Mladí muži a ženy se vzdalují, trend přichází i do Česka. ‚Řeší se identity, ale nejde o válku pohlaví‘
Mladí se potýkají s vysokými cenami bydlení, nejistou budoucností v méně stabilním světě i řadou společenských změn. Stále více sociologických i volebních průzkumů naznačuje, že mladí muži a ženy na pohyby reagují jinak. Mladé ženy jsou častěji liberálnější a levicovější, zatímco muži více pravicovější a konzervativnější, především ti méně spokojení, kteří hůře hledají své místo v životě. Trend se projevuje i v Česku.
Mladí muži a ženy se vzdalují, trend přichází i do Česka. ‚Řeší se identity, ale nejde o válku pohlaví‘
S hypotézou jako jeden z prvních ve velkých médiích přišel začátkem letošního roku datový novinář Financial Times John Burn-Murdoch. „Jak máme rozumět zprávám o tom, že generace Z je velmi progresivní v nějakých otázkách, ale překvapivě konzervativní v jiných? Odpověď je, že dnešní mladí jsou dvěma generacemi, ne jednou,“ píše Burn-Murdoch.
Optimální vláda bychom byli my a ANO. Babiše bychom táhli doprava, tvrdí šéf Motoristů Macinka
Číst článek
O dva měsíce později týdeník The Economist v rozsáhlém textu citoval data z devíti vyspělých demokratických zemí, včetně Polska, Německa nebo Jižní Koreje, přičemž ve všech se mladí muži označují za konzervativnější, než jak se zařazují ženy.
Popsaný jev úzce souvisí i se společensko-kulturními otázkami. Například nejmladší dospělá generace se navzdory všeobecnému předpokladu v Evropě častěji domnívá, že „feminismus zašel příliš daleko“, uvádí Economist s odkazem na výzkumy.
„Data naznačují, že se rozdíly mezi mladými ženami a muži z hlediska konzervatismu či pravicovosti v některých zemích mohou zvyšovat, stále ještě nicméně existují pochybnosti, o jak silný trend se reálně jedná,“ upozorňuje Jan Šerek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Nevyváženost v politických preferencích podle pohlaví nicméně u mladých lidí s každými dalšími volbami ve světě vychází silněji najevo, nejvýrazněji v poslední době v amerických volbách, kde jedním z faktorů triumfu Donalda Trumpa byl zisk přízně většiny mladých mužů.
‚Hledají zastání‘
„Státy a vlády západního světa si nezodpovědně zahrávají s agresivními ideologiemi, které nás mají převychovat…. Adorace všemožných menšin už je téměř povinná, stejně jako propaganda LGBTQ+ a genderismu.“
Jde o výňatek z jednostránkového manifestu Motorgenu, mládežnické organizace Motoristů, kterým průzkumy veřejného mínění dávají slušnou šanci dostat se do Poslanecké sněmovny, kdyby se volby konaly letos na podzim.
„Motorgen bude mít do několika měsíců po schválení dalších přihlášek asi 1000 členů a už nyní je největší politickou mládežnickou organizací v Česku,“ řekl webu iROZHLAS.cz jeho předseda Matěj Gregor.
Agentura STEM Motoristům v listopadovém průzkumu přisuzuje zisk čtyř procent hlasů, kdyby ale volili jen muži, měli by sedm procent. Kdyby volily jen ženy, měli by pouhé jedno procento. Podle STEM jde o zdaleka největší nepoměr ve volebních preferencích podle pohlaví. U všech stran kromě ANO je rozdíl mezi muži a ženami v rámci nejvíce dvou procentních bodů. A právě mezi mladými lidmi, tedy muži, mají Motoristé největší podporu.
„Mladí lidé podle mě nevolili pravici proto, že před deseti lety jim nic nechybělo, neměli pocit, že potřebují mít v politice zastání, aby něco v jejich životě zůstalo stejné. Ale z nějakého důvodu, a to je podle mě způsobeno tím progresivním stylem politiky, teď začínají cítit, že zastoupení potřebují,“ popisuje zakladatel Motorgenu Gregor.
Fenomén zapadá do vývoje v řadě vyspělých zemích – mladí muži častěji než ženy podporují konzervativní a pravicově-populistickou Alternativu pro Německo (AfD), Reform UK ve Velké Británii, nacionalistické Švédské demokraty nebo zvoleného amerického prezidenta Trumpa.
Téma pohlaví je pro řadu z těchto subjektů součástí nejasně definovaného balíku společenských změn, která mají různá označení jako woke, progresivní, levicové, genderismus nebo klimatická propaganda, vůči kterým se vymezují.
Sociolog: Trump zase tolik nových hlasů nezískal. Průzkumy ho ale opět podcenily
Číst článek
„Záleží, co těmito pojmy myslíme. Existují výzkumy, které ukazují, že mladí muži podporují rovnost pohlaví stejně jako starší muži. Obrací se ale proti feminismu. To znamená, že v jejich myslích tyhle dvě věci už neznamenají to samé,“ řekl stanici Deutsche Welle výzkumník a ředitel Amerického centra pro chlapce a muže Richard Reeves.
Zatímco Trumpa, který kromě ekonomiky kladl v kampani na takzvané kulturní války velký důraz, volilo ve věkové kategorii 18-29 let 49 procent mužů, mezi ženami to bylo 38 procent.
Mužské otázky
Politici ovšem nevyhrávají volby tím, že se vymezují vůči snahám o zrovnoprávnění pohlaví. Stále jasněji však vychází najevo, že prohlášeními o tom, že takzvaný genderismus zašel příliš daleko, politici promlouvají přímo k určité skupině nespokojených mladých mužů.
Ti mají pocit, že zatímco se veškerá pozornost upírá třeba na práva žen, na ně společnost zapomněla a že nenesou historickou vinu za stovky a tisíce let, kdy ženy neměly rovná práva. Mají dojem, že hůře hledají své postavení ve světě. Moderní společnost už s mladým mužem nepočítá jako s živitelem nebo hlavou rodiny, ale spíše jako s osobou, která potlačí svoji „toxickou maskulinitu“ a bude respektovat změny, které se dějí.
Ženy liberální, muži konzervativní? Poslechněte si Debatu Plus z Letní filmové školy v Uherském Hradišti
„Potkávají se genderové nerovnosti se sociálními. Pro spoustu kluků hraje důležitou roli nějaká vize maskulinity, ve které je muž živitel rodiny. Ale my žijeme v ekonomické situaci, kdy je hodně těžké si představit, že zaopatřím tři děti a koupím si dům,“ podotýká Marie Heřmanová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Odborníci upozorňují, že ne ke všem aspektům problému mají humanitní vědy tvrdá data. Byť lze například zmínit, že mužům se celosvětově daří hůře ve školách. Například v Česku chodilo v roce 2002 na vysoké školy stejně mužů a žen, zatímco v současnosti je studentek podle Českého statistického úřadu téměř 56 procent.
Často zmiňovaná bývají rovněž data o sebevraždách – zatímco v 50. letech minulého století spáchalo podle ČSÚ sebevraždu asi dvakrát víc mužů než žen, v letech 2018–2022 to byl více než čtyřnásobek.
Objev i vynález. Psychické poruchy existují, i když bychom mezi nimi mohli vést hranice jinudy
Číst článek
„Dvě nejčastější slova, kterými se mužské oběti sebevražd (ve Spojených státech) označují, jsou ‚zbytečný‘ a ‚k ničemu‘. Ten pocit, že nemám jasný účel, jasné vědomí, proč jsem potřebný, tahle základní lidská potřeba dnes řadě mužů schází,“ podotkl Reeves.
Odborníci, kteří se rovností pohlaví zabývají, často upozorňují, že kamenem úrazu debaty o pohlaví bývá, když si jedna strana myslí, že zlepšením postavení jedné strany musí nutně utrpět druhá strana. To může platit jak pro muže, kteří se domnívají, že více příležitostí pro ženy škodí jejich pozici, i pro ženy, které se ohrazují proti vyzdvihování mužských problémů tím, že ženy byly historicky diskriminované, a proto to není na místě.
„Mladí žijí v době se sociálními sítěmi, kdy se politika radikalizuje a politická témata vyprazdňují, řeší se identity. Nemyslím, že by to byla nějaká válka pohlaví. Když o tom tak mluvíme, přistupujeme na premisu, že je to hra s nulovým součtem, že když jeden vyhraje, druhý musí prohrát. Ale myšlenkou je, že když jeden vyhraje, druhý by měl vyhrát taky,“ uvádí Heřmanová.
Sociologický výzkum uvádí, že lidé, kteří buď náleží k diskriminované skupině, nebo si myslí, že k ní náleží, mají větší tendence volit proti zavedeným pořádkům.
Byli tady vždy?
Debatu o rozdílech v politických preferencích podle pohlaví v internetovém prostoru urychlily americké prezidentské volby.
Demokratka Kamala Harrisová věnovala nemalé úsilí přesvědčování mužů o tom, že je v pořádku volit ženu-prezidentku a že „být chlap“ znamená mít odvahu a sebejistotu ženu zvolit.
Otázce mladých mužů a příklonu části z nich k politické pravici se v internetovém prostoru nyní věnuje řada velkých amerických médií i influencerů s milionovými publiky, jejichž sledující v komentářích poukazují na to, že „levice“ muže zklamala.
„Říkáte, že strana, ve které spousta lidí říká, že muži jsou k ničemu, je mezi muži nepopulární? To není možné,“ zní jeden z mnoha ironických komentářů na adresu americké Demokratické strany.
Je nutné podotknout, že to, že je nějaká skupina hlasitá na sociálních sítích, ještě neznamená, že je velká. Faktem ale zůstává, že data, která by ukázala, jaké procento mladých mužů se posouvá k pravici kvůli nespokojenosti a jakým dílem za jejich nespokojenost mohou politická prohlášení, společenské tendence či ekonomická situace, chybí.
3:38
Dopady předsudečného násilí na sociálních sítích jsou dalekosáhlé, říká Klára Kalibová z In Iustitia
Číst článek
„Je možné, že to, co aktuálně pozorujeme u mužů, kteří zastávají radikální konzervativní názory, není ani tak nárůst jejich počtu, ale spíše nárůst jejich ochoty své názory veřejně vyjadřovat nebo jít k volbám,“ říká Jan Šerek z Masarykovy univerzity.
„Vývoj může motivovat k sebevyjádření určitou podskupinu mladých mužů, kteří zde vždy byli, ale nikdo o nich moc nevěděl, protože nezasahovali do veřejné debaty a nechodili k volbám. Jinými slovy stále nevíme, zda se část současné mladé generace skutečně politicky proměňuje, anebo zda se spíše proměňuje to, která její část o sobě dává vědět, ať už na sociálních sítích či u voleb,“ vysvětluje Šerek.
Influencerské pořady, podcasty či kratší příspěvky na sítích jako TikTok a komunity a názory, které se kolem nich tvoří, nelze ale při zkoumání postojů mladých lidí ignorovat. A to kvůli velkému podílu příslušníků generace Z, kteří je aktivně sledují. I tam, a pro nejmladší dospělou generaci především tam, probíhají debaty o rovnosti pohlaví i dalších tématech.
Co se týče role pohlaví v moderním světě, socioložka Heřmanová na základě svého výzkumu uvádí, že ženy-influencerky nabízejí mnohem pestřejší nabídku obsahu, ve kterém mohou ženy hledat svoji identitu.
„Jsou holky, které řeší feminismus a ženská práva, jsou holky, co řeší politiku, ekologii, lidská práva. Je tam spousta různých identit. Můžu být holka, co ráda doma čte, můžu být ‚barbie girl‘, můžu si najít tu svoji komunitu. A u těch kluků, neříkám, že v Česku neexistují ti, kteří se snaží, ale je tam nepoměr,“ srovnává výzkumnice.
Heřmanová nicméně podotýká, že nevyváženost se na druhou stranu projevuje v politické komunikaci. K politice se na sociálních sítích podle výzkumu Pew Research Center vyjadřuje mnohem více mužů než žen.
Rozfoukal a využil jejich hněv
Populární, až symbolickou internetovou osobností, která určitou mužskou identitu propaguje, je 37letý Andrew Tate, který nyní v Rumunsku čelí obvinění ze znásilnění a obchodování s lidmi. Tate je symbolem takzvané manosféry – skupiny původně blogů a influencerů, kteří propagují určitý typ maskulinity.
Mladý muž se podle něj musí vymanit z tradiční představy o tom, že pracovat a dodržovat zákony mu přinese úspěch jako v minulém století. Podle Tatea se musí vymanit z průměrnosti, zbohatnout a být schopný přijít za ženou a říct, že ji ochrání a postará se o ni. Asertivita a drzost, peníze, život za hranou, individualismus jsou v jádru filozofie, kterou Tate prodává.
Popularity této scény využil ve volbách i republikán Donald Trump. Opakovaně například vystoupil na youtubovém kanále NELK, jehož autoři mají na videích pravidelně mezi šesti a 15 miliony zhlédnutí.
„Podle mě je důležité říct, že tu máme nějakou zranitelnou část společnosti, kterou někdo docela brutálním způsobem vykořisťuje, a to jsou ti politici. Trump je nejlepší ukázka člověka, který se rozhodl téhle slabiny ve společnosti zneužít. Ne že by ty nerovnosti řešil, ale ty lidi ještě víc frustroval a jejich hněv využil ve svůj prospěch,“ uvádí Heřmanová.
Navzdory nepoměrnému důrazu, který nyní společnost klade na problémy mladých mužů, jimiž mohou být osamělost, hledání své role, vzdělání či psychické zdraví obecně, Heřmanová zdůrazňuje, že muži podle ní nejsou „z obliga“.
„Ve chvíli, kdy nějaká privilegia existují 2000 let a začnou se zpochybňovat, tak pro ty, kdo o ně začnou přicházet, je to nepříjemné. Ale existuje hrozně moc jiných způsobů, jak se s tím vyrovnat, než volit antisystémové strany. Oni mají prostor, jen se ho musejí nějak chopit,“ míní socioložka.
