Válkův poradce: chybí personál, reforma psychiatrické péče je ‚zbrzděná‘. Lepší to bude nejdříve za pět let
Psychiatr Tomáš Kašpárek, který radí ministrovi zdravotnictví s péčí o duševní zdraví, v rozhovoru pro Radiožurnál a server iROZHLAS.cz přiznává, že reforma psychiatrické péče je pomalá. „Personální stav je takový, že je obtížné udržet základní páteř a chybí tady kdokoli, kdo by měl ambici, chuť, volnou kapacitu další služby zřizovat,“ popisuje lékař s tím, že se situace začne zlepšovat nejdřív za pět let, když přibude více psychiatrů.
Opakovaně vychází průzkumy ukazující vyšší míru příznaků duševních potíží hlavně mezi mladšími Čechy a Češkami. Vidíte to i u vás na klinice?
Je vidět, že potřeba psychiatrické péče enormně narostla. Významně ve skupině u adolescentních, dospívajících a zejména dívek a žen. Ale týká se to všech věkových skupin. V posledních letech se ukazuje, že je asi o 20 až 30 % více ošetřených pacientů v psychiatrických zařízeních, než tomu bývalo dříve. A to nemluvíme o těch, kterým se péče nedostane. Takže ten problém je enormní. Síť zdravotnických zařízení, která tady je a dlouho byla, zjevně přestává stačit náporu, který se na tu síť valí.
Šéfka dětské psychiatrie: Lidsky je pro mě důležité pouštět pacienty na čas domů. Finančně je to naopak
Číst článek
Máte už třeba na univerzitě výzkum, které by říkal, co jsou důvody nárůstu potřeby?
Neexistuje jednoduchá odpověď. Spousta jednoduchých odpovědí se nabízí. Sociální sítě, izolace v průběhu covidu, klimatická krize a strašení kolem ní, válka a celkově situace ve společnosti a podobně.
Nesporně jde o něco, co se děje se společností. My jako zdravotníci vidíme až důsledky toho, co se děje se společností, a děje se to v celé západní společnosti. Jádro je zakopáno někde v tom, co se stalo se společností. Já nebudu spekulovat, co přesně. Ale tam by se mělo hledat řešení, abychom nemuseli jako zdravotníci vidět důsledky.
Jak tu situaci můžou ovlivnit možnosti prevence?
Prevence je určitě důležitá. Nicméně musíme si na rovinu říct, že ta lavina už se utrhla a množství lidí, kteří potřebují odbornou péči, už prevence nezachrání. Takže proto je pro nás strašně důležité pracovat na tom, abychom tu kapacitu zdravotnických služeb udrželi.
Tomáš Kašpárek
Psychiatr Tomáš Kašpárek působí jako poradce ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Od roku 2022 je výkonným místopředsedou vládní Národní rady pro duševní zdraví. Od příštího roku bude předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Je přednosta Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice Brno.
Které kapacity bude potřeba navýšit? A je potřeba je navýšit o 20 až 30 procent, nebo ještě o více, protože ta síť je ještě víc poddimenzovaná než nárůst pacientů?
Můžeme klidně říct, že obor je v krizi, personální krizi. Ten problém je takového rázu, že v současné době tu není dostatek veškerého odborného personálu. To není jen o psychiatrii, ale i o klinických psycholozích, je to o psychoterapeutech, psychiatrických sestrách, všeobecných sestrách a podobně. A v tuhle chvíli není dostatek odborného personálu na to, aby naplnil všechny služby, které bychom potřebovali.
Druhá věc je ta, že se ukazuje, že psychiatrů ubývá rychleji, než jich přibývá. Nejde jenom o to, že máme problém naplnit tu síť, která je v tuhle chvíli. V blízké budoucnosti budeme mít problém udržet tu síť v takovém rozsahu, v jakém je v tuhle chvíli. Takže mluvit o rozvoji a vzniku nových služeb je v tuhle chvíli bohužel vzdušný zámek.
Čím je ten úbytek způsobený?
Máme asi 18 až 20 procent kolegů, kteří jsou už v téhle době v důchodovém věku. V nejbližších pěti letech to číslo ještě naroste.
Jak to zlomit?
To je složitý úkol, ale musíme se o to pokusit. Přilákat do oboru co nejvíce nových lidí, kteří tu mezeru, která nastává, vyplní. Musíme využít vládní program na podporu výuky všeobecného lékařství. Lékařské fakulty v posledních letech přijímají o 10 procent více studentů. Musíme se snažit tyto kolegy přilákat do oboru psychiatrie.
Soutěž o mladé lékaře
Co pro to děláte tady na Masarykově univerzitě a co víte, že dělají kolegové na dalších lékařských fakultách?
My víme, že čím dřív se student setká s oborem psychiatrie, tím je větší šance, že si ten obor zvolí jako svoji profesní kariéru. Takže všichni přednostové psychiatrických klinik nabízíme různé individuální stáže, vedeme různé povinně volitelné kurzy.
Kolaps dětské psychiatrie: mříže na oknech, nedostatek personálu a děti na izolaci
Číst článek
Jako Psychiatrická společnost připravujeme kampaň, která by ten obor přiblížila, zlidštila, ukázalo ho jako moderní neurovědní obor, který má ale přesahy do psychologie a do humanitních oborů.
Vidíte už nějakou odezvu od studentů, třeba i po tom, co se zavedla podporovaná rezidenční místa pro atestaci na dětskou a dorostovou psychiatrii?
Nesporně ten zájem je. Určitě se hlásí víc kolegů do oboru, kteří by chtěli po absolvování lékařské fakulty začít pracovat jak v oblasti dětské a dorostové psychiatrie, tak i dospělé psychiatrie.
Soutěžíte hodně s dalšími obory o to nalákat budoucí lékaře, kteří by se chtěli atestovat?
Soutěžíme hodně, těch oborů je asi 70. K tomu všeobecnému přehledu o medicíně slouží pro psychiatrii 60hodinový kurz. Takže za těch 60 hodin musí medik dostat přehled o tom, co je celá psychiatrie.
Některá pracoviště mají menší přístup k dětské psychiatrii než jiná. Třeba my máme dětské psychiatrické oddělení. Takže tady se s dětskou psychiatrií setkávají přirozeně a víc. Ale v zásadě smyslem toho kurzu na medicíně je získat všeobecný přehled a až potom v té specializační části získat dovednosti.
Řekl jste, že obor je z hlediska dostupnosti služeb v Česku v personální krizi. Zároveň jste poradcem ministra zdravotnictví. Co mu radíte, aby se udělalo k tomu, aby ta krize přestala? Aby se pro pacienty dalo přestát období, kdy ta personální krize ještě bude pokračovat?
Výsledkem jsou právě ty rezidenční programy, které mají motivovat zaměstnavatele v psychiatrii nabízet více školicích míst, abychom zachytili víc kolegů a umožnili jim vzdělat se v oboru. To je z mého pohledu klíčová intervence.
Týden na izolaci i dva dny přikurtovaný na lůžku. Proč v Česku stále drhne reforma péče o duševní zdraví?
Číst článek
Snažíme se - a už se to stalo - zjednodušit podmínky pro školitele v dětské a dorostové psychiatrii, aby jich mohlo být víc. Aby byla větší kapacita školicích míst, protože to je úzké hrdlo. Když máte málo dětských psychiatrů, můžou školit relativně málo nových dětských psychiatrů. Takže my potřebujeme rozšiřovat kapacitu školicích míst.
Samozřejmě potřebujeme kromě vlastních zdravotnických psychiatrických služeb rozvíjet služby typu krizová centra, krizová péče. Takovou službu první linie, která umožní rychle a zavčas určit, co se děje a kam má ten člověk směřovat.
Pro nás je důležité udržet kapacitu hlavně těch služeb, které pojmou co nejvíc pacientů. To je v našem kontextu ambulantní psychiatrie, protože ti ošetří cca 650 tisíc pacientů ročně. A pak je to akutní lůžková péče. Ty rady směřují k udržení této péče.
A nesmím zapomenout na spolupráci s dalšími oblastmi, jako jsou komunitní sociální služby. Na ty můžeme nasměrovat ty, kteří nepotřebují přímo specializovanou psychiatrickou péči, ale potřebují nějakou míru podpory, aby zvládli složité životní události.
Jsou to střípky věcí. Neexistuje jedna rychlá jednoduchá rada, která vyřeší tu krizi, která tady teď je.
Reforma psychiatrické péče
Pokračuje podle vás Česku reforma a péče o duševní zdraví, která oficiálně začala v roce 2013? Pokračuje, nebo se zastavila?
Nebyla zastavena, takhle to řeknu. A nepokračuje tak, jak by měla ve smyslu růstu počtu komunitních center, která bychom si představili, aby byla. Protože je to věc, která doplňuje systém péče, který tady máme, a je to velmi užitečná služba.
Psychiatrický systém se 30 let významněji nerozvíjí, zdůrazňuje psychiatr Hollý. Co je potřeba změnit?
Číst článek
A nepokračuje to právě z jednoho konkrétního důvodu, že tady chybí personál, který by ty služby naplnil. Opravdu ten personální stav je takový, že je obtížné udržet základní páteř, a chybí tady kdokoli, kdo by měl ambici, chuť, volnou kapacitu ty další služby zřizovat. Takže z tohoto pohledu je reforma zbrzděná.
Musíme hledat jiná měkká opatření, která se budou snažit dosahovat cílů, které smysl dávají a máme je možnost ovlivnit i bez toho, že bude dostatek personálu. To jsou věci, které se týkají způsobu a podmínek provozování služeb, abychom zlidšťovali tvář české psychiatrie.
Kdo tu reformu, která je teď zbrzděná, řídí? Jste to vy jako poradce?
Existuje instituce, která se jmenuje Národní rada pro duševní zdraví. Je to vládní rada, kde sedí zástupci jednotlivých rezortů, kteří se domlouvají, kterým směrem má pokračovat proces reformy. Já jsem její výkonný místopředseda a ministr zdravotnictví její předseda.
Na ministerstvu by měli být tři pracovníci, kteří se o reformu starají. Předtím to bylo zhruba 40 lidí. Je to podle vás teď dostatek?
To je trošku nedorozumění. Tam byly desítky lidí, kteří se starali o realizaci projektů reformy z Evropské unie. To byly ty velké systémové projekty, které skončily asi před rokem někdy na podzim. Další fáze, i podle toho, jak to bylo komunikováno s Unií, měla být o tom, že ty pilotní projekty, které připravily systémové projekty, už bude realizovat státní správa.
12 let byla kurtovaná k psychiatrickému lůžku: zpráva ministerstva spekuluje o mučení
Číst článek
To znamená, že skončily projekty, projektoví lidé odcházeli a administrace věcí už má běžet standardní ministerskou administrativou. Což se děje, ty procesy jsou nastavené. A jestli neprobíhají, tak je to z toho důvodu nedostatku personálních kapacit.
Nicméně připravují se další projekty, které už jsou opravdu dílčí a zaměřují se jenom na některé konkrétní oblasti, jako je právě akutní péče, krizová péče, pedopsychiatrická péče a podobně. A na tyhle projekty zase přijdou další lidé, kteří ty projekty budou realizovat.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) mluví o tom, že psychiatrická společnost má připravit nějaké návrhy, jak v té současné situace směřovat, na co se zaměřit, jaká konkrétní opatření udělat. Kdo na tom pracuje, co z toho vznikne a kdy?
Je to, řekněme, kontinuální práce, než že bychom přišli s nějakým materiálem, který teď říká, tohle nás v tuhle chvíli spasí. Přichází návrhy, jak tu krizovou situaci zvládat. Na tom se podílí Psychiatrická společnost, lidé z ministerstva. Hodně důležitý hráč je Ústav zdravotnických informací a statistiky, který dodává podklady, co je reálné, co reálné není.
A v dětské a dorostové psychiatrii vzniká nějaký konkrétnější dokument?
Tam se určitě pracuje na komplexnějším materiálu, který má být o koncepci dětské a dorostové psychiatrie. Ale to neznamená, že čekáme na to, co v tom bude. I ta jednotlivá opatření, která jde realizovat průběžně, tak se o ně průběžně snažíme. To, co je opravdu největší brzda a proč se ty věci nedělají rychleji, tak je prostě nedostatek personálu. Zní to pořád jako výmluva, ale to je prostě realita.
Máte nějaké predikce třeba i od Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), kdy - pokud by se podařilo obsadit všechna rezidenční místa - by se začal ten počet personálu zvyšovat na úroveň, která by mohla být dostatečná?
Já myslím, že teď opravdu mluvíme o tom udržet tu stávající kapacitu a to je pětileté období. To jestli se něco může potom posunovat dál, tak je horizont zase plus pět let, takže desetileté období. Takhle to je opravdu dlouhý, pomalý proces.
Co mají dělat rodiče, kteří, když potřebují péči pro své dítě, na webových stránkách nebo přímo na dveřích ambulancí najdou informaci, že mají stopstav, nemůžou přijímat další pacienty nebo že nejbližší ošetření je za tři měsíce?
Určitě hledat nejenom u psychiatrů, hledat i u psychologů, hledat u praktických lékařů pro děti a dorost. Začíná být poměrně hodně materiálů i v elektronickém prostředí. Třeba NZIP (Národní zdravotnický a informační portál, pozn. red.) v současnosti spustil hodně dobrého průvodce pro ty, co hledají pomoc. Chápu, že je to teď složité a je potřeba hledat množství cest.
‚Je to smutné‘
Další věc je kvalita a materiální vybavenost jednotlivých pracovišť. Má se zvýšit počet akutních lůžek dětské psychiatrie o 140. Jak si to představit v praxi? Někde se otevře další pokoj a dají se tam další dvě postele? Nebo je potřeba na dalších pracovištích otevírat akutní lůžka dětské psychiatrie?
Já myslím, že je potřeba obojí, že ten obor je v tak žalostném stavu, že potřebuje jednak doplnit síť novými zařízeními, tak zlepšit situaci v těch stávajících.
,Musel jsem pít vodu ze záchodu.‘ Psychiatrická péče se stále potýká s ponižováním pacientů
Číst článek
V současné době běží soutěžní výzva na investice na vznik těchto nových akutních dětských psychiatrických lůžek. Už bylo několik projektů předloženo, projednáno a jsou postoupeny dál na Ministerstvo pro místní rozvoj. Takže doufáme, že se ty věci začnou hýbat. Ten obor byl dlouhodobě tak podfinancovaný, je potřeba hledat další zdroje, abychom situaci zlepšili.
Ty by mohly přijít odkud?
Ty musí přijít ze státního rozpočtu.
A je politická vůle ten obor víc prioritizovat a finančně víc podpořit?
Všichni se o to snažíme.
Kdo jsou ti „všichni“?
Jak odborná společnost, tak je určitě i politická vůle, která se protíná s finanční realitou.
Jaké z toho jako lékař máte pocity, když tu situaci vidíte a víte, že je dlouhodobá?
Je to smutné. A já doufám, že se brzy podaří situaci zlepšit, protože to není něco, čím bychom se měli chlubit.
Proč jsou podle vás některé kroky, jak by to mohla veřejnost vnímat, pomalé? Co je potřeba udělat, abychom opravdu mohli začít stavět nebo vybavovat nové pokoje?
To se neptáte toho správního člověka. Já na tohle nemám opravdu odpověď. Víte, jak je pomalá administrativa v tomto státě. Víte, jak se mluví o tom, jak je dlouhé stavební řízení. Tohle je všechno v tom stejném gardu.
Dobřany, Šternberk. Další utajované zprávy z ministerstva odhalují zásahy do lidských práv v psychiatrii
Číst článek
Třeba projekty na vznik nových akutních dětských lůžek psychiatrických musí procházet stejnou administrativu jako každá jiná stavba. Takže to je bohužel smutná pravda o pružnosti naší administrativy.
Pokud by se podařilo navýšit personální i materiální kapacity, jak by podle vás ideálně měl vypadat systém péče o duševní zdraví v Česku vzhledem k potřebám současné populace?
Myslím, že by se významně nelišil od toho, co je napsané ve strategii reformy psychiatrické péče. Kde jsou popsané čtyři pilíře, které se vzájemně doplňují a cílí trošku na jinou klientelu.
Nesporně základní pilíř díky tomu objemu péče vždycky tady v České republice zůstane ambulantní psychiatrie. Další důležitý pilíř bude stále akutní lůžková péče. Bude doplněná komunitní péčí, která pomůže udržet lidi v režimu, že nebudou potřebovat dlouhodobé hospitalizace.
Přesto tady vždycky bude nějaká část lidí, kteří potřebují trošku delší péči než je ta akutní péče. Takže vždycky budeme potřebovat nějakou část následné lůžkové péče. Budeme potřebovat nějakou lůžkovou specializovanou péči, jako je gerontopsychiatrická péče, sexuologická péče, protitoxikomanická péče.
Co je to nejpodstatnější: tyhle služby budou intenzivně propojené a budou spolupracovat tak, abychom co nejvíce klientů zvládli léčit mimo lůžková zařízení.
Dokážete si tedy v budoucnu představit, že některé z těch současných psychiatrických nemocnic by se úplně zavřely?
Myslím, že se spíš přeorientují. Realita je taková, že v psychiatrických nemocnicích se děje významná část akutní péče, kterou potřebujeme. A děje se tam ta specializovaná péče. Ona se tam teď děje skrytě v jednom balíku jako následná péče. A to nám trošku dělá zmatky v číslech, kdy to vypadá, že tady máme strašně moc té následné péče. Reálně následné péče děláme poměrně málo.
Chtěla skočit z paneláku, teď svým příběhem pomáhá lidem s duševní nemocí
Číst článek
Realita je, že je tam pořád poměrně významný počet pacientů, kteří jsou tam déle jak šest měsíců. Což je něco, co doufám, že v budoucnu opravdu nebude. A ti lidé budou žít s podporou někde jinde. Ale je to běh na opravdu hodně dlouhou trať.
To znamená, že třeba některé ty současné nemocnice by se potom mohly specializovat třeba na léčbu závislostí? Že by tam zůstalo několik oddělení s akutními lůžky a zbytek areálu by byl v jiném režimu zaměřený na něco konkrétního?
Já si to takhle představuju.
A je teď shoda v Psychiatrické společnosti, jak se na to díváte odborně?
Myslím, že to, co jsem teď popsal, že na tom je shoda po srážce s realitou. Tohle je nějaký realistický scénář, který tady může vzniknout.
Samozřejmě, že bychom si všichni přáli, aby akutní psychiatrie byla ve všeobecných nemocnicích. Aby tady byla menší oddělení, která budou v okresních všeobecných nemocnicích, nebo aspoň v krajských nemocnicích. Což ale vzhledem k tomu, že tady nemáme úplně velké počty personálu, je velmi obtížné zrealizovat.
A proto jako kompromis počítáme s nějakou akutní péči minimálně v těch městských psychiatrických nemocnicích, které jsou alespoň blízko všeobecné nemocnici. Takže tohle je asi kompromis, ke kterému dospějeme, že to takhle bude.
Jako poradce ministra Válka, naslouchá vám ministr?
Já věřím tomu, že mi naslouchá. Z toho, jak spolu o těch věcech mluvíme, tak myslím, že se v tom velice dobře orientuje a vidí, co jsou ty klíčové věci, které je teď potřeba řešit, a že hledá cesty, jak je řešit.
Že je zdravotnictví teď ve velmi složité situaci finanční, po tom, co proběhla protestní akce lékařů na podzim, jak je to nedořešená věc a jak to nese větší finanční náklady, tak chápu, že má složitou situaci. Ale nechci hledat výmluvy ani omluvy. Prostě je to věc, které se věnuje a pro kterou hledá cesty.
