Generálovi bosenskosrbské armády Ratko Mladićovi byl potvrzen doživotní trest. Odsouzen je za genocidu spojenou s masakrem ve Srebrenici a další zločiny spáchané během války v Bosně v 90. letech. Pro mnoho Srbů je přitom Mladić hrdinou, nikoliv zločincem. Podařilo se haagskému tribunálu, v poslední době často označovanému za protisrbsky motivovaný, spravedlivě potrestat válečné zločiny z dodnes hluboce rozděleného regionu bývalé Jugoslávie?

Haag 7:05 12. června 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Bosenský řezník“, jak je Mladićovi přezdíváno, je jeden z hlavních aktérů krvavých etnických čistek v Bosně a Hercegovině a soudem uznaný válečný zločinec.

Celkový účet války v Bosně, na němž má podle mezinárodního tribunálu svůj nezanedbatelný podíl, je kolem 100 tisíc mrtvých a přes dva miliony lidí vyhnaných z domovů.

Mladić byl odsouzen takřka čtvrt století od spáchání zločinů – v roce 2017. Dlouhých patnáct let od obvinění se mu, i za pomoci přátel v armádě, dařilo unikat mezinárodní justici, než byl v květnu 2011 zatčen na severu Srbska.

Potvrzením doživotního trestu Mechanismem OSN pro mezinárodní trestní tribunály v Haagu se uzavírá jedna velká kapitola – šlo o poslední velký proces tribunálů OSN v souvislosti s válkami v Jugoslávii v 90. letech.

Ratko Mladić během celého procesu vinu odmítal. Jeho právní zástupci stavěli obhajobu mimo jiné na tom, že se v červenci 1995, tedy v době masakru, poblíž východobosenské Srebrenice nevyskytoval, a i proto za něj nemůže být zodpovědný.

„Existují Mladićovy záběry z roku 1995 z konce války ze Srebrenice, kde byl osobně přítomen. Byť to potom popíral – tvrdil, že u masakrů nebyl,“ říká pro iROZHLAS.cz historik a balkanista František Šístek z Institutu mezinárodních studií FSV UK.

Hlavním problémem souvisejícím s verdikty Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) jsou nacionalistické narativy jednotlivých západobalkánských zemí, které si každý jeden rozsudek z Haagu vykládají po svém.

25 let od genocidy ve Srebrenici. ‚Srbové mají dodnes problém připustit si vinu,‘ říká balkanolog

Číst článek

„Bosňáci s existencí a rozsudky mezinárodního soudu v Haagu spíše souhlasí, byť by mohly být ještě tvrdší. Bosenští Srbové mají postoj popírání – válka je jimi prezentována jako spravedlivá obranná válka srbského národa, který se hájil před genocidou, což je i oficiální politická linie v samotném Srbsku,“ upozorňuje balkanista.

Protisrbský tribunál?

Právě ze srbských nacionalistických pozic se v posledních letech ozývá největší kritika haagského tribunálu. Panuje v nich pocit, že se zaměřuje především na Srby a opomíjí vyšetřování chorvatských a bosňáckých politických a vojenských představitelů.

Šístek nicméně upozorňuje, že je třeba vycházet ze statistik. Někdy se totiž válka v Bosně a Hercegovině pojímá jako konflikt tří stran, z nichž všechny páchaly zločiny. „To je do jisté míry pravda, ale podle statistik to vychází tak, že v Bosně tvořili přes 80 procent civilních obětí Bosňáci. Disproporce u zdokumentovaných válečných zločinů je dokonce taková, že až 90 procent jich spáchaly srbské jednotky.“

Podle něj je tak nakonec vzhledem k průběhu války logické, že v Haagu skončilo více srbských představitelů.

Srbská aktivistka za lidská práva Sonja Biserková se domnívá, že ani rozsudek nad Mladićem nebude mít na srbskou společnost žádný efekt a nepřiměje Bělehrad přiznat odpovědnost za válku v Jugoslávii s tím, že v podstatě celé čtvrtstoletí od konce války jsou verdikty z Haagu v Srbsku považované za antisrbské.

Bosna obvinila bosenskosrbského generála Savčiče z genocidy ve Srebrenici

Číst článek

„Nacionalistický diskurz se zaměřuje téměř jen na obžaloby válečných zločinců z jiných zemí. Většina lidí popírá jakoukoliv srbskou odpovědnost za válku a válečné zločiny,“ tvrdí Biserková pro Deutsche Welle. Srbové se skrze tento dominantní společenský narativ usvědčují o své roli oběti v celém konfliktu.

K tomuto Šístek poznamenává, že mezi Srby v Srbsku i v Bosně je celá řada těch, kteří podporují snahu viníky potrestat, čímž se vina z celého národa přesouvá na konkrétní viníky, mechanismy a instituce.

„Nesmíme ztotožňovat celý národ s jejich nacionalistickými vůdci, byť je to nadpoloviční většina hlasů, které slyšíme. Mezi srbskou inteligencí, ale i obyčejnými lidmi je dost těch, kteří nesdílejí nacionalistické názory, jen nejsou u moci a tolik je z českého prostoru neslyšíme,“ vysvětluje.

Případ Gotovina

Přitom odmítání výsledků, k nimž dospěl mezinárodní tribunál, není jen výsadou Srbů.

„Před deseti lety, kdy byli souzeni zase chorvatští generálové jako Ante Gotovina, kteří byli ale nakonec osvobozeni, tak bylo chorvatské veřejné mínění velice podobné tomu srbskému, akorát s opačnými znaménky. Haagský soud byl v této době v chorvatském nacionalistickém prostředí pranýřován jako velice prosrbský a protichorvatský. Když Gotovinu propustili, tak to zase pominulo,“ připomíná Šístek.

Právě případy generálů Ante Gotoviny a Janka Bobetka, stíhaných v souvislosti s operací Bouře, během které chorvatská armáda na začátku 90. let vytlačila značnou část Srbů z území dnešního Chorvatska, byly po roce 2000 v zemi velkým problémem.

Evropská unie totiž tlačila vládu v Záhřebu k vydání generálů do Haagu, což bylo pro kabinet sociálnědemokratického premiéra Ivici Račana těžko politicky průchodné: většina veřejnosti se k vydání generálů stavěla odmítavě a opakovaně na jejich podporu protestovala.

Gotovinu nakonec vydala až další vládní garnitura na konci roku 2005, kdy byl generál překvapivě zatčen na Kanárských ostrovech.

Podle Šístka je však existence haagského tribunálu klíčová a nezastupitelná. Pokud by neexistovala mezinárodní instance, drtivá většina válečných zločinů z 90. let by zůstala nepotrestaná.

Nizozemský stát nese část viny na masakru v Srebrenici, potvrdil nejvyšší soud v Haagu

Číst článek

„Někdo by sice odsouzen byl, ale byly by to malé ryby. Například by nic nenutilo Srby zatknout Karadžiće a Mladiće. Byť jde o z různých hledisek nedokonalý tribunál, tak když si představíme, že by neexistoval vůbec, tak by byl tlak na vyrovnání se s minulostí minimální,“ upozorňuje.

Tím, že byly jednotlivé válečné zločiny prošetřeny a potrestány, bylo také v jednotlivých případech vyslechnuto obrovské množství svědků a zajištěny důkazní materiály, které jsou v současnosti důležitými prameny pro poznání jednotlivých osudů během války.

„Roli tribunálu hodnotím jednoznačně pozitivně a nedokážu si přestavit, že by tribunál neexistoval,“ říká Šístek.

„Když se podíváme na jednotlivé případy, tak tam samozřejmě může být prostor pro kritiku. Jsou tu případy významných chorvatských generálů – jako nepotrestaný Gotovina. Na druhé straně se dá argumentovat velkým srbským nacionalistou Vojislavem Šešeljem, který byl dlouho souzen, nakonec ale osvobozen a působí v Srbsku. Když byl propuštěn, tak se tvrdilo, že umírá. Je to už celá řada let a rozhodně nezemřel,“ popisuje balkanista jednotlivé sporné případy.

(Text pokračuje pod boxíkem.)

Reakce na rozsudek

Přetrvávající názorové rozdíly mezi národy ilustrují i reakce na rozsudek s Mladićém. Chorvatský zástupce kolektivního vedení bosenského státu Željko Komčić řekl, že je jasné, že politické a vojenské vedení separatistické Republiky srbské v Bosně a Hercegovině v 90. letech usilovalo o etnické čištění.

Bosenská ministryně zahraničí Bisera Turkovićová verdikt přivítala: „Věřím, že to bude příležitost pro představitele Republiky srbské, kteří popírají genocidu, aby akceptovali pravdu, zavrhli zločinné ideologie, symboly a politiky a obrátili se k evropské budoucnosti.“

Pro svou rodnou vesnici zůstává Ratko Mladić nevinný. Byl to dobrý člověk, říkají místní

Číst článek

Srbský zástupce ve vedení bosenského státu Milorad Dodik řekl, že podle něj rozsudek „nemá nic společného s právem ani se spravedlností“ a že „haagský tribunál přispěl k ještě větší nedůvěře mezi bosenskými národy“. Podobně se vyjádřil i Mladićův syn Darko.

Prezidentka Republiky srbské Željka Cvijanovićová nazvala mezinárodní tribunál „haagskou inkvizicí“, která podle ní potvrdila roli antisrbského soudu, který nesoudí válečné zločiny na základě důkazů, ale národnosti obžalovaných.

Srbská premiérka Ana Brnabićová míní, že rozhodnutí znesvářené národy nepřiblížilo k usmíření. „Jsme od usmíření dál než před 26 lety a haagský tribunál k tomu v mnohém přispěl,“ uvedla. Podle ní nebyli všichni viníci zločinů spáchaných za války při rozpadu bývalé Jugoslávie potrestáni stejně.

Srbský provládní bulvární deník Informer označil na titulní straně Mladiće srbským hrdinou, který byl odsouzen navzdory „naprosto žádným důkazům“, což jen dokresluje zákopy, do nichž se balkánské národy ve vzájemných sporech zakopávají.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít