Krasobruslařka Ukolová na Lipnickou nežárlí. V Soči navíc byla tou šťastnější
Obě se narodily v Rusku a oběma je 15 let. Tím ale veškerá podobnost končí. Zatímco Julija Lipnická měla bojovat na domácích olympijských hrách o zlatou medaili, pro českou krasobruslařku Jelizavetu Ukolovou šlo v Soči hlavně o sbírání prvních opravdu velkých zkušeností. Přesto byla paradoxně právě ona nakonec v Rusku tou spokojenější.
Skáču dobře, skáču rád. Tato věta z filmu Anděl na horách by se dala přiléhavě napasovat na krasobruslařský projev studentky z Poděbrad, která se narodila v ruském Kirovu.
Právě technicky skvělými skoky si vysloužila vizitku krasobruslařky, která reprezentovala opět Česko po dlouhých 16 letech na olympijských hrách. Z Ruska ji totiž odvezli rodiče do srdce Evropy ve dvou letech a není to tak dávno, co získala české občanství.
Do Soči přijela Betty, jak se Ukolové říká, hlavně sbírat zkušenosti a konečné 22. místo tak pro ni bylo úspěchem. "Přijde mi taková utýraná, jako by ji bruslením trápili," usmívá se Betty při zmínce o také teprve patnáctileté Juliji Lipnické.
Možná utýraná, ale každopádně úspěšná je tato rodačka z Jekatěrinburgu. V Soči měla být Lipnická jednou z největších hvězd Rusů, dopadla ale podobně jako slavný Pljuščenko. V soutěži týmů se sice podílela na olympijském zlatu, v individuálním klání ale na cenný kov nedosáhla.
Rychlobruslař An je nejúspěšnějším sportovcem olympijských her v Soči
Číst článek
"V týmové soutěži jsem se stala nejmladší olympijskou vítězkou v historii, možná i proto jsem se už pak nemohla maximálně soustředit," říká jen 158 cm vysoká juniorská mistryně světa, která si už v šesti letech zpívala na palandě ruskou hymnu a představovala si, jak jednou přebírá zlatou olympijskou medaili.
Pro naplnění tohoto cíle odjela Julija v deseti letech s matkou z Uralu do Moskvy. Neměly kde bydlet, sen ale snily dál společně.
Letos hned v první sezoně mezi seniory se stala Lipnická mistryní Evropy, sen z palandy její postele na Uralu ale zůstává stále jen snem. V Soči totiž skončila pátá. Navíc potupně, když zlato získala její velká rivalka, krajanka Sotnikovová.
"Nemohu být spokojená, cílem bylo zajet bezchybnou volnou jízdu a to se nepodařilo," naříká si na 15 let suverénně vystupující dívčina, která měla v Soči maximálně dostát pověsti zázračného krasobruslařského dítěte.
Místo toho je teď její výkon řazen v Rusku po bok Pljuščenka a hokejistů, tedy do kolonky s názvem zklamání. Co by za její umístění dala třeba její česká vrstevnice.
"Koukala jsem se, jak jezdí a trénují, nasbírala jsem hodně zkušeností. Jdu si vzít brusle a začnu skládat nové programy," slibuje Elizaveta Ukolová, která třeba půjde jednou ve stopách zatím slavnější Rusky. Přes celou řadu rozdílů, mají totiž obě tyto ruské rodačky krasobruslařské sny hodně podobné. A shodně také zatím nesplněné.
