T. Andersen: Vyrovnat rozpočty bude velmi těžké

Tradiční model evropského sociálního státu je pod tlakem. Kvůli hospodářské a následné dluhové krizi totiž mnohé země musí tvrdě šetřit a to se na jejich péči o občany projeví.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Torben Andersen | Foto: Ido Liven

Tyto změny přitom přicházejí v době, kdy mnozí lidé po státu kvůli narůstající míře nejistoty naopak požadují větší angažovanost. A to může vyvolat napětí. V rozhovoru s Romanem Chlupatým v dánském Aarhusu to řekl profesor uznávané Aarhuské univerzity a člen švédské obdoby české Národní ekonomické rady vlády Torben Andersen.

„Nevím, zda sociální model eroduje, ale jistě je pod tlakem. Prostě proto, že je na jednu stranu více nezaměstnaných – a nároky na to, aby se sociální model o ně postaral, nároky na podporu v nezaměstnanosti a rekvalifikaci, kvůli tomu rostou. Což znamená, že se tlak na sociální síť zvyšuje. No a na druhou stranu tu máme globální hospodářskou krizi a navrch ještě dluhovou krizi, kvůli které má mnoho vlád problém sestavit vyrovnaný rozpočet. A to platí nejen teď, ale bude to zřejmě platit i po mnoho příštích let. Máme totiž dluhy způsobené krizí, ke kterým se přidají tlaky způsobené demografickými změnami. Ve většině zemí se přitom vlády na tyto problémy nepřipravily dostatečně. Z čehož vyplývá, jak ostatně mnoho analýz potvrzuje, že pro vlády vyrovnat rozpočty bude velmi, velmi těžké,“ míní Torben Andersen.

Když se zaměříme na to, co už podnikly vlády největších evropských ekonomik, řekl byste, že alespoň vykročily správným směrem – že jsou jejich recepty na krizi správné?

Přehrát

00:00 / 00:00

Profesor uznávané Aarhuské univerzity a člen švédské obdoby české Národní ekonomické rady vlády Torben Andersen

„Myslím si, že ten obrázek je jaksi nejasný. Existují určité oblasti kde ... no, jsou tu země, které kulatně řečeno na problémy dosud reagovaly velmi pomalu. A to jak v době před krizí, kdy si jen velmi pomalu uvědomovaly realitu, tak i v době krize. V tuto chvíli proto mají některé z nich tak velké problémy, že už ani sami o sobě nemohou vlastně rozhodovat – trhy jim diktují například to, jak mají sestavovat rozpočty a tak dále. Jistě, jde o extrémní příklad, ale podívejte se třeba na Španělsko. Jde o velkou zemi, která je pod neskutečným tlakem. Má extrémně vysokou nezaměstnanost a jen málo svobody rozhodnout se, co s tím chce vlastně dělat. No a pak tu máte země s mnohem v mnohem lepší situaci a tím i větší svobodou rozhodování. Například Německo, které mělo po léta velké problémy, ale kterému se dařilo a relativně daří i v době krize. Čímž neříkám, že nemají problémy, ale to, že mají jistý stupeň svobody, který jim umožňuje dělat si to, co chtějí. Naopak třeba Španělsko má tyto věci prostě dané – musí některé věci dělat a nemá přitom na vybranou,“ připomněl Torben Andersen.

Španělsko se pokusilo o určité reformy. To samé platí i o dalších zadlužených ekonomikách jako je třeba Irsko. I přesto nervozita na trzích v posledních dnech opět výrazně roste. Byla tak řecká krize tím nejhorším z dluhové krize a nebo nás dno teprve čeká?

„Myslím si, že řecký případ byl v určitém ohledu extrémní. Prostě proto, že jsme měli v poměrně krátkém čase velmi výrazný tlak na řeckou ekonomiku a na úrokové sazby; sazby během chvilky prudce narostly a vše bylo velmi chaotické. To si nemyslím, že se v případě ostatních zemí nebude opakovat. Jednak proto, že se z řeckých problémů poučily, a jednak proto, že na věcech pracují. To ale neznamená, že už neexistují skutečně vážné problémy. Stav mnohých veřejných financí je totiž tak vážný, že je jasné, že nejde o záležitost jednoho roku a nebo dvou let. Nejde o drobnost, kvůli které bude třeba na rok a nebo dva přitvrdit a vše zase bude v pořádku. Tohle bude trvat desetiletí. Prostě proto, že demografické pohyby jsou skutečně velmi výrazné a nikdo se na ně pořádně nepřipravil,“ zdůraznil Torben Andersen.

Některé země, jak říkáte, jsou ochotné na svých chybách pracovat – a to mnohem rychleji, než ostatní. Hrozí tak diskutované rozštěpení Evropy na dvě skupiny? Jednu, která bude mít veřejné finance v pořádku a druhou, která s nimi bude mít možná i chronické potíže?

„Tak určitě existují určité rozdíly. Pochopitelně, můžete země dělit na základě různých kategorií. Na druhou stranu tvrdit, že existuje jen skupina vzorných a skupina odpadlíků by bylo příliš tvrdé. Ale ano, existují velké rozdíly. Na jednom konci pomyslného spektra tak máte například Švédsko, jehož ekonomika je v relativně dobré kondici; jeho fiskální politika je v extrémním pořádku a debaty, které ve většině zemí nyní probíhají, se tak Švédska netýkají. No a pak máte druhý konec pomyslného spektra, kde je Řecko, Španělsko a další. A rozdíly mezi zeměmi tak bude možné sledovat i nadále. Prostě proto, že to, co si mohou jednotlivé země dovolit, se liší a bude lišit. Což ovlivní hospodářskou výkonnost jednotlivých zemí. A stejně tak to bude mít politické důsledky. Jak jsme o tom už mluvili, některé země si teď užívají jistou dávku svobody a mohou tak rozhodovat o tom, jaké kroky budou dělat. Jiné mají to, co budou dělat, v podstatě dané. A to způsobí napětí,“ varoval v rozhovoru pro Český rozhlas profesor uznávané Aarhuské univerzity Torben Andersen.

Milan Kopp, Roman Chlupatý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme