Prodejci údajně léčivých přípravků mají pré. Kvůli mezerám v zákoně jsou proti nim úřady bezzubé
- „Máte štěstí – právě jste získal padesátiprocentní slevu. Přípravek vás proto vyjde jen na 4000 korun!“ I takové věty mohou slyšet lidé, kteří se dostanou do sítě prodejců přípravků na čištění cév, jak si na vlastní kůži vyzkoušel i reportér serveru iROZHLAS.cz.
- Podvodné stránky často využívají prvků sociálního inženýrství a opírají se o reference smyšlených i známých odborníků, kteří ale ve skutečnosti o spolupráci neví a nikdy se na ničem podobném nepodíleli.
- A co na to úřady? Ty si příliš nevědí s podvodnými stránkami rady. Kvůli nejasně rozděleným kompetencím. Nepomáhají ani mezery v legislativě, které podle advokáta Štěpána Kmocha umožňují „řadu agresivních a zjevně neetických podnikatelských praktik“.
Server iROZHLAS.cz opakovaně informoval o výskytu stránek, které si patrně platí také reklamu na sociálních sítích a u vyhledávačů a které nabízejí přípravky na srdce a čistění cév, které pro jistotu nenazývají léky, ale doplňky stravy.
‚Falešný Pirk‘ stále doporučuje přípravky na srdce. Prodejce na dotazy reagoval nátlakem a urážkami
Číst článek
Stránky, které vypadají na první pohled jako profesionální e-shop, mají ale celou řadu chyb. Kromě těch gramatických se objevují na stránce i smyšlené rozhovory se známými osobnostmi, které nemají s přípravkem nic společného, nebo třeba i smyšlené reference. Některé z takto zneužitých osobností se už proti využívání svého jména ohradily, jako třeba kardiochirurg Jan Pirk nebo kardiolog Petr Neužil.
Co je ale stejně podstatné, jsou praktiky, jakými obchodníci přípravky prodávají. Když totiž prvkům sociálního inženýrství uživatel sociálních sítí podlehne a v kontaktním formuláři uvede své telefonní číslo, dostane se do smyčky nekonečných telefonátů. I když jednou přípravek koupit odmítne, následují další hovory z různých čísel se stejnou taktikou – výrobek prodat.
Server iROZHLAS.cz proto zjišťoval, jak se k situaci staví jednotlivé úřady, které se mají telemarketingem, ochranou osobních údajů a prodejem léčivých přípravků a doplňků stravy zabývat. Jak ale vyplývá ze získaných odpovědí, úřady jsou proti obchodníkům prakticky bezzubé. Třeba i proto, že nemají zcela ujasněné kompetence, říká advokát Štěpán Kmoch, který vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a specializuje se na téma e-commerce.
Černé listiny úřadů
Na takzvaném seznamu „Internetových stránek s nelegálními nabídkami neschválených přípravků“ sdružuje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) údajně léčivé přípravky s možným rizikem na zdraví, které by lidé neměli kupovat. Může se jednat o padělky, nelegální produkty, doplňky stravy, kterým jsou neoprávněně přisuzovány léčebné vlastnosti, přípravky neregistrované v Česku nebo takové, u kterých byla registrace ukončena či pozastavena.
Svůj seznam „rizikových stránek“ má i Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), která se zabývá kvalitou potravin a potravinových doplňků.
„Skutková podstata v zákoně není jasně formulována, což fakticky znemožňuje, aby bylo takové jednání dozorovým orgánem postižitelné. Další potíží je dlouhodobý problém národních právních předpisů, kdy dozor nad dodržováním pravidel na ochranu spotřebitele vykonává více než deset dozorových orgánů. Vznikají tak stále situace, kdy příslušný úřad má přinejmenším pochybnosti, zda dané jednání věcně spadá do jeho působnosti, či nikoliv,“ vysvětluje advokát.
Kontrolujeme a blokujeme
Základní dozor nad léky a doplňky stravy vykonávají dvě instituce – Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a Státní zemědělská a potravinová inspekce (SZPI). Ty sice prodej léků a doplňků stravy na internetu sledují a kontrolují, reálně ale nepředstavují pro prodejce vážného nepřítele. A to proto, že obě instituce mají jen omezené možnosti, jak prodejcům v jejich praxi bránit.
Obě mají třeba své „černé listiny“. Lékový úřad má „Seznam webových stránek s nelegálními nabídkami neschválených přípravků“, inspekce zase portál „Potraviny na pranýři“, kde je možné vyhledat nejen závadné potraviny, ale i takzvané „rizikové webové stránky“. Jak vysvětlila mluvčí lékového ústavu Klára Brunclíková, stránka, která se na takový seznam dostane, musí být poskytovatelem internetu do patnácti dnů zablokována.
Jde ale často o boj s větrnými mlýny, což dokazuje i série textů, které server iROZHLAS.cz o tématu publikoval. Zatímco jedna ze stránek prodávající přípravek Cardiform, který se reportérovi se skrytou identitou pokusil prodat jeden z prodejců za 4000 korun „po padesátiprocentní slevě“, se na seznam zakázaných webů dostane, na internetu ho bez postihu a s užitím stejných technik prodávají další stránky. Některé dokonce obsahují počítačové viry.
Problémy s působností
Inspektoři se také snaží provádět přímo kontroly konkrétních přípravků, které od prodejců odkupují a následně laboratorně testují, jestli odpovídají deklarovanému účelu.
OVĚŘOVNA: Přípravek na čištění cév zneužívá jména kardiochirurga Pirka, ten se už obrátil na policii
Číst článek
„Šestačtyřicet procent kontrol skončilo s nevyhovujícím výsledkem,“ přiblížil mluvčí potravinové inspekce Pavel Kopřiva s tím, že jen za rok 2022 provedla inspekce na 877 kontrol a následně může ukládat konkrétním firmám sankce v řádech desítek až stovek tisíc.
Jenže i kontroloři narážejí na hranice. A to ty státní. „Tyto výrobky například na hubnutí, růst svalů, klouby, posílení imunity nebo proti alkoholismu jsou často nabízeny na webových stránkách v českém jazyce za české koruny, ale dodavatel mnohdy sídlí mimo území České republiky a obvykle i Evropské unie,“ vysvětluje mluvčí, proč často tyto prodejce nemohou trestat a nedosáhnou na ně.
Lékový úřad si pak od takových výrobců nemůže ani obstarat potřebné informace, které by určily, jestli vůbec jde o léčivý přípravek. „V některých případech se stane, že výrobce nebo dovozce je skryt nebo v zemi mimo EU, pak není možné takové podklady obstarat a o výrobku rozhodnout,“ vysvětluje problém mluvčí.
Že jsou prodejci za hranicemi Evropské unie prakticky nepostižitelní, potvrzuje i advokát Kmoch. „Zjednodušeně řečeno – český úřad nedosáhne na subjekt ze země mimo Evropskou unii, v lepším případě věc předá místnímu úřadu, ale to ne vždy končí tím, že by místní úřad uložil sankci,“ popisuje složitost problematiky.
To ne my, to oni
Ale co praktiky telemarketingu a neustálých obtěžujících telefonátů, které se snaží zákazníkovi i přes prvotní nesouhlas přípravek vnutit? To už tyto dvě zmíněné kontrolní instituce řešit nemohou.
Server iROZHLAS.cz proto kontaktoval Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který má dohled nad elektronickou komunikací na starosti. Podle jeho mluvčí Terezy Meravé je ale problém, že v těchto případech potenciální zákazník zadá firmě své telefonní číslo dobrovolně – byť zlákán metodami sociálního inženýrství.
„Takový případ pravděpodobně nespadá pod novelizovaná pravidla pro nevyžádaný telemarketing, kde je podmínka, aby kontakty pocházely z veřejného seznamu nebo z takzvaného náhodného generování čísel,“ vysvětlila s tím, že jde tedy spíše o případ pro Úřad pro ochranu osobních údajů, na který podobné stížnosti předávají.
Jenže Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zase ukazuje zpátky a říká, že odpovědnou institucí nejsou oni, ale právě telekomunikační úřad či Česká obchodní inspekce (ČOI). „Úřad pro ochranu osobních údajů se nezabývá podvodnými telefonáty, ale zpracováním osobních údajů a tím, zda je to v souladu s relevantními předpisy,“ napsal Milan Řepka, mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů, s odkazem na novelu zákona o elektronických komunikacích, která přinesla změnu principu telemarketingových hovorů v tom, že je třeba se k nim aktivně přihlásit.
Úřad se podle Řepky může zabývat podvodnými telefonáty jen v případě, že by vykazoval podezření na problematické zpracování dat. Takové stížnosti úřad sice dostává, ale ne vždy na ně může podle mluvčího reagovat. A to proto, že u nich není možné dohledat „odpovědný český subjekt“, protože se jedná o reklamu pocházející ze zahraničí. Většina stížností pak podle úřadu neobsahuje dostatek informací, na jejichž základě by bylo možné prodejce identifikovat.
„Obvykle je uvedeno pouze telefonní číslo, ze kterého bylo voláno, anebo zkomolený název volající společnosti,“ popisuje formu zaslaných stížností a dodává, že pak má úřad svázané ruce, protože potřebuje pro řízení více důkazů. Například jméno prodávající firmy či mít k dispozici nahrávku hovoru. „Teprve na základě důvodného podezření z porušení obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) – na základě doložené stížnosti – ÚOOÚ může uplatnit vůči předmětným správcům dozorové pravomoci,“ uzavírá.
Mezery v zákoně
Že je klíčové podvodné a obtěžující telefonáty nahrávat, upozorňuje také advokát Kmoch, který konstatuje, že „současná právní úprava, která je zcela nedostatečná, klade vyšší nároky na spotřebitele“, což je v online světě problém. Mezery v zákoně totiž pak podle něj umožňují celou řadu „agresivních a zjevně neetických podnikatelských praktik“.
Inspektoři varují před doplňkem stravy. Nařídili stažení nebezpečné šarže z trhu
Číst článek
Proto radí i další kroky, které by měl člověk v případě, že narazí na podobnou stránku prodávající pochybný přípravek, dělat. Třeba si před nákupem stránku a zboží prověřit na velkých portálech jako zboží.cz či heureka.cz.
Doporučuje také využívat služeb bezplatných spotřebitelských poraden, které fungují právě proto, aby lidem v takových případech pomohly. A při nákupu si třeba i dělat printscreeny stránky tak, aby bylo třeba viditelné i datum pořízení konkrétního zboží.
„Při dostatku důkazního materiálu je totiž výrazně vyšší šance, že příslušný orgán protiprávní jednání potrestá a bohužel nelze spoléhat za to, že přetížené a finančně i personálně podhodnocené úřady budou konat dle zákona z úřední povinnosti a např. by provedli stejný test, jako jste učinil vy,“ říká s odkazem na článek serveru iROZHLAS.cz.
Co by z jeho pohledu mohlo situaci částečně řešit, je uvědomění si, že Česko má příliš mnoho úřadů, které se zabývají ochranou spotřebitele. A tedy že řešením by bylo zákonem stanovit obecný úřad, na který by se mohli všichni spotřebitelé obracet, a nemuseli by tak řešit, jestli je daný orgán v jejich případu kompetentní.
