Stát by se měl o veterány postarat. Vojáky do boje neposílají generálové, ale politici, říká Stehlík
Stát se donedávna zabýval pouze péčí o druhoválečné veterány. Lidé na ministerstvu obrany se domnívali, že s jejich snižujícím se počtem se bude postupně zmenšovat i počet lůžek v nemocnicích a objem poskytované péče. „Včas se ale podařilo šlápnout na brzdu,“ řekl v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz plukovník Eduard Stehlík, ředitel odboru pro válečné veterány ministerstva obrany. Podle něj je potřeba se starat i o novodobé válečné veterány.
V posledních měsících se kvůli incidentům v Afghánistánu začalo mluvit o vojácích a také novodobých veteránech. Kolik jich v tuto chvíli v Česku je?
Máme v současné době, pokud bychom vzali válečné veterány - to je oficiální označení - tři skupiny. Jednak jsou to váleční veteráni druhováleční, kterých už je opravdu malá skupinka. V současné době je jich něco málo přes 400 v celé České republice. Potom máme ještě menší skupinu, a to jsou lidé, kterým byl přiznán charakter válečného veterána na základě zákona o třetím odboji. Těch je žijících asi 50.
Vojáci zranění při útocích v Afghánistánu zůstávají v nemocnici, léčba potrvá měsíce
Číst článek
Ale nejpodstatnější skupina, nejrozsáhlejší, jsou lidé, kteří se zúčastnili misí po roce 1990, ať už v československé armádě, nebo Armádě České republiky. Těch máme přes 14 000. Takže je logicky vidět, že těch, kteří prošli misemi, novodobých válečných veteránů, pokud bychom použili tento termín, je vůbec nejvyšší počet. Jsou mezi nimi i lidé, kteří mají za sebou jednu nebo dvě mise, ale jsou tam lidé, kteří mají těch misí třeba deset.
Když si vezmeme, že průměrná doba strávení v misi je půl roku, znamená to, že celá řada lidí byla přes pět let v zahraničních operacích, kde jim šlo o život a kde bych skutečně řekl, že jejich nasazení je srovnatelné s tím, čím si prošli někteří druhováleční veteráni.
Když jsem četl vaši Koncepci péče o válečné veterány v letech 2017–2021 (celý dokument si můžete přečíst na konci článku – pozn. red.), všiml jsem si, že velká většina veteránů jsou muži – asi 12 300 mužů oproti 830 ženám. Myslíte si, že se ten poměr bude měnit?
Myslím si, že počet žen bude narůstat už jen z toho důvodu, že se zvyšuje počet žen v Armádě České republiky. V současné době se to číslo - nevím ho úplně přesně - blíží deseti procentům. To znamená, že počty budou narůstat i mezi válečnými veteránkami. Mimochodem máme mezi padlými zemřelými válečnými veterány dokonce dvě ženy, které zemřely obě dvě v důsledku rakovinného onemocnění. Obě dvě mimořádné ženy, matky od dětí. Jedna zdravotní sestra, která měla za sebou čtyři mise - Pavla Valčíková, a druhá, Markéta Vozárová, která absolvovala jednu misi v Kosovu. Obě dvě zemřely v důsledku nemocí, ale měly obě přiznaný charakter válečného veterána.
Máme pilotku, pyrotechničku, příslušnici Hradní stráže. Vojačky najdete všude, říká první česká generálka
Číst článek
Berete nějak v potaz, že by se poměr žen a mužů na misích měl změnit? Plánovali jste nějaké změny v nové koncepci?
Přiznám se, že nová koncepce, kterou jste zmínil, je nová nejenom tím, že ji pan ministr (Martin Stropnický z ANO – pozn. red.) podepsal v lednu loňského roku a pak na podzim se podepisovaly úkolové listy ke koncepci. Koncepce byla klíčová z toho důvodu, že vůbec poprvé měnila adresnou skupinu z druhoválečných veteránů, kde valná většina péče, kterou do té doby armáda poskytovala ať už sama, nebo prostřednictvím například Československé obce legionářské a terénních pracovníků, se týkala seniorské péče.
Dá se říci, že dřívější skupina válečných veteránů byla velice homogenní. Jsou to lidé, jejichž průměrný věk je 95 let. Prakticky šlo o zajištění zdravotní péče, seniorské péče. U novodobých veteránů je to rozdělené zhruba do čtyř skupin.
Přiznám se, protože jsem jeden z autorů koncepce, že jsme se v té době na to nedívali genderovýma očima. To znamená, brali jsme za důležité prosadit, aby nová koncepce byla adresná k novodobým válečným veteránům. Armáda z hlediska pohledu na své příslušníky nedělá rozdíl, jestli se jedná o válečného veterána mužského nebo ženského. To podstatné, co jsme chtěli, je, aby válečný veterán, když dosáhne určitého věku, měl seniorskou péči, kterou už umíme.
Den válečných veteránů připadne na neděli, rozezní se zvony v celém Česku
Číst článek
Někdy jsem se setkal s překvapením, že máme novodobé válečné veterány v seniorském věku, kterým je přes 80 let. Bylo pozdvižení obočí, kde jsem je „sebral“. Říkal jsem s určitou nadsázkou - přestože jsem z matematiky neměl příliš dobré známky, že pokud někdo odjížděl na počátku 90. let do Perského zálivu a bylo mu 50, tak prostým matematickým součtem zjistíme, že je to v současnosti osmdesátník. To je jedna skupina.
Potom je druhá skupina, což jsou lidé, kteří jsou stále ještě v produktivním věku, ale už armádu opustili. U nich jsme péči chtěli zaměřit kromě té zdravotní i případně na pomoc s hledáním zaměstnání a podobně. Pak je skupina, která se chystá z armády odejít, a tam bylo to hlavní směřováno na rekvalifikaci a na pomoc při hledání odpovídajícího zaměstnání. Skupinu nejmladší tvoří váleční veteráni, kteří ještě slouží v armádě a do civilu se odejít nechystají. Tam jsme řešili, jak nějakým způsobem válečného veterána zvýhodnit v rámci jeho služby a určitými benefity, které můžou být poskytovány.
Mě v té koncepci zaujalo, co jste již zmiňoval - že dříve byla péče zaměřena především na druhoválečné veterány a že péče o novodobé válečné veterány byla spíše upozaděna. Nejde podle vás o podcenění situace?
Mám dojem, že si nikdo neuvědomil, že máme tak početnou skupinu novodobých válečných veteránů. Dokonce já si pamatuji, že ještě v době, kdy jsem nastoupil sem do funkce - a to není zase tak dávno, v březnu 2014, se dokonce předpokládalo, že péče terénních pracovníků, na které poskytujeme v rámci dotací finanční prostředky, Československá obec legionářská, bude postupem času utlumována a likvidována, protože nám odejdou druhováleční veteráni a že není proč v tom pokračovat. Stejně tak se předpokládalo, že budou rušena lůžka ve vojenských nemocnicích určená k péči o válečné veterány.
Pizzerie s vlastní psycholožkou. Veterán z Donbasu pomáhá druhům z války vrátit se zpátky do života
Číst článek
Myslím si, že se za mě podařilo včas šlápnout na brzdu a uvědomit si, že je tady velice početná skupina lidí, kteří budou v blízké době potřebovat srovnatelné zacházení, a že zejména pokud jde o lůžka pro válečné veterány a případně třeba i místa v domovech pro seniory, může být nárůst raketový. Ti lidé jsou v určitém věku, a pokud jim chceme poskytovat to, co zákon předpokládá, měli bychom s tím začít počítat. Myslím si, že je možná už malinko pět minut po dvanácté. Jako první si to uvědomili například ve vojenské nemocnici v Olomouci. Její ředitel, pan plukovník Svoboda, na to upozornil už před dvěma lety a my jsme také při tvorbě koncepce z jeho práce vycházeli.
17 000 veteránů
Pomoc, kterou poskytujete válečným veteránům, nabízíte automaticky, nebo si o ni musí veteráni požádat?
Samozřejmě jsou některé věci, které mají veteráni podle zákona, ať už je to zdravotní péče, ať už jsou to příspěvky na rekreace a podobně, a o tom vědí, ale vždycky se předpokládá, že přijde nějaká žádost.
Jed, který vypil u soudu exgenerál Praljak, nebylo možné odhalit, oznámil haagský tribunál
Číst článek
Pochopitelně situace je taková, že sice u mě na odboru je vedena kompletní databáze novodobých válečných veteránů, která je průběžně aktualizovaná, ale i třeba už o pouhé osvědčení válečného veterána musí člověk požádat. Není mu vydáváno automaticky. Proto si myslím, že novodobých válečných veteránů je tady zcela jistě víc, než máme v současné době evidováno. Zejména někteří z těch, kteří sloužili v 90. letech například v rámci misí UNPROFOR, SFOR, IFOR na území bývalé Jugoslávie, si ještě nepožádali.
S tím, jak se začínají objevovat některé benefity, tak ti lidé si uvědomují, že pro sebe můžou něco pozitivního čerpat. Žádostí přichází v posledních měsících výrazně vyšší množství, než tomu bylo v minulosti. Myslím, že novodobých válečných veteránů v současné době můžeme mít klidně 17 000. Je to poměrně vysoké číslo, pokud vezmete, že současná Armáda České republiky má přibližně 25 000 mužů a žen. Takže je to hodně vysoké číslo.
Ale předpokládáme, že by se člověk měl ozvat, protože jestliže třeba nevíme, že má nějaký problém, nemůžeme zareagovat. V okamžiku, kdy se to dozvíme, jsme schopni to řešit. Individuálně, případ od případu.
Deset tisíc vozidel, 50 tisíc vojáků, 250 letadel a 65 lodí. V Norsku končí jedno z největších cvičení NATO
Číst článek
Musím říct, že s tím máme do jisté míry problém, protože zjistíte třeba s jistým určitým odstupem času, že nějaký člověk se ocitl v problémech, ať už vlastní vinou, nebo třeba nezaviněně, mohl přijít o bydlení, mohl přijít o práci a podobně. Zejména u lidí, kteří už v armádě nejsou a často hledají pomoc nejdříve u známých a přátel, než aby se obraceli na armádu.
Je zapotřebí říci, že máme i případy válečných veteránů, kteří v různých dobách armádu opustili a třeba ne v úplně ideálním rozpoložení. To znamená, že odcházeli do předčasné výslužby třeba z důvodu rušení útvarů, ke kterému docházelo v minulých letech, rozloučili se s armádou ve zlém a požádat armádu o nějakou pomoc je pro ně kolikrát problém.
Na druhou stranu musím říci, že v posledních letech hlavně kontaktem přímo s válečnými veterány z útvaru se o těch případech dozvídáme a jsme schopní nějakým způsobem efektivně pomáhat buď my, anebo ve spolupráci s dalšími organizacemi, případně i s místní samosprávou a podobně.
V koncepci dělíte novodobé válečné veterány na čtyři skupiny. Lze říci, že na některou z nich by se péče ministerstva a potažmo i armády měla zaměřit především?
Jak jsem říkal, ze začátku byla péče o válečné veterány, myslím ty druhoválečné, řekněme homogenní. Skupina příjemců péče byla stejně stará, měla stejné problémy a podobně. Teď to máme velice diverzifikované. Máte tam lidi přes 80 let a máte tam klidně dvaadvacetiletého veterána. Škála pomoci je samozřejmě pestrá a záleží na tom, jestli ti lidé jsou v armádě, mimo armádu, slouží a podobně.
Na druhou stranu se domnívám, a je to i otázka diskuse uvnitř resortu, že v některých případech bychom měli nabídnout některé pozitivní kroky péče i těm, kteří ještě stále aktivně slouží, že bychom měli nějakým způsobem zhodnotit zkušenosti, které člověk nabyl třeba v několika misích na rozdíl od jiného příslušníka Armády České republiky, který se misí nezúčastnil. Jestli to nějakým způsobem zhodnotit v pozitivním smyslu třeba v kariérním postupu nebo něčem podobném, je v současné době ve stadiu diskusí.
Veteránům se lépe hledá práce. ‚Může za to nízká nezaměstnanost, zásluha státu je minimální,‘ říká Sornas
Číst článek
Ale uvědomujeme si, že každá skupina má jiné požadavky. Jak jsem říkal, u nejstarších je to prakticky seniorská péče podobného typu, na jakou jsme byli zvyklí. U těch mimo armádu jsou nejčastěji problémy, kdy se dozvíme, že se člověk, ať už vlastní vinou, nebo nějakým jiným způsobem dostal třeba do finančních potíží, do nějakých problémů se zadlužením a podobně, anebo má „jenom“ problém se sehnáním práce.
Z těch, kteří přecházejí do civilního života, vám většina řekne, že by chtěli po odchodu z armády konečně být se svou rodinou, že by nechtěli už bydlet nebo dojíždět z nějaké ubytovny, že by chtěli být pokud možno se svými dětmi, kterých si moc neužili, se svojí manželkou, chtěli by mít práci v místě, kde bydlí, která bude slušně placená a která je bude uspokojovat. Takže tam je velký prostor pro to začít s pomocí.
Záchranáři nabízejí práci veteránům. Můžou z nich být řidiči sanitek nebo učitelé sebeobrany
Číst článek
Na druhou stranu je potřeba říci, že i když jsme hovořili s různými zaměstnavateli nebo veterány a vojáky, kteří opouštějí činnou službu a odcházejí do civilního života, to, co armáda nabízí v současné době, je pro některé zaměstnavatele až neuvěřitelné. Nabízíte jim člověka, který má určitou hierarchii hodnot, který je schopen být mnoha ohledech dochvilný, který zvládá třeba i často na velice vysoké úrovni komunikaci třeba v angličtině, má zkušenost třeba v práci s těžkými stroji, jako řidič a podobně. Navíc je připraven vám do práce přijít opravdu v tolik, v kolik tam má být a nepřijde opilý na rozdíl od celé řady jiných lidí, které (zaměstnavatelé) zoufale shánějí přes úřady práce.
Občas se setkáváme s tím, že někdo říká, že bývalého vojáka by si nikdy nevzal. Na druhou stranu měli jsme projekt z evropských fondů, který běžel asi pět a půl roku a který umožňoval po určitou dobu, přispívat zaměstnavateli, který se rozhodl zaměstnat válečného veterána. Po dobu půl roku jsme mu poskytovali finance na hrazení platu toho člověka a on se pak mohl rozhodnout, jestli si ho nechá, nebo nenechá. Úspěšnost byla přibližně 87 procent těch, kteří pak zůstávali v trvalém zaměstnání. To znamená, že to, co armáda nabízí nebo nabízejí lidé, kteří odcházejí mimo činnou službu, opravdu není na současném trhu práce zanedbatelné.
Rekvalifikace na sanitky
Ministerstvo obrany podle Radiožurnálu v roce 2015 spustilo program zaměstnávání veteránů ve státních firmách a organizacích (například Lesy ČR). Počítáte i do budoucna s tímto programem?
Existují samozřejmě podniky, a to i třeba podniky zřizované ministerstvem obrany, do kterých váleční veteráni nastupují. Myslím si, že pro celou řadu firem je lákavé mít zaměstnance, který je schopen vyjet do zahraničí, domluví se tam, nedělá mu problém fungovat třeba i jako montér v některých oblastech, do kterých by se třeba běžný zaměstnanec z hlediska bezpečnostní situace dvakrát nehrnul. Pro vojáky je to do značné míry denní chleba, to znamená, jsou tam schopni nějakým způsobem fungovat, jsou zvyklí na určitou formu nepohodlí. Takže rozhodně bych se za to přimlouval, ale ne vždycky je nabídka dost široká, abychom si mohli vybírat.
Na druhou stranu z armády neodchází tak vysoký počet lidí. Jsou taková období, kdy zájem je větší na jedné nebo na druhé straně. Za sebe beru jako geniální nápad to, s čím přišla pražská záchranná služba. Souvisí to s tím, že po celé Praze dochází z hlediska zazeleňování k pokrývání kolejišť a tramvajových pásů trávou a sanitky po tom v současné době nemohou projíždět. Tím se prodlužují dojezdové časy záchranky, které jsou stanovené. Pražskou záchrannou službu to vede k navyšování počtu stanovišť záchranné služby-
V reakci na tuto věc přišla pražská záchranná služba s tím, že nabízejí rekvalifikace, které armáda hradí. Je to rekvalifikace na pozici řidiče záchranné služby, záchranáře, kde nepotřebují ani člověka, který je vycvičený „saniťák“ nebo má jako zdravotník své zkušenosti z armády. Jsou schopni ho připravit, vyškolit si ho, nabídnout mu pracovní pozici včetně ubytování a ti lidé získávají po určité době certifikát, který jim platí na území republiky. To pro ně není špatné. Určitě je to jeden z vhodných nápadů, jak veterány zaměstnat.
Položili život za Česko. Osudy novodobých válečných hrdinů připomíná web In memoriam
Číst článek
Ve zmiňovaném programu se podařilo zaměstnat podle Radiožurnálu 70 veteránů za tři roky. Přijde vám to jako dostatečný počet?
Nevím, jestli je myšlen přímo ten, který byl financován i Evropskou unií, tam byl počet zaměstnaných vyšší, ale jde o jednu věc. Myslím si, že celá řada těch programů nebyla úplně ideálně komunikována směrem navenek a směrem k válečným veteránům, a znovu říkám, v některých případech je ochota válečných veteránů přijmout nějakou pomoc limitována tím, že odcházejí ne vždy úplně spokojeni, armádu opouštějí předčasně a někteří z nich opravdu pomoc nehledají tady. Podle mě je to velká škoda, protože si myslím, že jsme schopni pomáhat.
Zmiňoval jste příklad pražské záchranky a rekvalifikace. Nabízí vám i jiné organizace podobné programy, nebo jde o ojedinělý příklad?
V tuhle chvíli to byl jeden z těch prvních případů. V současné době probíhají jednání se Svazem průmyslu dopravy, kde se domlouváme na možnosti prezentace nabídek těchto zaměstnavatelů sdružených ve svazu ve prospěch válečných veteránů, domlouváme se i na případných rekvalifikacích, které by mohly být už třeba směřovány s tím, že by v konkrétních regionech zaměstnavatelé věděli, že armádu opustí třeba na severní Moravě v následujícím čtvrt roce 30 vojáků, jejichž specializace je třeba strojník nebo řidič těžké techniky a podobně, a že by se už mohli nějakým způsobem kontaktovat předtím a pro toho vojáka by to znamenalo usnadnění přechodu do civilního života, protože by už měl třeba příslib nějakého stabilního zaměstnání.
Nejen vojáci. Vláda chce, aby status veterána získali po 25 letech služby i policisté či hasiči
Číst článek
Pro tu druhou stranu by mohli vybrat člověka, který nějakým způsobem funguje. Ale říkám, v současné době se podepsala memoranda, která by měla tuto možnost nějakým způsobem zakotvit a uvidíme, jak to bude fungovat. Rozjíždí se to v tomto roce, uvidíme, jestli se nám to povede a jaké budou výsledky. Zatím je to pokus.
Místopředseda Sdružení válečných veteránů Ladislav Sornas Radiožurnálu řekl, že se situace se zaměstnáváním bývalých vojáků oproti minulým letům výrazně zlepšila především proto, že je nízká nezaměstnanost a firmy nabízejí více pracovních míst. Zásluha ministerstva obrany na zlepšení je podle Sornase minimální a stát by měl dělat pro bývalé vojáky daleko víc. Souhlasíte s jeho výrokem?
Víte, narážíme permanentně na jeden zásadní problém, a to se netýká zaměstnanosti, ale třeba i otázky míst ve vojenských nemocnicích nebo domovech pro seniory. V okamžiku, kdy požadujeme nebo diskutujeme možnost nějakého zvýhodnění válečných veteránů, jsme odkázáni na to, že se vlastně pokoušíme o diskriminaci těch, kteří válečnými veterány nejsou.
Petr Pavel: Aktivity Ruska jsou pro Česko větší hrozba než terorismus
Číst článek
Stejně tak do jisté míry souhlasím s tím, co říkal kolega Sornas, protože se domnívám, že váleční veteráni ve valné většině nebo vůbec všichni, kteří vyjíždějí do zahraničí, jsou do zahraniční vysíláni ne ministerstvem obrany, ne nějakými generály, ale Parlamentem, po schválení Parlamentem. Odjíždějí tam plnit spojenecké závazky České republiky, slouží tam za Českou republiku, ne za ministerstvo obrany. Česká republika by měla tyhle věci nějakým způsobem zohlednit.
Domnívám se, že koncepce péče o válečné veterány, jak byla představena a jak v současné době platí a snažíme se ji naplňovat, by měla být základem nějakého vládního dokumentu, který by pomáhal tyto otázky řešit napříč resorty, ať už jde o ministerstvo práce a sociálních věcí nebo ministerstvo zdravotnictví, ve spolupráci s ministerstvem obrany. To by měla být jedna z vládních priorit – péče o válečné veterány a jejich zaměstnanost, o možnost nějakých benefitů. Nemůže to dělat jenom ministerstvo obrany, které sice bylo jejich zaměstnavatelem, ale přesah působení válečných veteránů je daleko širší. Není to jenom plnění úkolů našich, ale je to plnění úkolů České republiky a ta by si toho měla vážit a nějak to zohlednit.
Nejsme žoldáci
V koncepci jste také zmiňovali zlepšování mediálního obrazu veteránů a obecně i armády. Navrhovali jste i udělat průzkum veřejného mínění. Udělali jste ho? Víte, jaký je obraz veteránů ve společnosti?
V současné době existuje průzkum, který armáda pravidelně provádí, je to v rámci průzkumu Armáda a společnost. V současné době byly zařazeny některé nové otázky, které mají reflektovat postavení válečných veteránů ve veřejnosti. Průzkum probíhá kontinuálně a my bychom měli mít výsledky na počátku příštího roku.
Kromě toho samozřejmě probíhá ještě průzkum tak, jak předpokládá koncepce. Měl by hlouběji zkoumat potřeby válečných veteránů v různých oblastech, ať už těch, kteří ještě slouží, kteří se chystají odejít do civilu, nebo už v civilu jsou. Část výsledků bychom měli mít polovině prosince, to znamená zhruba za jeden a půl měsíce. Probíhalo to teď v průběhu léta a podzimu, nyní dochází k vyhodnocování dotazníků, které byly distribuovány, takže předpokládám, že nějaké informace mít budeme.
Nicméně můžu říct, že určitým neformálním způsobem průzkumu může být to, co se dělo po smrti tří našich vojáků, kteří padli 5. srpna letošního roku v Afghánistánu, Martina Marcina, Patrika Štěpánka a Kamila Beneše. Stejně tak i reakce na smrt posledního z našich vojáků 22. října Tomáše Procházky, kdy jsme opravdu prakticky cítili my, co jsme v armádě, mimořádnou podporu veřejnosti, ať už šlo o zřizování nejrůznějších improvizovaných pietních míst, povzbuzující esemesky klukům do misí, reakce na ministerstvu a samozřejmě i výsledek sbírky ve prospěch rodin těch tří našich padlých. Částka přesáhla deset milionů korun, což vůbec není malá suma. Takže podle mě svým způsobem možná ne sice organizovaný výzkum, ale takový ten neformální background, který jsme měli od veřejnosti, byl enormní. My si ho nesmírně vážíme a bereme to tak, že postavení armády a válečných veteránů není vůbec špatné.
Policie viní muže z Prahy z podpory terorismu. Na letácích podle ní schvaloval zabití českých vojáků
Číst článek
Některé negativní reakce, které se objevují, se objevují vždycky. Ale musím říci, že to samozřejmě zabolí u srdce, když vás někdo označuje za žoldáka. Žoldáci slouží za peníze komukoli, kdo jim zaplatí. Vojáci Armády České republiky slouží této zemi a slouží často v místech, kde jde skutečně o život. Když se těch lidí zeptáte, proč tam jezdí, většinou vám řeknou, a ta odpověď se opakuje, že aby se to zlo, se kterým tam bojují, nedostalo až sem k nám domů. Myslím si, že by si to lidé této země měli uvědomit.
V rámci vaší koncepce jste plánovali i aktivně zlepšovat mediální obraz. Jakými konkrétními způsoby tak činíte?
Pochopitelně je celá řada věcí, které k tomu mohou napomoci. Já jsem původní profesí vojenský historik, takže i tady za sebou mám některé publikace, které se týkají už novodobé armády, speciálních jednotek. V současné době vzniká velká knížka ke 4. brigádě rychlého nasazení. To jsou věci, které jdou do běžných knihkupectví, kde jsou informace nejenom o armádě, ale i třeba o našich padlých a podobně.
Časopisy, rozpustné nápoje, cukrovinky. Balíček vojákům na zahraniční mise můžete poslat zdarma
Číst článek
Existuje, když bych to tak řekl, smutný web inmemoriam.army.cz, který jsme zřídili v loňském roce. Jsou na něm profily a základní informace o všech našich padlých včetně válečných veteránů, kteří třeba přišli o život na území České republiky v rámci výcviku.
Snažíme se těm lidem dát tváře, konkrétní osudy, aby si lidé uvědomili, že válečný veterán, který položil život někde daleko od naší země, není jedno číslo nebo nějaký rotmistr nebo nějaké iniciály. Že to byl konkrétní člověk, který nějakým způsobem fungoval, žil, měl své blízké, přátele, rodinu. Celá řada těch lidí prošla opravdu zajímavou kariérou, než se dostali do armády, ale i v armádě, a nesmíme na ně zapomínat, stejně jako jsme nezapomínali na hrdiny minulých válek.
1200 vojáků, přes 30 letadel a vrtulníků. Jednoho z největších cvičení v Česku se účastnil i bombardér B-52
Číst článek
Musím říct, že ten web má v poslední době mimořádný ohlas. Existuje i stejnojmenná výstava ve dvoraně Poslanecké sněmovny, loni byla představena v Senátu. Organizujeme třeba setkání s rodinami po padlých a zemřelých, ale to jsou spíš věci, kde hovoříme o lidech, kteří položili život.
Nicméně existují nejrůznější webové projekty ministerstva obrany, například v poslední době na army.cz, časopis A report, který je sice distribuován jen uvnitř armády, ale dá se stáhnout i ve formátu PDF z webových stránek ministerstva obrany, a ty odvádí velký kus práce. V loňském roce se také natáčel pořad Patrola ve spolupráci s Českou televizí, který také měl velice slušnou sledovanost a snažil se představit práci vojáků a válečných veteránů. Jsou to, řekněme, pokusy, některé více úspěšné, některé méně úspěšné, ale myslím si, že se snažíme dělat maximum, co můžeme.
Podle vyjádření vašeho odboru je v koncepci obtížné vyčíslit, kolik všechna péče a programy bude stát. Ta koncepce ale existuje už rok. Máte představu, kolik péče o válečné veterány stojí?
Přiznám se, že nejsem schopen říct v tuhle chvíli číslo, protože ke koncepci byly vydány úkolové listy, které plní různé složky napříč celým resortem, u některých ani můj odbor nefiguruje dokonce ani jako spolupracující subjekt, pouze je plněn úkol a já se dozvím teprve s odstupem doby podle konkrétních termínů, které byly stanoveny, jak to vypadá.
České jednotky proti sobě. ‚My jsme byli ti zlí,‘ říká velitel mise v Litvě o lotyšském cvičení
Číst článek
Pro mě je podstatné, že si ministerstvo obrany a vedení resortu prakticky péči o válečné veterány začíná uvědomovat, že je to jedna z klíčových věcí. I současní vojáci Armády České republiky, když vidí, že se o ně resort stará nejenom v době, kdy v něm konají službu, ale i poté, když ji opouštějí nebo když už jsou mimo resort, to berou velice kladně. Myslím si, že si jich nejenom ten resort, ale republika nějakým způsobem váží. Jsme možná z hlediska péče o novodobé válečné veterány na začátku cesty.
Ano, říkáte správně, že koncepce je v platnosti rok. Přiznám se vám, že prosadit ji v tom znění, v jakém nakonec byla přijata ministrem obrany, nebyla vůbec jednoduchá záležitost. Přestože je to koncepce na léta 2017 až 2021, byla podepsána panem ministrem v lednu roku 2017 a úkolové listy vznikaly řekněme s půlročním skluzem až na podzim. Byly podepisovány v listopadu loňského roku. Teprve pak se rozběhly nějaké konkrétní termíny.
Pro rodiny padlých vojáků se vybralo téměř osm milionů. Pomoci chtějí i chrudimští výsadkáři
Číst článek
To znamená, za mě a za ty, kteří jsme na koncepci pracovali: zaplať pánbůh, že vůbec tu koncepci máme, že se podařilo změnit náhled na to, že s odchodem druhoválečných veteránů už není potřeba se o válečné veterány starat. To bych bral jako jedno z velkých pozitiv a myslím si, že v současné době se musí každý nějakým způsobem vyrovnat s tím, co z té koncepce vyplývá a co budeme plnit.
Jako jednu z podstatných věcí beru, že třeba vzniklo první pilotní komunitní centrum pro válečné veterány v Brně při tamní vojenské nemocnici. Ta odvádí obrovský kus práce i z hlediska psychologického poradenství, pomoci při hledání práce, setkávání civilní veřejnosti s válečnými veterány nebo i válečných veteránů navzájem. Vznikají různé projekty výstav, přednášek a dalších věcí, což je cesta. Jedna z těch, které jsou možná nejviditelnější.
Chystají se zřízení komunitních center v Praze, hovoří se o Táboře, určitě to bude Olomouc. Myslím si, že tohle funguje. Důležitou věcí je určitě i spolupráce se spolky, které sdružují válečné veterány. Ta spadá pod můj odbor, takže máme v tuhle chvíli velice blízkou spolupráci s Československou obcí legionářskou, ale i třeba se Sdružením válečných veteránů a i s některými dalšími spolky, které válečné veterány sdružují.
