Od žhářského útoku ve Vítkově uplynulo pět let. Malá Natálka už půjde do školy

Přesně před pěti lety, 19. dubna 2009, začíná příběh jedné z nejsledovanějších kauz, která je dodnes živá. Do nenápadného domku ve Vítkově na Opavsku vlétly v noci z 18. na 19. dubna zápalné lahve a oheň postupně zlikvidoval všechno, co mu stálo v cestě. Až po dlouhém policejním vyšetřování se před soudem objevila čtveřice žhářů. I když dostali vysoké tresty, nejhorší úděl si celý život ponese malá Natálka, která masivní popáleniny přežila doslova zázrakem. Na podzim už půjde do školy.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V Olomouci začal odvolací soud s vítkovskými žháři | Foto: ČTK

„Kdyby to šlo všechno vrátit a nestalo se nic podobného, tak by měl člověk život v klidu, jako ostatní lidé.“

Anna Siváková se dívá na svou dceru Natálku, která se od ní nehne na krok, když jdou spolu ven. Jedna operace v nemocnici střídá druhou a pět let je pořád málo.

„Chodíme do školy s Natálkou, pořád si nemůže zvyknout.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Páté výročí žhářského útoku připomněl ve své reportáži Martin Knitl

Na jakékoliv informace o žhářském útoku se čekalo řadu měsíců. Policejní tisková konference v Ostravě v srpnu 2009, rekordní tlačenice novinářů a kriminalista Lubomír Metnar:

„V průběhu círka hodiny bylo zadrženo 12 podezřelých osob policisty zásahové jednotky.“

Pak začal v Ostravě proces, který ze soudní budovy udělal nejsledovanější místo v zemi.

David Vaculík, Ivo Müller, Jaromír Lukeš a Václav Cojocaru. Tato čtyři jména vítkovských žhářů ovládla veškeré zpravodajství. Toto jsou jejich slova během procesu, než soudce nahrávání zastavil:

„Vím, že to, co jsme provedli, vůbec není dobré a že jsme udělali něco hodně špatného. Ale vinen z pokusu vraždy se cítit nemohu, protože jsme zabíjet nechtěli a kluci také ne,“ zní hlas.

„Když jsem se dozvěděl, že došlo ke zranění, polil mě studený pot a musel jsem si sednout, abych tuhle informaci vstřebal," říká další útočník.

Bránili se, obviňovali média, advokáti zpochybňovali regulérnost hlavního líčení. Nakonec ale padly tvrdé tresty, které odvolání upravilo jenom mírně. Dvakrát 20 let a dvakrát 22 let za mřížemi.

Konec soudům ještě není

Na úplnou soudní dohru se ještě čeká, protože ve hře jsou stížnosti k Ústavnímu soudu. Jizvy jsou stále vidět i v samotném Vítkově.

Starosta města Pavel Smolka zvolený za Sdružení nezávislých kandidátů ukazuje na to, co zbylo z vyhořelého domu. Pozemek pod ruinami patří vlastníkům v zahraničí.

„Maximálně to můžeme jednou, dvakrát za rok posekat. Ale že bychom do toho vkládali náklady, to ne. Těžko se s nimi komunikuje.“

Celých pět let Natálka mlčí, hlavně když je venku mezi cizími lidmi. Přesto máme dvě její slova z ledna tohoto roku.

Koho budeš vozit?, zní otázka. „Panenku, odpovídá Natálka a dodává: „Sluníčko.“

Kauza Vítkov - dvojice slov, která dodnes nepřestaly být obyčejnou novinářskou zkratkou, ale symbolem, který stále rozpoutává debaty třeba o výši trestů.


Zvětšit mapu

Martin Knitl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme