spjatá s první cenou, čtyřdenní gastronomicky laděný pobyt v Jižní Koreji. Ale hlavně: nejdůležitější je radost z dobrého jídla a láska ke korejské kultuře.

‚Jsem tu pro radost‘

„O tu výhru mi vůbec nejde,“ potvrzuje pro iROZHLAS.cz další soutěžící Tomáš Mocek. „Vždyť já jezdím do Koreje často, i třikrát do roka, protože moje manželka je Korejka a naše děti jsou napůl Češi a napůl Korejci. Kuchař jsem amatér, takže určitě nevyhraju, ale i kdyby náhodou, asi bych tu výhru přenechal některému ze spolusoutěžících. Jsem tu kvůli zážitku, pro radost.“

Také Mocek se činí s bůčkem, tentokrát grilovaným, který má sám nejradši a který patří k vůbec nejoblíbenějším korejským jídlům. Nejlepší prý je, když se upeče na kameni, ale pravidla soutěže mluví jasně: povinnou surovinou je fermentované zelí kimčchi (viz recept na konci článku), symbolický král korejské kuchyně. A tak ho Tomáš Mocek přidává, za bedlivého dohledu těch nejdůležitějších členů publika - svých malých synů.

Děti Tomáše Macka napjatě sledují, jak tatínek kouzlí s hůlkami. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas

Jinak ale platí, že kromě jídla tu hraje zásadní roli porota. Kuchyní jedné z kulinářských škol v centru Prahy krouží trojice korejských dam, které pečlivě zkoumají všechno, co soutěžící dělají – od vzhledu a vůně jídla přes techniku. Tu se zastaví nad marinovanými proužky hovězího masa, o dva metry dál kontrolují, jestli je korejská omeleta džon – samozřejmě s příměsí kimčchi, tedy kimčchidžon – řádně nadýchaná.

Hodina, která je soutěžícím vyhrazena na přípravu jídla, se chýlí ke konci a vzduch už voní tak, že se sbíhají sliny. Součástí hodnocení je také vizuální prezentace uvařených pokrmů, a tak si dvanáctka soutěžících dává záležet. Než odnesou svá díla porotkyním k ochutnání, musí se postarat, aby na talíři vypadaly co nejlépe.

Zkoumavý pohled porotkyně: Jun Hjun-ah a soutěžící Sarah Šlechtová. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas

A vítězem se stává...

Triumf nakonec vynesl Ladislav Dvořák, který své bohaté zkušenosti s korejskou kuchyní sbíral přímo v Jižní Koreji. Jeho grilovaný hovězí pupek s kimčchislaw, zajímavou variací na u nás dobře známý zelný salát coleslaw, porotkyním učaroval natolik, že ho odměnily první cenou.

Z druhého místa se radoval Petr Huml, který korejské jídlo už dvanáct let piluje po boku Korejky. Uvařil to, co má sám nejradši: s kimčchi restované tofu, jejž doplnil omeletou kimčchidžon. Třetí diplom putoval do rukou Jiřího Dobše a jeho kimčchi čige (ragú z kimčchi a vepřového masa, pozn. red.).

Spokojeným výhercům pogratuloval jihokorejský velvyslanec Mun Sung-hjun – byť si při pohledu na pánskou trojici neodpustil zažertovat, že napřesrok musí být v porotě kromě žen i nějaký ten muž.

A pak už byl čas hromadně ochutnávat – a nutno přiznat, že jen málokterý soutěžící šlápl u sporáku vedle. Nad velkým stolem se míhají hůlky i lžíce a z prostřených talířů rychle ubývá. Zní tu čeština, korejština i angličtina, různojazyčná slova spolu splývají a vzájemně se prolétají.

Je to totiž tak, jak říká další ze soutěžících Kateřina Valachová (pozor, neplést s paní exministryní!): „Ať už jsou země jakkoli daleko od sebe, vždycky nás bude jedno spojovat: všichni milujeme dobré jídlo.“

Hromadný snímek všech 12 soutěžících s porotkyněmi a Mun Sung-hjunem (6. zprava), velvyslancem Korejské republiky, která soutěž pořádala v rámci letošního Festivalu korejské kultury. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas

A jak na domácí kimčchi?

Kimčchi pomalu získává popularitu i v Česku a bez větších problémů ho seženete ve specializovaných obchodech či restauracích. Nicméně proč se nenaučit domácí? Budete potřebovat jen zeleninu, koření a trpělivost.

Na tradiční zelné kimčchi si připravte: 

  • 1 velkou hlávku čínského zelí – nasekat na větší kousky
  • 1 menší bílou ředkev – nasekat na julienne (tenké proužky)
  • 1 menší mrkev – nasekat na julienne
  • 3-4 jarní cibulky (podle velikosti) – nasekat
  • hrst pažitky čínské (lze nahradit medvědím česnekem nebo naší pažitkou, důležitá je ostrá chuť) – nasekat

+

  • ½ šálku (cca 125 g) mořské soli
  • 2 lžíce rýžové mouky
  • 2 lžíce třtinového cukru
  • 2 šálky (cca ½ litru) vody

+

  • 10 stroužků česneku – namlít (pokud vám česnek nesedí, uberte v množství)
  • ½ menší cibule – namlít
  • 1 lžíce namletého čerstvého zázvoru
  • ½ - 1 šálek chilli vloček (množství upravte podle chuti)
  • ¼ šálku rybí omáčky
  • 1 vrchovatá lžíce fermentovaných slaných krevet (v obchodě hledejte sklenky s nápisem saeujeot / 새우젓)

+

  • nádobu na uskladnění (ideálně speciální hliněnou ongki, ale postačí i vyvařená nakládací sklenice)
  • a pro citlivé ruce rozhodně pár rukavic!

(Suroviny odpovídají jedné testovací dávce. Když vám recept zachutná, příště znásobte množství.)

1. Kimčchi se připravuje i z celých zelných hlávek, ale vydejte se jednodušší cestou: nasekané zelí propláchněte, důkladně smíchejte se solí a nechte 2 hodiny odležet. Každých 30 minut promíchejte.
2. Mezitím si připravte kořenící kaši. V rendlíku smíchejte rýžovou mouku s vodou a na středním plamenu 10 minut povařte. Přidejte cukr a za stálého míchání vařte další minutu. Stáhněte z ohně a nechte zcela vychladnout.
3. Studenou kaši přendejte do velké mísy. Přidejte mletou cibuli, zázvor a česnek, rybí omáčku, krevety a vločky chilli. Dřevěnou vařečkou smíchejte na pastu.
4. Do mísy s pastou přidejte ředkev, mrkev, jarní cibulku a pažitku; důkladně promíchejte.
5. Prosolené zelí po 2 hodinách properte pod tekoucí vodou, abyste odstranili sůl a případné zbytky nečistot. Pak přidejte do mísy k ostatním ingrediencím a rukama vetřete směs do zelí; dbejte na to, aby se listy pořádně obalily.
6. Přendejte do čisté nádoby, uzavřete a nechte stát k fermentaci. Rychlost procesu se odvíjí od teploty a vlhkosti místnosti – čím vyšší jsou, tím dřív se zdravé pochoutky dočkáte. Při klasické pokojové teplotě začne kimčchi kvasit po 1-2 dnech; poznáte to podle nakyslé vůně a bublinek, které se objeví, když na něj shora zatlačíte.
7. Pak skladujte v lednici. Jíst můžete rovnou, ale té pravé esence chutí se dočkáte po přibližně 14 dnech. Hotové kimčchi v chladu vydrží několik týdnů. Na talířku si ho můžete pokapat sezamovým olejem a posypat zrnky sezamu. 

Kimčchi. | Foto: NDisc / Alamy

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme