Rusko nemá skvělé důstojníky ani vytříbenou taktiku. Je jich ale moc, říká vojenský šéf Luhanské oblasti
Kvůli pokračujícím prudkým bojům v Severodoněcku na východě Ukrajiny není možná evakuace civilistů z tamní chemičky Azot. V rozhovoru pro Radiožurnál to uvedl předseda ukrajinské vojensko-civilní správy Luhanské oblasti Serhij Hajdaj. Podle něj je ukrajinská armáda rovnocenným soupeřem Ruska, které se nevyznačuje skvělými důstojníky ani vytříbenou taktikou. Má ale významnou početní převahu.
„Situace je u nás dost těžká, protože hned na začátku ruského vojenského vpádu naši vojáci opustili zhruba 70 procent oblasti. Jak ale čas ukázal, bylo to správné rozhodnutí, protože útok proti nám vedli nejen z dříve okupovaných území, ale také z Ruské federace. Kdybychom tehdy chtěli udržet pozice na linii podél celé hranice, nebyla by to spolehlivá obrana,“ vysvětlil v úvodu rozhovoru pro Radiožurnál Serhij Hajdaj.
Poslechněte si rozhovor s vojenským správcem Luhanské oblasti na Ukrajině Sergejem Gajdajem
„Máme čtvrtý měsíc války a Rusko se nedostalo na správní hranice Luhanské oblasti, takže naši vojáci se rozhodli správně a doteď drží obrannou linii v Severodoněcku,“ řekl předseda vojensko-civilní správy.
Rusko už více než sto dní bombarduje praktický celý zbytek Luhanské oblasti, který zůstává pod ukrajinskou kontrolou, připomíná Hajdaj.
„Cíleně ničí veškerou infrastrukturu, zničili systém distribuce pitné vody z Popasňanského vodního kanálu v Bělogorovce. A není v našich silách to opravit – v mírové době by to trvalo měsíce, v době války to není vůbec možné - a miliony lidí zůstaly bez vody,“ upozornil šéf správy.
Podobná je podle něj také situace s plynem a elektřinou. Plynové stanice, potrubí a rozdělovny elektřiny byly většinou rozbity. V Lysyčansku ani v Severodoněcku eletřina není.
Příprava na krizovou situaci
Serhij Hajdaj dodává, že Ukrajina s touto krizovou situací tak trochu počítala.
Rusové podle amerického institutu plánují v Chersonu operace pod falešnou vlajkou
Číst článek
„Předem jsme do nemocnic a humanitárních štábů rozvezli generátory elektřiny, telefony Starlink k udržení spojení i léky a humanitární balíčky. Jeden stačí zhruba na týden, ale Rusové záměrně ostřelují naše humanitární štáby a centra pro evakuaci civilistů – například v Lysyčansku. Větší evakuaci teď provádět nemůžeme, ale naši vojáci, dobrovolníci a policisté v tichosti jezdí do těch míst a snaží se lidi odvézt. O tom, jak je to riskantní, svědčí případ vašeho kolegy, francouzského novináře. Přestože měl přilbu i neprůstřelnou vestu, zahynul, když jim před autem explodoval projektil velké ráže,“ připomíná Hajdaj.
Děsivou smrt našlo i několik desítek lidí v Bělogorovce na začátku května. Jejich těla tam v ruinách školy leží doteď, připomíná vojenský šéf ukrajinské Luhanské oblasti Serhij Hajdaj.
„Šance, že někdo přežil, je bohužel velmi malá. Když budovy ostřelují z minometů nebo děl, určitá naděje, že lidé uvnitř přežili, existuje. Na Bělogorovku ale dopadla letecká bomba. Při jejím výbuchu prostě shoří veškerý kyslík ve vzduchu. Samozřejmě, že se tam snažíme dostat a vyprostit těla z ruin. Několikrát jsme vyslali auta s našimi záchranáři, ale nedorazila tam. Kvůli minometnému ostřelování se musela otočit a vrátit,“ uvedl vojenský šéf Luhanské oblasti.
Nedostatek vozidel
Při pohledu zvenčí může vzniknout dojem, že lidé v těchto oblastech trpí hlavně nedostatkem potravin. Hajdaj ale vysvětluje, že je to trochu jinak. „Humanitárních souprav máme dost. Problém je v tom, že nemáme dost aut, která by je tam mohla dovézt. Vedle štábu v Lysyčansku nám dvě auta rozstříleli. Jedno jsme dali jakžtaž dohromady, ale k druhému nám chybějí náhradní díly. Objednáváme si chladiče, přední skla nebo nějakou elektroniku v jiných oblastech Ukrajiny, ale trvá to dlouho, než se k nám dostane. Humanitární pomoci je ale dostatek – desítky vagonů.
K odražení ruských útoků potřebují ukrajinské síly ze všeho nejvíc dalekonosná děla, říká Serhij Hajdaj.
„Podívejte se, ruská armáda se nevyznačuje nějakými super důstojníky ani vytříbenou taktikou. Není zvyklá bojovat s nepřítelem sobě rovným. Problém je ale v tom, že my nemůžeme eliminovat jejich dělostřelectvo. Jsme schopní se v Severodoněcku udržet pár týdnů nebo měsíc a půl, ale když po našich pozicích pořád střílejí zdálky, je to problém, se kterým nemůžeme nic dělat. Jakmile získáme děla schopná dostřelit 40 a více kilometrů, raketové salvové systémy a dostatek munice, Rusy zastavíme okamžitě. Je jich ale prostě strašně moc,“ posteskl si předseda vojensko-civilní správy.
Jak vypadá práce válečného novináře na Ukrajině? Helma a vesta jsou nezbytností, v autě se nepoutá
Číst článek
Serhij Hajdaj pochází ze Severodoněcka, na konci rozhovoru jsem se ho proto zeptal, jak celou dobu psychicky snáší válku v jeho rodném kraji.
„Nedávám průchod emocím. Zatím. Na to bude čas, až zvítězíme. Teď jsem zodpovědný za celou Luhanskou oblast. Ano, v Severodoněcku zůstal můj rodný dům, to město miluju. A věřte mi, že emocí je opravdu hodně. Snažím se je ale v sobě skrývat, protože mě sledují naši lidé a musím jim dodávat energii,“ věří Hajdaj.
„Vím, že se nesmím začít hroutit, protože tím bych jim nepomohl. Ani našim vojákům, kterým musím zajistit sanitky, drony, přístroje pro noční vidění a tak dále. Až to všechno skončí, zavřu se někde o samotě a budu sám. Možná se pak znovu podívám i k vám, protože jsem míval byt v Praze na Barrandově - a to město mám rád. S chutí přijedu,“ těší se ukrajinský voják.
