Češi a svět, tentokrát na talíři
Gastronomický svět je dnes už dost malý, ale nikdo ještě nerozhodl a ani naštěstí asi nerozhodne, která země a které jídlo je vlastně to nejlepší a kde jsou na této trati Češi.
Když přemítám nad pomyslnou gastronomickou mapou světa, po všech světadílech, nutně mne občas napadá, kde je vlastně ta nejlepší kuchyně, kde se to nejvíc umí, kdo si nejvíce cení své domácí kuchyňské klasiky a kde jsou otevření všem směrům, všem novotám a proudům. Kdo nejvíce ovlivnil svět, který je vlastně už dost těsný a prozkoumaný.
Začnu zeširoka – světadíly
Podle tohoto dělení hned vystavuji červenou kartu Antarktidě. Tučňáka s bazalkou nebo tuleně s pažitkou asi nikdo hned tak připravovat a podávat nebude, ale i tak je ve zbytku světa hodně těsno. Kontinenty jsou podle rozlohy a počtu obyvatel zhruba v tomto pořadí: největší a nejzalidněnější je Asie, poté následuje Amerika a za ní Afrika, ta má o malinko víc obyvatel. Na chvostu je naše stará dáma Evropa a daleká Austrálie a Oceánie.
Kupodivu, já už po tomto rozdělení vidím plné talíře či misky pochutin. Asijské chutě svou rafinovanou jednoduchostí a dokonalostí ohromují. Americký kontinent je do široka rozkročený, střed nechme zastoupit třeba Mexikem, jih Argentinou a Brazílií a sever rozmanitostí Spojených států, a už se mi sbíhají sliny.
Afrika je jasná svou severní částí, marocké pochoutky či obecně arabské jídlo zasahující až po celý Střední a Blízký východ je fenomén. Na gastromapě černého kontinentu je však ještě dost bílých míst. Africké země vařit umějí a skvělá je třeba etiopská a čadská kuchyně, je jen otázkou, kdy přijde jejich čas – odhaduji, že hodně brzy.
Na řadě je Evropa, kolébka západní kultury, s ní spojená vytříbená gastronomie ovlivňuje naše talíře od nepaměti. Takové Řecko, Itálie či Francie, to jsou pojmy.
Ze světadílů nám zůstává Austrálie a Oceánie, a to, že je rozlohou nejmenší, neznamená, že nemíchají pořadím.
Nemusíte ovlivnit svět vším, stačí málo
Faktem je, že po krátké procházce po světadílech jako by se soutěž trochu rozdělila na favority a outsidery. Čelo se nějak utrhlo, ale pozor, nelze opomenout a vynechat jednotlivce, i když asi nevyhrají.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.
Klidně začnu portugalským kuřetem piri piri, Ukrajinou a jejím dokonalým borščem, Anglií s fish and chips, vzpomenu i Německo s obalovaným řízkem, Švédsko s masovými koulemi, a když budu trošku nadržovat, tak i Česko se svíčkovou (či švestkovými knedlíky?) nebo Švýcarsko s dokonalostí zvanou foundue nebo rösti.
A mohla bych pokračovat dalšími „maličkostmi“, které se nesmazatelně zapsaly do jakési celosvětové kuchařky toho nejlepšího. Něco nechám s klidem i na vás. Určitě vás napadne spousta věcí, které považujete za nezastupitelné.
Je nutné ale podotknout, že třeba evropské recepty nejsou úplně původní, již od středověku zde probíhala výměna kuchařských zvyklostí, protože jednotlivé společnosti nebývaly až tak izolované. Nebudeme se tedy přít o nějaké gastronomické priority.
Dost bylo zeměpisu, jak to tedy vidím
V první řadě musím říct, že díky cestování jsem ochutnala nepřeberné množství originálních jídel na originálních místech. Doba a možnosti jsou v této oblasti otevřené, můžeme vyjet, kam chceme, užíváme si krásných míst a ochutnáváme.
Proč Angličanky milují bábovky? Mohou na nich snadno ukázat, jak umějí péct
Číst článek
Na našich cestách jíme s chutí a jíme cíleně, abychom si odvezli další zážitky, které k cestování patří. S nimi si dovezeme i znalosti nových ingrediencí, chutí a technologií vaření a příprav.
Zkušenosti s jídlem prostě ovlivňují naše vzpomínky na báječnou dovolenou, dokonce si vybíráme destinace podle toho, co se tam vaří, jako příklad uvedu neskutečný zájem o návštěvu Marrákeše, kde jde především o místní večerní trhy s jídlem a chutěmi.
Každá země, kam dorazíme, má svůj originální podpis, vždy najdeme něco, co notoricky známe, a něco, o čem jsme měli jenom matné tušení, a někdy ani to ne.
Náš životní styl je odrazem tradic a kultury, kam patří i úžasné potraviny a jídlo, se kterými se ztotožňujeme geneticky, ale i znalostí tzv. potravinářských zemí, kam vždy vyrážíme s představou, co nás čeká.
Bez pořadí
Nechci stanovovat pořadí dle svých kritérií a zkušeností, ovšem abecedně sepsat mé favority mi připadá také poťouchlé. K hlavní skupině zemí, které ovlivnily světové chutě, zcela jistě patří mnou milovaná Itálie.
Před ní je ale Česko, jak jinak, jsem na ně gastronomicky hrdá a zásluhu na tom má i současný moderní rozmach tradičních receptů. Paralelně s ním figuruje i má oblíbená a díky kvalitnímu jídlu uznávaná Anglie.
Ale zpět k Itálii. Nabízí jídla všeobecně oblíbená, italské restaurace se najdou na všech kontinentech a patří ke světovému dědictví. Ta hra s barvami, s jednoduchostí, dokonalost těstovin a šťavnatost zeleniny a ovoce jsou prostě jedinečné. Lehkost a rozmanitost přípravy jídel je udivující a já jí vystavuji jedničku s hvězdičkou.
Thajsko obecně miluji. Je mi setrvalou inspirací a jeho pokrmy patří mezi často připravovaná jídla pro celou rodinu. Thajské saláty nemají chybu, chuť na thajské curry se pravidelně přihlásí a já buď začnu vařit, nebo zajdu do restaurace.
Blízko je i Vietnam, polévka pho, jarní závitky, krevety, ryby, dokonce i bageta báhn mi považuji za nejzdravější jídla v celém regionu. Za zmínku stojí, kolik vietnamských restaurací a bufetů vyrostlo třeba v samotné Praze. To je měřítkem kvality!
Vcelku často cestuji do Spojených států a ráda konstatuji, že je to země se širokým záběrem a vzhledem k jejímu krátkému historickému působení v gastronomii udělala díru do světa.
Miluji jejich rozmanitou přípravu krabů, ale i hamburgery, jejichž varianty jsou snad nevyčerpatelné a stále se objevují nové modifikace. Obdivuji vliv Američanů na moderní trendy vegetariánské stravy a zdravého životního stylu.
Kousek odtamtud leží Mexiko, s evropským vlivem, ale i s příchutí afrických a indických jídel. Jídlo je tady spojeno s rodinou a jejich příprava fazolí a tacos je přímo pohádková.
Nakousla jsem Indii. Tu já zbožňuji. Několikrát do měsíce si děláme s rodinou „TV dinner“ a součástí je indické „take away“. Mají pikantní vegetariánská jídla, způsob přípravy kuřecího masa je doveden až na vrchol, a podobně je na tom chlebová placka naan. Škoda, že je u nás tak málo indických restaurací. Snad se to změní.
Japonsko pro mnohé znamená především sushi a polévka ramen. I tato kuchyně se v minulých letech zabydlela v našich zemích a stále si udržuje pověstnou čerstvost a kvalitu. Jistě znáte i sashimi, polévku miso či používání mořských řas nejenom do salátů.
Kdo by nemiloval paellu a tapas. Španělsko mělo vliv na kuchyni mnoha národů a já na něm miluji, že jídla jsou zde připravována s pravou jižanskou vášní.
Když jsme v Evropě, zajděme východněji a navštivme Řecko. Vliv západní kuchyně z Evropy a arabské z východu je vlastně nahlédnutím do dvou světadílů. Navíc středomořské plodiny, bylinky zejména, a láska místních kuchařů k vypěstovaným ingrediencím dovedla k dokonalosti saláty, sýry, pečená masa, souvlaki, musaku, gyros… to vše jsou přímo nadnárodní poklady.
Na Francii jsem nezapomněla. Dala vklad mnoha kuchyním a ta vietnamská má ty nejlepší základy právě odsud. Vliv francouzských mistrů na západní kuchyni nelze oddiskutovat a umění vytipovat v každém jídle specifikum je zemi přímo dané. Jde o absolutní celým gastronomických světem známou klasiku.
Své místo tu má i Čína, i když je trochu na ústupu vzhledem k dost těžkým jídlům, které se v Evropě vaří. Jinak je úměrně rozmanitá ke své velikosti a taková pekingská kachna pořád patří mezi top jídla.
A to je všechno?
Zdaleka není, jenom prostor je vymezený a zavrtat se do podrobností by byla nuda. Patří sem jistě i další a další země, ale věnovala jsem se těm nejzajímavějším s přívlastkem „dráždivá kuchyně“.
Každá z nich je dostupná, každá má pro nás svůj individuální význam mnoha skvělých vzpomínek nebo budoucích plánů, kam za gastronomií třeba toto léto vyrazíte.
Všem přeji šťastnou cestu a ty nejlepší chuťové zážitky.
…ovšem dobrá svíčková je prostě svíčková!
