Zlatá horečka neskončila. Sběratel Filip Šír pátrá po nejstarších českých nahrávkách v USA
Zvukový obraz začátku 20. století je kulturní dědictví českého národa. Filip Šír, takzvaný lovec zvuku, se snaží najít zapomenuté fonografické válečky, na které svůj hlas zaznamenali čeští krajané. Křižuje přitom Spojené státy a prohledává místa, kde by se takové nahrávky mohly objevit.
„Nejstarší nahrávka s názvem ‚Barbora‘ vznikla v roce 1903 a v New Yorku ji nazpíval zlatník jménem Edvard Jedlička,“ řekl Šír Radiožurnálu.
„Poté na hnědém válečku vydal ještě asi 400 různých nahrávek. Šedesát z nich jsme našli v kongresové knihovně. Trvalo mi dva a půl roku, než jsem z nich vydoloval přepisy, a ty nyní držíme v Národním muzeu. Je to skvost.“
Plno takových skvostů podle něj zůstává stále neobjeveno, protože se ukrývají nejen v již zmíněné knihovně amerického Kongresu, ale i na půdách a ve sklepích domů, v původně českých čtvrtích amerických měst. Právě tak nedávno v Chicagu objevil jednu ze starých nahrávek nazpívanou v češtině.
V Chicagu žilo 250 tisíc Čechoslováků
„Na začátku 20. století bylo v Chicagu 250 tisíc Čechoslováků, dneska jsou tam Mexičani. Ve čtvrti Plzeň už nežijí žádní Čechoslováci, ale jejich domy tam stále jsou. Takže musíme k Mexičanům na půdu,“ vzpomíná Šír.
„Když jsme tam byli, tak jsme se podívali do obchodu Josefa Jiráně, ale když jsme vešli dovnitř, tak tam byly jen stoly na biliard. Tak jsme šli naproti do antikvariátu a zeptali se, jestli nemají sklep a v něm gramofonové desky. A oni, že ano. A tak jsme našli desky Josefa Jiráně. V jeho původním domě byly biliardové stoly, ale naproti v antikvariátu jsme našli jeho desku,“ popsal jeden ze svých nálezů.
Se sběratelem Gabrielem Gösselem letos vydali knihu „Krajané za velkou louží“ o historických českých nahrávkách ve Spojených státech.
Obliba gramofonů roste, litovelský výrobce plánuje vyrobit rekordní počet přístrojů
Číst článek
Šír je hledá dost dobrodružným způsobem v různých koutech Ameriky. Jak ale sám říká, i na půdách domů v Česku se můžou skrývat zajímavé věci.
„Jsem si stoprocentně jistý, že kdyby se lidé podívali na své půdy, do sklepů, tak by mohli najít nejen korespondenci se Spojenými státy, kde by mohlo být: ‚Posílám ti gramofonovou desku.‘ Rodiny spolu udržovaly kontakt i napříč kontinenty a přeposílali si i desky, tudíž by částečná produkce ze Spojených států mohla být i tady v Česku,“ dodává Filip Šír.
Jeho zlatá horečka neuvadá. Do USA se chystá zase příští rok. „Tady se někde nachází to zlato.“
