Lukostřelbě se věnuje dva roky a už jede na paralympiádu. Je to jako sen, říká Musilová

Plná očekávání odletěla na paralympiádu do brazilského Ria lukostřelkyně Šárka Musilová. Bude totiž její první. Okamžik, který jí změnil život, přišel v roce 2010. Stačil jediný špatný krok, který způsobil pád ze schodů, a bylo zle.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lukostřelkyně Šárka Musilová | Foto: Šárka Prokešová

„Úraz se mi stal v devatenácti, když jsem uklouzla na schodech po psí louži. Bohužel jsem si rozdrtila pět obratů – od C5 dolů. Na vozíku jsem zůstala, protože jsem si přerušila míchu,“ říká Šárka Musilová.

Jak sama říká, šla si pro snídani a domů se k ní vrátila po dlouhých osmi měsících vyplněných léčbou.

Přehrát

00:00 / 00:00

S lukostřelkyní Šárkou Prokešovou o jejím příběhu mluvil reportér ČRo Pavel Petr

„Spondylochirurgie v Motole, spinálka, Kladruby a Malvazinky.“

První týdny po úrazu představovaly pro Šárku Musilovou obrovskou fyzickou a především psychickou zátěž. Postupně si ale doma v Jánských Lázních našla cestu ke sportu.

„Na spinálce jsem s nikým moc nekomunikovala. Když jsem byla v Kladrubech, tak jsem viděla, že se dají dělat i sporty na vozíku. Zkoušela jsem florbal a koukala jsem, že před námi měli trénink lukostřelci. Tím, že jsem kvadruplegik, tak jsem zkoušela střílet z reflexního luku, ale nedokázala jsem ho pořádně natáhnout,“ vzpomíná česká reprezentantka.

Následoval pobyt v centru Paraple a v něm možná osudové setkání. Se zlatým mužem z paralympiády v Pekingu a stříbrným lukostřelcem z her v Londýně.

„Tam jsem se seznámila s Davidem Drahonínským, který mi řekl, že bych mohla střílet z kladkového luku. Sice mám bicáky, ale nemám tricepsy, takže jsem odkázána na předloktí a bicepsy. Prsty mám také ochrnuté, ale člověk se s tím naučí žít,“ vysvětluje Musilová.

David Drahonínský Šárku moc přesvědčovat nemusel. Lukostřelba jí učarovala. Lukostřelbu brala jako zábavu a vlastně tak tento sport vnímá i v současnosti.

„Když chce dělat člověk sport, tak ho musí bavit. Mým prvním závodem bylo paradoxně mistrovství republiky, které jsem vyhrála. To ale jenom díky tomu, že v mé kategorii nebyl David Drahotínský,“ přiznává.

Po pouhých dvou letech si navíc vybojovala účast na paralympiádě. Může se to zdát jako jeden velký sen.

„Čekám, kdy se z toho snu probudím. Nečekala jsem to, že se tam dostanu.“

Jedno důležité vítězství už si ale na své konto připsala. Vyhrála nad osudem a nestěžuje si na jeho nepřízeň.

„Musím říct, že po úrazu si ten život užívám mnohem více než před ním. To člověk musel do práce, do školy, úklid a tak dále. Teďka má člověk stále svoje povinnosti, ale víc si život užívá. Pohled na svět je úplně jiný,“ říká Šárka Musilová.

Pavel Petr, Jakub Knoll Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru